ECLI:CZ:US:2023:3.US.826.23.1
sp. zn. III. ÚS 826/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem, sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. ledna 2023 sp. zn. 2 To 4/2023 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 1. prosince 2022 č. j. KRPT-101492-1197/TČ-2020-070082, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Ostrava (dále jen "policejní orgán") byla podle §79f odst. 1 až 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zamítnuta žádost společnosti X a připojená žádost stěžovatele o zrušení zajištění peněžních prostředků ve výši 233 200 Kč, odňatých stěžovateli v rámci domovní prohlídky ze dne 25. 11. 2021 s tím, že nepominuly důvody, pro které byly finanční prostředky zajištěny. Uvedené finanční prostředky byly policejním orgánem zajištěny podle §79g odst. 1 tr. řádu usnesením ze dne 7. 12. 2021 č. j. KRPT-101492-630/TČ-2021-07008.
3. Stížnost stěžovatele Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že do jeho práva na spravedlivý proces bylo zasaženo tím, že vrchní soud svým rozhodnutím aproboval postup policejního orgánu, kterým byla společnosti X jako vlastníkovi zajištěného majetku odňata možnost samostatně se domáhat práva na zrušení zajištění, přičemž tvrdí, že pro takový postup chybí zákonný podklad.
5. Opírá-li se policejní orgán o vyjádření stěžovatele, že zajištěné finanční prostředky jsou v jeho vlastnictví, stěžovatel tvrdí, že je tomu přikládána nesprávná váha, přičemž v této souvislosti napadá postup policejního orgánu při provedené domovní prohlídce s tím, že před provedením prohlídky nebyl řádně poučen, nebylo mu umožněno seznámit se s úplným obsahem trezoru a policejní orgán ho ani neuvedl do protokolu, obsahem protokolu není ani popis uložení bankovek nalezených v trezoru a stěžovateli nebyla umožněna porada s právním zástupcem, který se na místo dostavil, o čemž stěžovatel nevěděl.
6. Stěžovatel nesouhlasí s odůvodněním rozhodnutí vrchního soudu, které se nevypořádává se stížnostní argumentací stran nedostatků při provedení domovní prohlídky.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle §79a a násl. tr. řádu (srov. např. usnesení ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1054/12, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
10. Majetkové zajišťovací instituty upravené v §79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních lidských práv a svobod. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci [srv. např. nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. 8. 2015 (N 147/78 SbNU 275)]. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních lidských práv a svobod, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království, stížnost č. 5493/72). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srv. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013 (N 206/71 SbNU 429)].
11. Ve své judikaturní praxi Ústavní soud formuloval určité požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněno [srov. již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 či nález ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13 (N 63/73 SbNU 209)]. Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.
12. Namítá-li stěžovatel, že společnosti X jako vlastníkovi zajištěného majetku byla odňata možnost samostatně se domáhat práva na zrušení zajištění, tuto námitku podává jako osoba zjevně neoprávněná, neboť především samotná společnost X, která se jako domnělý vlastník zajištěných finančních prostředků v prvé řadě domáhala zrušení jejich zajištění a nebylo jí, jak tvrdí stěžovatel, umožněno podat stížnost proti napadenému usnesení policejního orgánu, se měla cestou ústavní stížnosti domáhat nápravy tvrzeného nezákonného a neústavního postupu. Policejní orgán i vrchní soud ostatně v napadených rozhodnutích přezkoumatelným způsobem a s odkazem na konkrétní skutečnosti vysvětlil, proč má za to, že jde o finanční prostředky stěžovatele, nikoliv jmenované společnosti.
13. Pokud stěžovatel napadá postup policejního orgánu při provedení domovní prohlídky v jeho domě dne 25. 11. 2022, při níž byly předmětné finanční prostředky nalezeny, aniž by současně vyčerpal opravné prostředky, které mu poskytuje trestní řád a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), je tato část jeho námitek nepřípustná. Stěžovatel ani netvrdí, že ve smyslu §157a tr. řádu požádal o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, či že dal podnět k výkonu dohledu podle §12d zákona o státním zastupitelství, který je obecně Ústavním soudem přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, aj.]. Vrchní soud se ostatně s uvedenou námitkou řádně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal (viz body 7 - 10 napadeného usnesení).
14. Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí policejního orgánu má zákonný podklad (§79g odst. 1 tr. řádu ve spojení s §79a odst. 1 téhož zákona), bylo vydáno příslušným orgánem po předchozím souhlasu dozorové státní zástupkyně, sledovalo legitimní cíl (snahu o minimalizaci škody způsobené případnou trestnou činností) a nejeví se jako zcela svévolné. Usnesení vrchního soudu pak případně reaguje na podstatné stížnostní námitky a je přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Obě usnesení splňují požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot, vytyčené judikaturou Ústavního soudu. Rozhodující orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti. V jejich procesním postupu nebyla zjištěna libovůle, která by svědčila o dotčení tvrzených práv stěžovatele. Jde o legitimní výluku z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou. Nadto jde o opatření dočasné, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Dosavadní procesní úkony orgánů činných v trestním řízení tedy nepředstavují neodčinitelné zásahy do základního práva stěžovatele vlastnit majetek.
15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu