ECLI:CZ:US:2023:3.US.302.23.1
sp. zn. III. ÚS 302/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. K., zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem Jiráskovo nám. 816/4 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2022 č. j. 61 Co 249/2022-797, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel podal dne 9. 9. 2022 návrh na vydání předběžného opatření, na základě kterého by byla nezletilá N. zatímně svěřena do jeho péče a matce uložena povinnost hradit na výživu nezletilé částku 6 000 Kč měsíčně. Okresní soud Plzeň-město rozhodl usnesením ze dne 15. 9. 2022 č. j. 99 P 20/2022-M14, na základě kterého nezletilou N. zatímně svěřil do výchovy a výživy otci, výživné matce neurčil, jmenoval nezletilé pro řízení o předběžném opatření kolizního opatrovníka statutární město P. a určil, že se předběžné opatření vydává na dobu tří měsíců ode dne vydání usnesení. Odvolací soud změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že se návrh otce na vydání předběžného opatření zamítl.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud namísto vypořádání se s tvrzeními a důkazy předloženými stěžovatelem nabídl nelogické, vnitřně rozporné, a i účelové, z kontextu vytržené a neprokázané závěry.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Při rozhodování o ústavních stížnostech je Ústavní soud oprávněn v případě, že ústavní stížnosti vyhoví, napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit. V určitých případech však může nastat situace, za níž se spor stává čistě "akademickým". Praxe Ústavního soudu se staví k rozhodování v takové věci odmítavě. Absentuje zde totiž bezprostředně přítomný zásah do základního (ale i podústavního) práva, jež by mohl mít vliv na právní poměry stěžovatele. Jinak vyjádřeno, je-li namítáno porušení základního práva, musí být takové porušení rozhodnutím Ústavního soudu odstranitelné (viz např. usnesení ze dne 2. 8. 2005 sp. zn. I. ÚS 432/04 nebo usnesení ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1456/20).
6. V nyní posuzované věci Ústavnímu soudu neumožňují důsledky časového omezení předběžného opatření využít své pravomoci, neboť předběžné opatření bylo vydáno na dobu tří měsíců od data vydání usnesení, tj. od 15. 9. 2022. Ústavní stížnost byla podána dne 30. 1. 2023, tzn. již po uplynutí doby, na kterou bylo předběžné opatření nařízeno.
7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by zrušení usnesení odvolacího soudu nemělo vliv na právní poměry stěžovatele, proto Ústavní soud ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 7. března 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu