ECLI:CZ:US:2023:4.US.3545.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3545/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Tučkové, zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. října 2022 č. j. 16 C 145/2022-61 ve znění usnesení ze dne 21. října 2022 č. j. 16 C 145/2022-64, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a právnické osoby Česká kancelář pojistitelů, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý (sc. řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce jako žalované zaplatit vedlejší účastnici jako žalobkyni částku 8 295 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 3 667 Kč. Uvedený soud dospěl k závěru, že stěžovatelka, ačkoli byla řádně vyzvána, neuhradila příspěvek za období od 10. 12. 2019 do 10. 4. 2020 u blíže specifikovaného osobního vozidla, jehož byla provozovatelkou [§4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů].
II.
Stěžovatelčina argumentace
3. Stěžovatelka poukazuje na to, že v evidenci vozidel má uvedenu pouze adresu trvalého pobytu, ale že v evidenci obyvatel má i svou korespondenční adresu X. Uvedl-li obvodní soud, že vedlejší účastnice má přístup jen k údajům, které třetí subjekty povinně poskytly do evidence vozidel, jde podle stěžovatelky o nesprávný právní závěr, a to s ohledem na §129 odst. 3 písm. b), odst. 5 písm. g) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, z nichž vyplývá, že má právo vstupovat do evidence obyvatel a využívat zde uvedené údaje.
4. Z toho stěžovatelka vyvozuje, že když se dopisy jí zaslané na adresu trvalého bydliště vracely jako nedoručené, měla vedlejší účastnice veškeré dokumenty zasílat na korespondenční adresu uvedenou v evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že jí nebyla řádně doručena výzva k zaplacení příspěvku ve stanovené lhůtě, její platební povinnost zanikla (§4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Podle stěžovatelky je napadený rozsudek v rozporu se zákonem, a měl by být proto zrušen.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádný takový prostředek k dispozici neměla.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
7. Ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí, jímž měla být zkrácena o částku 8 295 Kč s příslušenstvím, z čehož plyne, že se domáhá ústavněprávního přezkumu v tzv. bagatelní věci [srov. §202 odst. 2, §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Ústavní soud v této souvislosti ustáleně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
8. Stěžovatelka netvrdí, že by napadenými rozhodnutími byla z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčena na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko), ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou ústavněprávní otázku, jejíž význam by nějakým způsobem přesahoval stěžovatelčiny vlastní zájmy (tzv. kvalitativní hledisko). Namítá-li stěžovatelka věcnou nesprávnost napadeného rozsudku, tímto způsobem nelze opodstatněnost ústavní stížnosti založit ani v "nebagatelní" věci, neboť ta není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. To platí i pro stěžovatelčinu argumentaci sub 3, která rovněž nemůže obstát, protože vedlejší účastnice sice má právo využívat systém evidence obyvatel, ale využitelným údajem z něj je trvalý pobyt (viz odkazovaná ustanovení), nikoliv korespondenční adresa.
9. Ústavní soud uzavírá, že posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu