ECLI:CZ:US:2023:3.US.3493.22.1
sp. zn. III. ÚS 3493/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., zastoupeného Mgr. Janou Andresovou, advokátkou se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 1067/9, Praha 5, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 4. 11. 2022 sp. zn. 20 Nt 4120/2022 a zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky dne 8. 11. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce a napadá postup Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce (dále jen "policejní orgán"), při provedení domovní prohlídky dne 8. 11. 2022, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na ochranu soukromí zaručené čl. 7 odst. 1 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatel namítá porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, dne 4. 11. 2022 byl na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze vydán Obvodním soudem pro Prahu 9 v záhlaví uvedený příkaz k domovní prohlídce, a to konkrétně rodinného domu na adrese X, a okolních pozemků, fakticky užívaných stěžovatelem a jeho rodinou. V době vydání příkazu k domovní prohlídce ve věci probíhalo na základě usnesení policejního orgánu ze dne 14. 6. 2022 trestní stíhání celkem 13 osob pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zločin přijetí úplatku podle §331 trestního zákoníku, zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 trestního zákoníku, zločin podplácení podle §332 trestního zákoníku a přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 trestního zákoníku. Dne 19. 10. 2022 policejní orgán rozšířil okruh prověřovaných podezření o další možné dílčí útoky a následně dne 25. 10. 2022 vyloučil ze společného řízení sedm dílčích skutků, u nichž bylo nutné provést další prověřování, přičemž v této větvi trestního řízení figuruje mezi podezřelými i stěžovatel.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že posuzovaná věc nebyla soudem dostatečně individuálně posouzena, neboť soud v odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce pouze obecně odkázal na návrh státního zástupce a přejal od státního zástupce jeho skutkové a důkazní hodnocení údajné trestné činnosti. Z napadeného příkazu k soudní prohlídce není stěžovateli jasné, z jaké trestné činnosti má být podezírán, neboť údajné trestné skutky jsou soudem popsány značně nepřehledným až chaotickým způsobem. Stěžovatel je přesvědčen, že ani soud dostatečně nepochopil, jakého konkrétního jednání se měl stěžovatel dopustit. Stěžovatel je pravděpodobně podezřelým z trestného činu podplácení z důvodu, že se podle názoru orgánů činných v trestním řízení stýkal s osobou, která je trestně stíhaná v jiné trestní věci (konkrétně se Z. N.), přičemž pouze jedna osoba, kterou stěžovatel nezná, pravděpodobně vypověděla, že stěžovatel panu N. dvakrát předal peněžitou odměnu, což však stěžovatel kategoricky popírá. Stěžovatel zdůrazňuje, že nikdy nebyl statutárním orgánem společnosti X, a má za to, že tvrzení, že by jednal s osobou, která nemá žádný právní vztah k Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., o zachování dodavatelského vztahu u více než 13 let trvající úspěšně plněné zakázky, je ekonomickým, právním i logickým nesmyslem. Stěžovatel v souhrnu namítá, že soud měl na základě předložených podkladů a veřejně dostupných informací dovodit, že u stěžovatele nebylo v době vydání příkazu k domovní prohlídce dáno žádné vážné podezření na trestnou činnost; soud však dle stěžovatele zcela rezignoval na zjišťování základních skutkových okolností případu a osobních poměrů stěžovatele.
5. Dále stěžovatel namítá, že soud v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce účelově vytrhuje část svědecké výpovědi stěžovatele, kterou podal zcela dobrovolně před vydáním příkazu k domovní prohlídce, z kontextu, a brojí proti závěru orgánů činných v trestním řízení o účelovosti své výpovědi. Stěžovatel má za to, že pokud by tato svědecká výpověď měla jakkoli odůvodňovat vydání napadeného příkazu k domovní prohlídce, došlo by k porušení zásady zákazu sebeobviňování. Stěžovatel upozorňuje, že orgány činné v trestním řízení ve snaze co nejvíce rozšířit vyšetřovanou zločineckou skupinu postupně zařazují mezi podezřelé všechny osoby, které se potkávali s někým z již obviněných osob, za použití nezákonných procesních cest hledají důkazní prostředky k jejich obvinění z trestné činnosti. Stěžovatel upozorňuje, že v jeho případě byla domovní prohlídka nařízena před zahájením trestního stíhání a je přesvědčen, že použití domovní prohlídky v jeho případě není v souladu se zásadou přiměřenosti ani naléhavosti. Příkaz k domovní prohlídce nadto neobsahuje dostatečné odůvodnění toho, že se jedná o neodkladný či neopakovatelný úkon. Stěžovatel rovněž uvádí, že se soud při vydání příkazu k domovní prohlídce nevypořádal s možnými dopady na pověst stěžovatele ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2553/11 a na život jeho rodiny včetně dvou malých dětí. Závěrem stěžovatel namítá, že není pravdou, že účelu domovní prohlídky nebylo možné dosáhnout jinak, neboť mohl být vyzván k dobrovolnému vydání věci.
6. K porušení stěžovatelových základních práv ze strany policejního orgánu při samotném provedení domovní prohlídky dle stěžovatele došlo výzvou k vydání finanční hotovosti, ačkoli tato nebyla uvedena v příkazu k domovní prohlídce jako věc, která by mohla být důležitá pro trestní řízení a jejíž nalezení by bylo předmětem samotné domovní prohlídky. Stěžovatel upozorňuje, že policejní orgán při domovní prohlídce nezkoumal původ zajištěné finanční hotovosti; policejní orgán dokonce zajistil i bankovky, u kterých bylo zjevné, že pocházejí z bankovního výběru v hotovosti z pokladny Československé obchodní banky, a. s. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na skutečnost, že mu peněžní prostředky byly policejním orgánem vráceny dne 23. 1. 2023, což dle stěžovatele dokládá nezákonnost jejich zajištění při domovní prohlídce.
7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem a je přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). To platí bez dalšího u příkazu k domovní prohlídce. U jiného zásahu policejního orgánu spočívajícího v provedení domovní prohlídky se tento závěr uplatní v rozsahu, v jakém uplatněné námitky směřují proti jejímu provedení v souladu s napadeným příkazem k domovní prohlídce. Namítá-li však stěžovatel provedení domovní prohlídky v rozporu s tímto příkazem nebo se zákonem, pak k těmto námitkám nelze v tomto řízení přihlédnout. Stěžovatel je měl uplatnit opravnými prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství [tj. žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle §157a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v rozhodném znění, a podnět k výkonu dohledu podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů; podrobně srov. nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18 (N 69/99 SbNU 344), body 23 a 24, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná rovněž na http://nalus.usoud.cz]. To platí i pro námitky týkající se provedení výslechu stěžovatele, jimiž se proto Ústavní soud nezabýval. Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů a jiných orgánů veřejné moci je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků představují vždy intenzivní zásah do základního práva dotčené osoby na její soukromí v prostorové podobě, a to ať už se týká jejího obydlí (právo na domovní svobodu ve smyslu čl. 12 odst. 1 Listiny), nebo jiných prostor sloužících k její pracovní či podnikatelské činnosti nebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit [blíže srov. zejména nález ze dne 8. 6. 2010 č. j. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Na druhou stranu, ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Z této zásady plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněné v průběhu přípravného řízení trestního. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno buď přímo rozhodování obecných soudů, anebo alespoň možnost soudního přezkumu rozhodnutí. Možnost ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem, případně dozoru či dohledu státního zastupitelství. Stejným způsobem je třeba nahlížet i na případné zajištění věci za účelem trestního řízení a z něho vyplývající zásah do vlastnického práva osoby, jíž toto právo náleží, v důsledku omezení dispozice s ní.
10. Závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Je však třeba připomenout, že soud je při vydávání příkazu k domovní prohlídce obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávaný příkaz tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, není vyšetřit prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z taktických důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)]. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)].
11. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§158 odst. 3 písm. i), §160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je velmi žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Přesto nelze ani z případného nedodržení tohoto požadavku bez dalšího vyvozovat závěr o ústavněprávním pochybení, které by vedlo k nepoužitelnosti důkazu získaného touto prohlídkou. Tento následek nenastane tehdy, jestliže ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu byly dány [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13, nález ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 761/14 (N 103/73 SbNU 659) nebo nález ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 2024/15 (N 215/79 SbNU 461)]. Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a §160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467)].
12. Ve vztahu ke konkretizaci důkazů hledaných policejním orgánem je pak namístě připomenout závěr, že ani při odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani při postupu podle §78 odst. 1 trestního řádu "nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky" (usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07, usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07). Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízených protokolech podle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v příkazech k provedení prohlídky lze uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů.
13. Ústavní soud přezkoumal napadený příkaz k domovní prohlídce z výše uvedených hledisek. Zaměřil se přitom na otázku, zda tento příkaz netrpí natolik vážnými vadami, v jejichž důsledku by postupem policejního orgánu na jeho podkladu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Tak tomu ale v posuzované věci není. V odůvodnění příkazu jsou dostatečně specifikovány důvody, které opodstatňují provedení domovní prohlídky (viz body 3 až 10 napadeného příkazu k domovní prohlídce), a soud se vypořádal i s požadavkem přiměřenosti a nezbytnosti provedení domovní prohlídky (viz bod 13 napadeného příkazu k domovní prohlídce). Jako ústavně konformní obstojí i závěr o její neodkladnosti a neopakovatelnosti (viz body 11 a 12 napadeného příkazu k domovní prohlídce). Jen pro úplnost Ústavní soud připomíná, že dalšími námitkami směřující vůči postupu policejního orgánu při provádění domovní prohlídky se nezabýval. Tyto totiž měly být uplatněny opravnými prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství (viz bod 7 tohoto usnesení).
14. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že dotčená základní práva stěžovatele napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu