ECLI:CZ:US:2023:4.US.581.23.1
sp. zn. IV. ÚS 581/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2022 č. j. 5 Co 180/2022-29 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. července 2022 č. j. 16 C 6/2022-22, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Okresní stavební bytové družstvo Teplice, sídlem Střední 1057/11, Teplice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 2. 3. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, posléze doplněná předložením originálu), kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, jimž byla odmítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2021 č. j. 4 Co 131/2021-131.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; podání neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci (za takovou nelze považovat tvrzení, že napadenými rozhodnutími bylo opět účelově a zákeřně porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu a spravedlivý proces) a stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byl vícekrát upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovateli jsou známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání (přitom z textu návrhu lze dovodit, že stěžovatel si je vědom nutnosti povinného zastoupení, neboť kalkuluje s případným odstraněním vad ustanoveným advokátem). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
5. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani stěžovatelova námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o stěžovatelově ústavní stížnosti. Odmítá-li stěžovatel všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
7. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18, II. ÚS 2668/18, IV. ÚS 3541/18, III. ÚS 3788/18, I. ÚS 1/19, IV. ÚS 255/19, III. ÚS 4014/19, IV. ÚS 1316/20, I. ÚS 2609/20, IV. ÚS 2806/20, IV. ÚS 2635/21 a mnoha dalších) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj