ECLI:CZ:US:2023:4.US.695.23.1
sp. zn. IV. ÚS 695/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Vladislava Pichrta, zastoupeného Mgr. Pavlem Krausem, advokátem, sídlem Jitřní 558/8, Praha 4 - Hodkovičky, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. prosince 2022 č. j. 64 Co 268/2022-444 a rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. srpna 2022 č. j. 16 C 17/2017-404, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Sokolově, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti FORNICA cosmetics s. r. o., sídlem Smetanova 514, Sokolov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Sokolově (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici (jako žalované), aby stěžovateli (jako žalobci) zaplatila částku ve výši 4 461,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 5. 10. 2016 do zaplacení (výrok I.). Žalobu ve zbývající části, tj. o zaplacení částky ve výši 29 054,91 Kč s příslušenstvím, okresní soud zamítl (výrok II.). Okresní soud dále uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 72 371 Kč (výrok III.). Vedlejší účastnici byla vrácena část zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 7 116 Kč (výrok IV.). Okresní soud skutkově vycházel z toho, že mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí byla dne 25. 7. 2016 uzavřena smlouva o díle, podle níž měl stěžovatel jako zhotovitel vyrobit celkem 4 403 kusů trubičkových sáčků za cenu 6,1323 Kč za jeden kus a dále sto kusů doypackových sáčků s uzávěrem za cenu 7 Kč za kus. Sáčky měl stěžovatel naplnit energetickým gelem, který mu vedlejší účastnice dodala. Stěžovatel dílo provedl a ve třech dodávkách je předal vedlejší účastnici, kdy poslední dodávka byla předána dne 20. 9. 2016. Týž den vedlejší účastnice reklamovala vady díla spočívající v protékání gelu ze sáčků, a jelikož nedošlo k odstranění vad stěžovatelem, odstoupila vedlejší účastnice od smlouvy pro její podstatné porušení. Okresní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice platně odstoupila od smlouvy, a tudíž měla vydat stěžovateli bezdůvodné obohacení. Vedlejší účastnice však stěžovateli nevrátila 1 457 kusů sáčku s gelem, a taktéž mu nevrátila 100 doypackových sáčků, čemuž odpovídala povinnost peněžní náhrady za uvedené dva druhy sáčků uložená vedlejší účastnici I. výrokem rozsudku. Okresní soud vyšel při stanovení peněžní náhrady za sáčky ze znaleckého posudku znalce J. Sedláka při stanovení obvyklé ceny za jeden kus trubičkového sáčku, která činila 2,05 Kč, celkem tedy 3 614,09 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Částku ve výši 847 Kč pak představovala cena sta doypackových sáčků za 7 Kč za kus včetně daně z přidané hodnoty. Ve zbylé části okresní soud výrokem II. žalobu zamítl, neboť se neztotožnil se závěrem stěžovatele, který požadoval vydání peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny za nedodaných 1 457 kusů trubičkových sáčků naplněných gelem, tedy náhradu za kompletní výrobek, nikoliv jen za obaly.
3. Stěžovatel napadl rozsudek okresního soudu odvoláním. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") se ztotožnil s argumentací okresního soudu, a proto odvolání stěžovatele do I. výroku rozsudku okresního soudu odmítl (výrok I.); rozsudek okresního soudu ve výrocích II., III. a IV. potvrdil (výrok II.) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 5 747 Kč (výrok III.).
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uvádí, že odstoupením od smlouvy vedlejší účastnicí vznikla stranám smlouvy povinnost vydat si vzájemně poskytnutá plnění, což však vedlejší účastnice neučinila, neboť nevydala 1 457 kusů trubičkových sáčků naplněných energetickým gelem, jelikož je již neměla k dispozici. Okresní soud vzal tedy na vědomí faktickou nemožnost navrácení části sáčků a postupoval podle §2993 a násl. občanského zákoníku. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovateli náleží náhrada toliko za sáčky, neboť energetický gel dodala stěžovateli ke zpracování vedlejší účastnice. Stěžovatel však uvedené právní úvahy okresního soudu, s nimiž se ztotožnil i krajský soud, považuje za rozporné s hmotným právem, což ve svém důsledku porušuje ústavně zaručená práva stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
5. Stěžovatel dovozuje, že odstoupila-li vedlejší účastnice platně od smlouvy ohledně všech trubičkových sáčků naplněných energetickým gelem, měly soudy přijmout takový právní závěr, že stěžovatel se stal vlastníkem všech 4 403 kusů trubičkových sáčků naplněných energetickým gelem, což odpovídá znění §2599 odst. 1 občanského zákoníku, neboť vyrobil na místě jiném než u vedlejší účastnice trubičkové sáčky, které naplnil gelem, čímž zhotovil věc, tj. předmět díla. Okamžikem předání díla došlo k přechodu vlastnického práva na vedlejší účastnici. Avšak odstoupením od smlouvy zaniklo vedlejší účastnici vlastnické právo ke všem sáčkům s gelem, přičemž se obnovilo vlastnické právo stěžovatele k dílu. Nebyla-li následně vedlejší účastnice schopna vydat stěžovateli část sáčků s gelem (1 457 kusů), musí se výše peněžité náhrady odvozovat od prospěchu, jenž byl plněním bez právního důvodu získán. Z uvedeného stěžovatel dovozuje, že peněžitá náhrada nemůže být poskytnuta toliko za obaly, nýbrž za obvyklou cenu všech 1 457 kusů výrobku, tj. sáčků naplněných energetickým gelem, a to bez ohledu na to, že gel dodala vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice tak byla povinna vydat vše, co získala, a pokud to není možné, musí být stěžovateli poskytnuta peněžní náhrada za vše, tj. za obal i energetický gel, tedy za celý výrobek.
6. Stěžovatel dále namítá, že soudy se nevypořádaly s otázkou bezdůvodného obohacení v kontextu stěžovatelových námitek, což ovšem vyplývá z práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití podústavního práva a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud předně podotýká, že posuzovaná věc spadá do kategorie tzv. bagatelních věcí, neboť stěžovatel se svou žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 33 516 Kč, přičemž I. výrokem okresního soudu mu byla přiznána částka ve výši 4 461,09 Kč. Jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Je potom především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil, proč věc i přes bagatelnost částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14).
10. Stěžovatel však žádnou ústavněprávně relevantní argumentaci ve své ústavní stížnosti nepředkládá. Toliko rozporuje konkrétní ustanovení hmotného práva, která byla v jeho věci použita, a to bez ohledu na argumentaci obsaženou v odůvodnění napadených rozsudků. Stručně řečeno je těžištěm argumentace stěžovatele skutečnost, že soudy nepřisvědčily jeho námitce, že i gel, jímž byly naplněny (vedlejší účastnicí nevrácené) sáčky, má být stěžovateli z titulu bezdůvodného obohacení finančně nahrazen. Soudy v této otázce uvedly, že vlastnické právo nabyla převzetím výrobků objednatelka, tedy vedlejší účastnice. Otázka nabytí vlastnického práva však nevede k posouzení rozsahu bezdůvodného obohacení, neboť vedlejší účastnice sama gel stěžovateli dodala.
11. V posuzované věci tedy byla stanovena pouze náhrada za sáčky, které stěžovateli vedlejší účastnice nevrátila. Vedlejší účastnice se obohatila toliko o obaly (sáčky), nikoliv o gel, neboť gel sama dodala na své náklady stěžovateli. Stěžovatel má naopak právo na náhradu za svoji zpracovanou věc, tj. hodnotu obalů. Ústavní soud považuje předmětnou argumentaci soudů obsaženou v napadených rozhodnutích za srozumitelnou, logickou a prostou libovůle. Napadená rozhodnutí tak naplňují požadavek přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí a nejsou rozporná s čl. 36 odst. 1 Listiny. Napadenými rozhodnutími nebylo porušeno ani základní právo stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť stěžovateli bylo vydáno bezdůvodné obohacení v hodnotě, o niž se vedlejší účastnice skutečně obohatila.
12. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu