ECLI:CZ:US:2023:4.US.2645.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2645/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Janem Bažantem, advokátem, sídlem Na Kozině 1438, Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. září 2023 č. j. 23 Co 153/2023-2051 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. dubna 2023 č. j. 16 P 24/2015-1993, a s ní spojeným návrhem na zrušení §927 občanského zákoníku, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé E. F., 2. Ž. F. a 3. nezletilé E. K., 4. nezletilé N. K., 5. H. K. a 6. M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků, kterými byl zamítnut jeho návrh na úpravu styku jeho dcery - 1. nezletilé vedlejší účastnice (dále také jen "stěžovatelova dcera") se sestřenicemi - 3. a 4. nezletilými vedlejšími účastnicemi (dále jen "sestřenice"). Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 5 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel zároveň navrhuje zrušení §927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník který je podle jeho názoru v rozporu s čl. 32 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele na úpravu styku stěžovatelovy dcery se sestřenicemi alespoň o jednom víkendu v měsíci (výrok I) a nepřiznal žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení (výrok II). Okresní soud od rodičů všech nezletilých zjistil, že se stěžovatelova dcera a sestřenice pravidelně nestýkaly, ani nestýkají, a ze zpráv opatrovníků nezletilých vyplynulo, že ani jedna z nezletilých neprojevila přání, aby soud styk upravil.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud uzavřel, že citový vztah mezi stěžovatelovou dcerou a sestřenicemi neexistuje. Vyložil, v čem spatřuje rozdíl oproti skutkovému stavu v usneseních Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. I. ÚS 1041/23 a ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 3603/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), tedy že zde pro spory dospělých nedošlo k navázání užších rodinných vztahů, ač prostor tu již byl. Ztotožnil se s okresním soudem, že rodiče mají právo v rámci výchovy dětí rozhodnout, s kým a jak se budou jejich děti stýkat. Uzavřel, že to mají být především dospělí, kteří poskytnou nezletilým příležitost a prostor rozvinout vzájemné vztahy ve formě a intenzitě dle jejich přání.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že krajský soud nesprávně vyhodnotil nejlepší zájem dítěte. Stěžovatel podává výklad nejlepšího zájmu dítěte a vyjadřuje přesvědčení, že existuje obecný zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny i přes nesouhlas jeho rodičů. Dodává, že nadto bylo porušeno participační právo nezletilých, neboť je obecné soudy nevyslechly přímo. Podle názoru stěžovatele jazykový výklad podmiňující styk příbuzných s dítětem souhlasem pečujícího rodiče by bránil vzniku vzájemného vztahu, a namítá proto, že krajský soud nesprávně vyložil a aplikoval §927 občanského zákoníku. Obecné soudy proto zasáhly do jeho práva a práva jeho dcery - 1. nezletilé vedlejší účastnice - na soudní ochranu a porušily právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života.
5. Stěžovatel dále navrhuje zrušení §927 občanského zákoníku. Bližší argumentaci nepředkládá, pouze - vlastním návrhem doplněného znění - vyjadřuje názor, že právo dítěte na styk s příbuznými by mělo být nejen při již existujícím citovém vztahu, ale i tehdy, pokud takový vztah sice neexistuje, ale mohl a měl by existovat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly vydány rozsudky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž tvrdí porušení ústavně zaručených práv své nezletilé dcery. Pro procesní účastenství stěžovatelovy dcery však nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy rodičů - stěžovatele jako otce a matky nezletilé - 2. vedlejší účastnice a rovněž rodičů sestřenic [5. a 6. vedlejšího účastníka], kteří se stykem nevyjádřili souhlas. V tom případě je nezbytné, aby stěžovatelova dcera měla opatrovníka a aby byla zastupována na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti však nebylo nutné činit procesní úkony k odstranění tohoto nedostatku. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 611/21 nebo ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20).
8. Ústavní soud pro úplnost považuje za nutné dodat, že tento závěr v žádném případě neznamená odepření ústavní ochrany nezletilým. Ve věcech týkajících se dětí je vždy předním hlediskem nejlepší zájem dítěte (viz čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Z hlediska rozhodování o ústavní stížnosti bude Ústavní soud zkoumat, co je v nejlepším zájmu dítěte.
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
10. Základním kritériem jak při stanovení rozsahu styku, tak i při zjišťování, zda vůbec je dáno právo na styk příbuzných s nezletilým dítětem podle §927 občanského zákoníku, je nejlepší zájem dítěte. Nejlepší zájem dítěte je flexibilní koncept. Proto je třeba jej vždy vymezit a posoudit s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází, a věnovat pozornost jeho osobním poměrům, situaci a potřebám [srov. nález ze dne 29. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 3226/16 (N 116/85 SbNU 879), bod 30]. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva plyne, že v případě soudního rozhodování o dětech rovněž nelze upřednostňovat abstraktní principy před nejlepším zájmem dítěte v konkrétním případě (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16, bod 27).
11. Nejlepší zájem dítěte je rovněž podmínkou stanovení styku dítěte s dalšími příbuznými ve smyslu čl. 5 odst. 1 Úmluvy o styku s dětmi. Při stanovení rozsahu takového styku je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu rovněž vztahy dítěte se všemi dalšími příbuznými. Vede-li styk s širším příbuzenstvem k rodinnému napětí, nemusí být již v nejlepším zájmu dítěte (srov. nález ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1081/20). Jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, a ti odpovídají za vývoj a výchovu dítěte. Proto i podle čl. 7 písm. c) Úmluvy o styku s dětmi mají soudní orgány přijmout veškerá vhodná opatření, aby si od nositelů rodičovské odpovědnosti zajistily dostatek informací. Z tohoto důvodu je rovněž potřeba stanovisko rodičů při úpravě styku zohlednit, zejména pokud si rodiče tento styk nepřejí.
12. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se věcí podle výše uvedených obecných principů řádně zabývaly (srov. bod 2, 3, 4, 14, 22 rozsudku okresního soudu). Vzaly v potaz, že možnost pro navázání vztahu nezletilých objektivně již existovala (srov. bod 16, 17 a 19 rozsudku krajského soudu) a s respektem k autonomii rodiny a odpovědnosti rodičů za výchovu podle čl. 5 Úmluvy o právech dítěte své závěry přesvědčivým a dostatečným způsobem odůvodnily. Při vyhodnocování nejlepšího zájmu nezletilých zároveň obecné soudy kladly důraz i na názor nezletilých, byť zjištěného pouze prostřednictvím opatrovníků. Z hlediska přezkumné pravomoci Ústavního soudu tak napadená rozhodnutí odpovídají požadavkům kladeným na soudní rozhodnutí v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
13. Ústavní soud proto neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. Spolu s ústavní stížností byl podán návrh na zrušení §927 občanského zákoníku. Návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení Ústavní soud pro akcesorickou povahu odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu