ECLI:CZ:US:2023:4.US.2508.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2508/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele D. P., zastoupeného Mgr. Ondřejem Holkem, advokátem, sídlem Česká 754/25, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2023 č. j. 13 Co 67/2022-318, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a P. P. a nezletilé T. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho základního práva a práva dítěte na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na péči obou rodičů o dítě podle čl. 32 odst. 4 Listiny a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 11. 2019 č. j. 44 Nc 12036/2019-55 byla nezletilá vedlejší účastnice (dále jen "dcera") svěřena do péče první vedlejší účastnice (dále jen "matka"). Návrhem ze dne 18. 8. 2021 požádal stěžovatel (dále jen "otec") o novou úpravu péče a výživného. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí o změně péče, a proto rozsudkem ze dne 16. 11. 2021 č. j. 0 P 364/2021-181, 79 P a Nc 222/2021, rozhodl o odnětí dcery z péče matky, svěřil ji do střídavé péče rodičů ve stanoveném režimu a upravil její předávání (I. výrok), uložil otci a matce povinnost platit na její výživu po 2 000 Kč měsíčně (II. a III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. výrok). Na základě odvolání matky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 9. 6. 2022 č. j. 13 Co 67/2022-222 rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté okresní soud rozsudkem ze dne 12. 1. 2023 č. j. 0 P 364/2021-271, 79 P a Nc 222/2021, návrh otce zamítl (I. výrok), zamítl i návrh matky na zvýšení výživného (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok). Zamítavý výrok odůvodnil zjištěním, že pro novou úpravu péče a výživného nejsou splněny zákonné předpoklady.
3. Proti rozsudku okresního soudu podal otec odvolání, které krajský soud shledal z větší části důvodným. Po doplnění dokazování napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu a rozhodl, že dcera se odnímá z péče matky a svěřuje se do střídavé péče rodičů tak, že od středy sudého kalendářního týdne 6:30 hod. do pondělí lichého kalendářního týdne 6:30 hod. se svěřuje do péče otce a od pondělí lichého kalendářního týdne 6:30 hod. do středy sudého kalendářního týdne 6:30 hod. do péče matky, včetně povinnosti předání, nově upravil vyživovací povinnost obou rodičů (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (II. výrok). Krajský soud neshledal překážky pro uplatnění modelu střídavé péče, přičemž za nejvhodnější považoval asymetrický model ve prospěch matky (bod 30. odůvodnění). Vzal přitom v úvahu, že donedávna to byla matka, která o nezletilou primárně pečovala a byla tak hlavní vztahovou osobou, což plyne i ze sdělení dcery, že stávající úprava jí vyhovuje a po delších časových úsecích by se jí stýskalo po matce. Podle krajského soudu tento model umožní otci podílet se v dostatečném rozsahu na péči o nezletilou a věnovat se jí po všech stránkách (bod 31. odůvodnění).
II.
Argumentace stěžovatele
4. Podle stěžovatele nebylo zjištěno nic objektivního, co by svědčilo pro rozhodnutí o asymetrické střídavé péči. Rozhovor s dcerou, reprodukovaný krajským soudem, vyvrací jeho závěr o této péči. Soud nemůže argumentovat výslechem dítěte u orgánu sociálně-právní ochrany dětí, resp. opatrovníka, když si sám dítě nevyslechl.
5. Za zásadní vadu napadeného rozsudku stěžovatel považuje nelogické, stručné a v zásadním rozporu s provedenými důkazy jsoucí odůvodnění v odst. 30. a 31. Nelogičnost závěrů krajského soudu spatřuje v nesprávném vyhodnocení rozdílné pracovní doby každého z rodičů, v odkazu na hlavní vztahovou osobu, nemožností argumentovat výslechem dítěte u orgánu sociálně-právní ochrany dětí, když krajský soud nepovažoval výslech dítěte s ohledem na jeho věk za důležitý.
6. Stěžovatel odkazuje na judikaturní závěry Ústavního soudu o principech, kterými by se měly soudy řídit při rozhodování o střídavé péči. Soudy se musí snažit nalézt takové řešení, které neomezuje žádného z rodičů v péči o dítě stejnou měrou ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny. Upřednostněním matky bez relevantního odůvodnění, které postrádá logičnost, porušil krajský soud jeho právo i právo dcery obsažené v uvedeném ustanovení a dále v čl. 10 odst. 2 Listiny. Tím, že krajský soud rozhodnutí, které vybočuje z rozhodovací praxe a odporuje právu obou rodičů ve stejné míře pečovat o dítě, adekvátně neodůvodnil, porušil jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. K tvrzením stěžovatele o porušení základních práv jeho dcery (viz výše sub 1. a sub 6.) Ústavní soud dodává, že pro její procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, když jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dětem. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji působnost tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a do jejich rozhodovací činnosti může Ústavní soud zasáhnout jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Výklad a použití podústavního práva bývají stiženy takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (nebo vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
11. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě, neboť jejich posuzování je především v kognici obecných soudů majících odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje pouze při extrémním vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (viz usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19).
12. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu a jeho rozsudku žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést ke zrušení napadeného rozsudku. Ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování (viz bod 6. odůvodnění rozsudku okresního soudu, přičemž jeho skutková zjištění krajský soud vyhodnotil jako správná a převzal je i pro odvolací řízení - bod 6. odůvodnění napadeného rozsudku) a zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o svěření dcery do péče, jakož i úpravě vyživovacích povinností. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývají přesvědčivé důvody pro svěření dcery do asymetrické střídavé péče (vzdor názoru stěžovatele), např. faktická realizace péče přesahující stanovenou úpravu (body 25. a 26. odůvodnění napadeného rozsudku), výsledek pohovoru s nezletilou (bod 27. odůvodnění napadeného rozsudku); také důvod pro nerovnoměrný model střídavé péče ve prospěch matky má logickou povahu (viz bod 31. věta druhá odůvodnění napadeného rozsudku). Stejný závěr platí pro posouzení a vyhodnocení odůvodněných potřeb nezletilé a jejích majetkových poměrů, jakož i schopností, možností a majetkových poměrů rodičů pro určení výše výživného (body 33., 35. a 36. odůvodnění napadeného rozsudku). Tím krajský soud dostál požadavkům na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu nálezu ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21, není proto opodstatněné stěžovatelovo tvrzení o porušení jeho základních práv (viz výše sub 5. a 6.). Podobně je neopodstatněná také námitka o absenci výslechu dcery před krajským soudem. Stěžovatel nerespektuje postavení orgánu sociálně-právní ochrany dětí v postavení kolizního opatrovníka a představa, že by si měl krajský soud zjistit sám názor dcery, je s ohledem na její věk (v době rozhodování krajského soudu ještě nedovršila pátý rok věku) rozporná se zásadou vyžadující patřičnou rozumovou a citovou vyspělost vyslýchaného nezletilého dítěte.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem byla porušena stěžovatelova základní práva, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jeho ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu