ECLI:CZ:US:2023:3.US.3371.22.1
sp. zn. III. ÚS 3371/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2022 č. j. 6 Co 828/2022-306, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku I. v záhlaví uvedeného rozsudku, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jejího práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z přiložených listin, Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl o návrhu matky na úpravu poměrů k nezletilému tak, že nezletilý se svěřuje do péče otce, matka je povinna počínaje dnem 1. 11. 2020 hradit na výživu nezletilého částku 3 200 Kč měsíčně a dále rozhodl o výši a způsobu úhrady dluhu na výživném za období od 1. 11. 2020 do 29. 3. 2022 a také o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek nalézacího soudu potvrdil, pouze upřesnil způsob placení a výši dluhu na výživném.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá vady, které rozhodnutí odvolacího soudu činí nepřezkoumatelným. Především namítá, že při výslechu nezletilého mu nebyla přístupnou formou položena ta nejzásadnější otázka, tedy, se kterým rodičem by chtěl být. V odůvodnění rozhodnutí obecných soudů zcela absentuje jakýkoliv právní rozbor, proč nebude bráno v potaz přání nezletilého být svěřen do péče matky, který vyjádřil při pohovoru s opatrovníkem. Obecné soudy se při rozhodování opřely pouze o znalecký posudek, jehož úroveň zpracování stěžovatelka také napadá.
4. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry obecných soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na obecných soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
5. Ústavní soud v posuzovaném případě předesílá, že se stěžovatelka de facto domáhá u Ústavního soudu dalšího instančního přezkumu, což je role, která mu v zásadě nenáleží. Jsou to především obecné soudy, jimž náleží výklad právních předpisů a jejich následná aplikace na zjištěný skutkový stav.
6. Stěžovatelka brojí proti zjišťování názoru dítěte odvolacím soudem, neboť nezletilý prostřednictvím pohovoru s opatrovníkem před jednáním nalézacího soudu vyjádřil přání být svěřen do péče matky. Odvolací soud při výslechu nezletilého nepoložil přístupnou formou otázku, se kterým rodičem by chtěl být.
7. Namítá-li stěžovatelka, že bylo porušeno participační právo nezletilého, který nebyl před odvolacím soudem ohledně svého stanoviska k věci (s kým z rodičů chce být) slyšen, je třeba uvést, že právo dítěte, aby bylo slyšeno ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte), je osobním právem dotčeného dítěte, nikoli právem jeho rodiče či jiné osoby na to, aby dítě bylo v řízení vyslechnuto ať přímo před soudem, či jinak (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2019 sp. zn. II. ÚS 4097/18). Ústavní soud ve své judikatuře zastává stanovisko, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Je třeba upozornit, že nezletilý byl v řízení před odvolacím soudem ve věku devíti let, přičemž věk deseti let je judikaturou Ústavního soudu chápán jako hraniční a teprve po jeho dosažení je zpravidla nezbytné zjišťovat názor či přání dítěte přímo před soudem, ledaže tomu brání zvlášť významné okolnosti [srovnej nález ze dne 17. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 4247/18 (N 81/94 SbNU 104)]. Z protokolu z výslechu nezletilého ze dne 6. 9. 2022 vyplývá, že soudkyně odvolacího soudu provedla pouze částečný výslech nezletilého, neboť vzhledem k jeho následné nekomunikativnosti nebylo dokončení možné, což svědčí o rozumové a emocionální (ne)vyspělosti nezletilého.
8. Koncept nejlepšího zájmu dítěte je v judikatuře Ústavního soudu již dlouhodobě zakotven a je judikováno, že při rozhodování by obecné soudy měly názor dítěte vzít v potaz. Ovšem není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého při jednom pohovoru bez dalšího převzaly (jak si přeje stěžovatelka) a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů. V posuzované věci odvolací soud komplexně posoudil zájmy nezletilého, do jehož vývoje se evidentně promítá vzájemná netolerance rodičů. Vzhledem k současnému stavu nezletilého, jeho schopnosti navazování komunikace s ostatními, jeho chování ve školním kolektivu a dalším skutečnostem, rozhodl soud o svěření nezletilého do péče otce. Toto své rozhodnutí opřel odvolací soud nejen o stěžovatelkou napadený znalecký posudek, ale také o další důkazy, mj. pohovory nezletilého s opatrovníkem, zprávou ze základní školy a výslech nezletilého.
9. Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadené rozhodnutí krajského soudu je podrobně odůvodněno, soud v něm přezkoumatelným způsobem vysvětlil své závěry po provedení dokazování v dostatečném rozsahu a z ústavněprávního hlediska mu tak není čeho vytknout.
10. Podle náhledu Ústavního soudu je s ohledem na okolnosti případu, kdy rodiče nejsou schopni se dohodnout prakticky na ničem, důležitou především ta skutečnost, že obecné soudy ve věci rozhodly a tím daly nezletilému šanci na vytvoření stabilního výchovného prostředí.
11. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu