infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.12.2023, sp. zn. III. ÚS 2797/23 [ usnesení / ZEMÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2023:3.US.2797.23.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2023:3.US.2797.23.1
sp. zn. III. ÚS 2797/23 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudkyň Veroniky Křesťanové a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti obchodní společnosti 1) Trip & Airport transfers s. r. o., sídlem Jelínkova 1878, Sokolov a 2) Ing. Miroslava Hůzla, obou zastoupených Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2023 č. j. 23 Cdo 1193/2023-107, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2022 č. j. 4 Cmo 119/2022-60 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2022 č. j. 12 Cm 22/2021-35, spojené s návrhem na zrušení části §31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění "jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.", za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Mercedes - Benz Financial Services Česká republika, s. r. o., sídlem Daimlerova 2296/2, Praha 4 - Chodov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Spolu s ústavní stížností podali stěžovatelé návrh na zrušení v záhlaví uvedené části §31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rozhodčím řízení"). 2. Stěžovatelé (žalobci) se žalobou domáhali zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky JUDr. Břetislavem Komanem ze dne 25. 8. 2021 sp. zn. Rsp 306/20 (dále jen "rozhodčí nález") z důvodu uvedeného v §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, když tvrdili, že jim nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat a byla porušena zásada rovnosti podle §18 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodčím nálezem bylo vedlejší účastnici řízení (v rozhodčím řízení žalobkyni; nyní žalované) vůči stěžovatelům přiznáno právo na zaplacení částky ve výši 131 257,48 Kč s příslušenstvím a náhrada nákladů rozhodčího řízení ve výši 67 576,60 Kč. Právní tituly vztahů mezi účastníky představovaly úvěrové smlouvy, jimiž byla financována koupě 3 osobních vozidel, uzavřené mezi první stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení, zajištěné ručením druhého stěžovatele a zajišťovacím převodem vlastnického práva k vozidlům. Stěžovatelé v rozhodčím řízení namítali, že obvyklá cena osobních vozidel přesahovala jejich závazek plynoucí z vypořádání vedlejší účastnicí řízení jednostranně zrušených úvěrových smluv. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatelů na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu (výrok I), dále zamítl i žalobu na zrušení rozhodčího nálezu (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Městský soud dovodil, že stěžovatelům nebyla upřena možnost věc před rozhodcem projednat a svou žalobou se pouze domáhají věcného přezkumu rozhodčího nálezu, což je nepřípustné. 4. K odvolání stěžovatelů Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek městského soudu v napadených výrocích II a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vrchní soud ve shodě s městským soudem konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné usuzovat na zkrácení práv stěžovatelů v rozhodčím řízení. Dále doplnil, že na odůvodnění rozhodčího nálezu lze aplikovat požadavky §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), pouze přiměřeně. Nedostatky v odůvodnění rozhodčího nálezu nemohou být pro potřebu přezkumného řízení podle §31 zákona o rozhodčím řízení založeny na polemice se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Vrchní soud rovněž neshledal, že by v řízení před rozhodcem nebyly provedeny všechny důkazy. K tomu uvedl, že ze zápisu z jednání před rozhodcem vyplývá, že byly provedeny všechny navržené důkazy s výjimkou kopie inzertních serverů o aktuální nabídkové ceně osobních vozidel, výslechu obou znalců (Jaroslava Roubíčka a Ing. Tomáše Kubeše) a vypracování revizního znaleckého posudku. Posouzení, zda navrhované důkazy budou nebo nebudou provedeny, spadá do výlučné kompetence rozhodce a soudu nepřísluší přezkoumávat, zda jsou tato skutková zjištění dostatečná. U těch důkazů, které nebyly provedeny, pak rozhodce vysvětlil, z jakého důvodu se tak stalo (nadbytečnost, neúčelnost s ohledem na prodej vozidel třetím osobám v mezidobí a časový odstup). Tyto důvody pro zamítnutí důkazních návrhů považoval vrchní soud za určité a vyhovující požadavkům soudní praxe. 5. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2023 č. j. 23 Cdo 1193/2023-107 odmítl, jelikož nebylo přípustné (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II). Nejvyšší soud neshledal, že by vrchní soud postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou, pokud akceptoval zdůvodnění rozhodce, proč nebyly rozhodcem přijaty určité důkazy navržené stěžovateli a dostatečně zdůvodnil jejich zamítnutí. Přezkum námitek, kterými stěžovatelé zpochybňovali hodnocení důkazů rozhodcem, pak obecným soudům při přezkumu rozhodčího nálezu nepřísluší. Nesprávnost hodnocení provedených důkazů nepředstavuje důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé namítají porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Ústavní stížností se brání proti projevu libovůle a sofistikovanému zdůvodnění zjevné nespravedlnosti rozhodcem i obecnými soudy. V prvé řadě nesouhlasí se stanovením výchozí ceny osobních vozidel znaleckým posudkem znalce Jaroslava Roubíčka. Podle stěžovatelů tento znalec při zpracování znaleckých posudků nepostupoval objektivně, nezávisle a nestranně a obvyklou cenu osobních vozidel stanovil neúměrně nízkou, hluboko pod tržním průměrem. Poukazují na to, že nechali vypracovat vlastní znalecké posudky znalcem Ing. Tomášem Kubešem, z nichž vyplynul zásadní rozdíl ve stanovení obvyklé ceny vozidel. Za účelem odstranění pochybností o znaleckých závěrech navrhli důkazy (revizními znaleckými posudky, svědeckou výpovědí znalců, porovnáním dostupných nabídek inzertních serverů pro shodná vozidla), avšak k těmto důkazním návrhům nebylo přihlédnuto. Rozpor ve výsledné ceně nebyl primárně v tom, jak znalci hodnotili opotřebení vozů, ale co brali jako výchozí cenu. Pochybení rozhodce spatřovali v tom, že přihlížel k argumentaci a důkazům navrženým pouze vedlejší účastnicí řízení, avšak obranu stěžovatelů nevzal v potaz. Vyslovují přesvědčení, že byly splněny podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu stanovené v §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, neboť rozhodce nepřistupoval k oběma stranám rovně a zvýhodnil vedlejší účastnici řízení. Odůvodnění nepřipuštění důkazů nadbytečností, neúčelností a časovým odstupem nepovažují stěžovatelé za řádné, ale pouze za formální a zdánlivé. Fakultativnost ani rychlost rozhodčího řízení není možné upřednostnit nad právem účastníků na spravedlivý proces a zásadou rovného postavení. Nepřipuštění stěžovateli navrhovaných důkazů představuje závažné procesní pochybení, které otevřelo možnost přezkumu rozhodčího nálezu obecnými soudy. I když stěžovatelé mohli v rámci rozhodčího řízení uvádět své námitky a navrhovat důkazy, rozhodce k nim stejně nepřihlížel a upřednostnil znalecký posudek předložený vedlejší účastnicí řízení. Stěžovatelé v postupu rozhodčího soudu spatřují procesní vady, které znemožnily řádné projednání věci před rozhodcem. Obecné soudy pak rovněž pochybily, pokud takový postup rozhodce aprobovaly a nevzaly v potaz veškeré námitky stěžovatelů. 7. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. 12. 2023 stěžovatelé předložili Přezkumný znalecký posudek č. C 1826/2023 vypracovaný Ústavem soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně pro potřeby trestního řízení, z něhož vyplynulo, že obvyklá cena vozidel stanovená znalcem Jaroslavem Roubíčkem byla podhodnocená. Z uvedeného tak podle stěžovatelů zřetelně vyplynula potřeba vypracování revizního znaleckého posudku v rozhodčím řízení, byly-li rozhodci předloženy stranami dva protichůdné znalecké posudky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 10. Stěžovatelé brojí proti rozhodnutím, jimiž byla zamítnuta jejich žaloba na zrušení rozhodčího nálezu. Jejich stěžejním argumentem je, že v rozhodčím řízení měly být připuštěny jimi navrhované důkazy, které měly vyvrátit podle stěžovatelů nesprávné závěry ohledně ceny vozidel vyplývající ze znaleckého posudku Jaroslava Roubíčka. 11. Ústavní soud se již v minulosti vyjadřoval k rozsahu přezkumu rozhodčího nálezu před obecnými soudy, přičemž setrvale vychází z názoru, že byť rozhodčí řízení nemůže znamenat vzdání se právní ochrany [srov. např. nález ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 1794/10 (N 118/70 SbNU 55; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)], neznamená to, že by procesní garance musely být na stejné úrovni jako v občanském soudním řízení před obecnými soudy, neboť tím by došlo k setření výhod rozhodčího řízení. 12. Přezkum rozhodčího nálezu soudem podle §31 zákona o rozhodčím řízení se tak omezuje na ověření stěžejních procesních otázek, zejména pravomoci rozhodce a dodržení významných procesních práv stran, naopak zcela je z něj vyloučena věcná správnost po stránce hmotněprávní [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2011 sp. zn. I. ÚS 3227/07 (N 37/60 SbNU 441)]. Ani v rozhodčím řízení tak nejsou přípustné např. vady tzv. opomenutých důkazů [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 1851/19 (N 149/95 SbNU 298)] či libovůle projevující se v rozhodnutí vycházejícím z předpokladu zjevně nemožného [usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 3636/13 (U 14/83 SbNU 911)]. Na druhé straně vady odůvodnění samy o sobě důvodem ke zrušení rozhodčího nálezu nejsou, stejně jako (zásadně) neposkytnutí poučení dle §118a o. s. ř., jestliže obě strany měly možnost se k věci dostatečně vyjádřit, vzájemně byly seznámeny se svými stanovisky a mohly na ně adekvátně reagovat [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3718/16 (U 4/84 SbNU 653)]. 13. Stěžovatelé namítali, že nebyly připuštěny jimi navrhované důkazy, což vytváří vadu spočívající v podobě tzv. opomenutých důkazů. V nyní posuzované věci Ústavní soud nemůže konstatovat, že by základní garance ochrany procesních práv stěžovatelů (možnost vznášet skutková tvrzení, navrhovat či předkládat důkazy, seznámit se s procesními podáními protistrany a reagovat na ně, předložit vlastní právní argumentaci atd.) byly v předmětném rozhodčím řízení popřeny, ani že by se jim nevěnovaly obecné soudy při přezkumu napadeného rozhodčího nálezu. Rozhodce vysvětlil, proč se přiklonil k závěrům vyplývajícím ze znaleckého posudku znalce Jaroslava Roubíčka a z jakých důvodů neprovedl určité důkazy k určení obvyklé ceny vozidel (výslech obou znalců, inzerce na inzertních portálech a revizní znalecký posudek). Neprovedení revizního znaleckého posudku zdůvodnil rozhodce tím, že nebylo proveditelné přistavení dotyčných vozidel k dalšímu ocenění z důvodu jejich odprodeje třetím osobám, inzerce obdobných vozidel na inzertních portálech neměla význam, neboť neprokazovala skutečnou cenu, za kterou by se vozidla skutečně prodala, a znalec Ing. Tomáš Kubec neměl možnost si vozidla osobně prohlédnout. Následně se námitkám stěžovatelů vztahujícím se k případnému použití §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení věnovaly i obecné soudy (viz body 21 a 22 rozsudku městského soudu nebo bod 20 rozsudku vrchního soudu). Proti zdůvodnění neprovedení navržených důkazů rozhodcem a následnému vysvětlení obecných soudů, proč neshledaly v postupu rozhodce důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, nemá Ústavní soud žádné výhrady. Přestože stěžovatelé poukazují na porušení svých ústavně zaručených práv (zejména porušení práva na soudní ochranu a zásady rovnosti), jejich hlavní snahou je přehodnocení závěrů ohledně ceny vozidel, která byla stanovena znaleckým posudkem znalce Jaroslava Roubíčka. Nemohou-li po věcné stránce přehodnocovat rozhodčí nález obecné soudy, tím méně je tato činnost úkolem Ústavního soudu. 14. Ústavní soud tak nemohl přisvědčit argumentaci stěžovatelů, neboť obecné soudy správně a v souladu s příslušnou judikaturou Nejvyššího soudu hodnotily to, že důvody a námitky stěžovatelů pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení jsou nepřípustné, neboť jsou zaměřeny do hodnocení důkazů. V tomto ohledu nelze spatřovat ústavněprávní deficit ani v napadeném usnesení Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání stěžovatelů pro nepřípustnost, neboť neshledal pro řešení otázek předestřených stěžovateli důvod odchýlit se od své konstantní judikatury, vycházející z toho, že při rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu není soud oprávněn přezkoumávat napadené rozhodnutí věcně, tedy z hlediska správnosti hodnocení provedených důkazů, správnosti skutkových zjištění a následného právního posouzení věci. Institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu totiž nemůže sloužit jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 23 Cdo 5360/2016). 15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. 16. Společně s ústavní stížností podali stěžovatelé návrh na zrušení části §31 zákona o rozhodčím řízení. Z §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, neboť jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)]. 17. Návrh na zrušení výše uvedené části §31 zákona o rozhodčím řízení tak Ústavní soud odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. prosince 2023 Jiří Zemánek v. r. předseda senátu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2023:3.US.2797.23.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2797/23
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 5. 12. 2023
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 10. 2023
Datum zpřístupnění 10. 1. 2024
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Zemánek Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
zákon; 216/1994 Sb.; o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů; §31 v části "jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení."
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 216/1994 Sb., §31, §18
  • 99/1963 Sb., §157 odst.2, §127 odst.1, §120
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstřík rozhodčí nález
občanské soudní řízení
dokazování
znalecký posudek
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-2797-23_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 126017
Staženo pro jurilogie.cz: 2024-02-08