ECLI:CZ:US:2023:4.US.712.23.1
sp. zn. IV. ÚS 712/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky B. S., zastoupené JUDr. Andreou Průchovou, advokátkou, sídlem kpt. Jaroše 510, Kadaň, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 2022 č. j. 13 Co 259/2022-214, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a 1) M. P. a 2) nezl. M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z čl. 90 věty první Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově (dále též "okresní soud") ze dne 2. 6. 2002 č. j. 0 P 177/2021-175 bylo vedlejšímu účastníkovi 1) (dále též "otec") zvýšeno výživné pro vedlejšího účastníka 2) (dále též "nezletilý") z částky 3 500 Kč měsíčně na částku 4 500 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2020, na částku 5 500 Kč měsíčně za období od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021 a na částku 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2021. K odvolání otce byl rozsudek okresního soudu změněn napadeným rozsudkem tak, že výživné se z částky 3 500 Kč měsíčně zvyšuje na částku 4 500 Kč měsíčně za období od 1. 12. 2018 do 31. 8. 2021 a na částku 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2021. V porovnání s rozsudkem okresního soudu posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též "krajský soud") odlišně způsob diferenciace výživného. Neshledal podmínky ani podstatné důvody pro mezitímní nárůst výživného v období od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021, neboť samotný mírný nárůst příjmu otce pro něj nebyl dostatečně důvodný a podstatná změna odůvodňující zvýšení výživného nastala teprve s přechodem nezletilého na druhý stupeň základní školy.
II. Obsah ústavní stížnosti
3. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud při zjišťování aktuálních skutečných příjmů otce vycházel pouze z otcem předložené pracovní smlouvy, i když při jednání krajského soudu navrhovala zjištění jeho skutečných příjmů předložením jeho daňových přiznání, výplatních pásek nebo dotazem u jeho zaměstnavatele ve Spolkové republice Německo. Stěžovatelka předpokládá, že skutečné příjmy otce jsou vyšší než ty uvedené v pracovní smlouvě. Ona sama musela krajskému soudu předložit potvrzení o příjmu od všech zaměstnavatelů.
4. Stěžovatelka obsáhle cituje z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 795/18 ze dne 21. 5. 2019 (N 85/94 SbNU 131) týkajícího se povinnosti soudu zjišťovat příjem pro účely stanovení výše výživného a tvrdí, že neprovedením jí navrhovaných důkazů porušil krajský soud její právo na spravedlivý proces. Dále porušil zásadu rovnosti účastníků, neboť ona sama musela doložit své příjmy, kdežto otci bez dalšího uvěřil, že jeho příjem tvoří částka uvedená v pracovní smlouvě.
5. Stěžovatelka žádá náhradu nákladů řízení podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ve výši 3 400 Kč.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, k jejichž porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)], popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255)].
8. Stanovení odpovídající výše výživného je úkolem nalézacích a odvolacích soudů a zásadně nedosahuje ústavněprávní roviny. To se ostatně odráží i v tom, že ve věcech upravených v části druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dříve zákonem o rodině) není proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek (nejde-li o manželské majetkové právo). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejde o zcela "extrémní" rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na soudní ochranu.
9. O takovou formu neústavnosti však v posuzované věci nejde. Krajský soud doplnil skutková zjištění a dospěl k závěru, že mezitímní nárůst výživného není důvodný, důvod pro zvýšení výživného shledal až od nástupu nezletilého na druhý stupeň základní školy. Tento závěr z ústavněprávního hlediska nevzbuzuje pochybnosti. Nelze ostatně přehlédnout, že rozhodnutí okresního soudu bylo změněno jen ve velmi omezené míře. Rozdíl spočívá v tom, že podle okresního soudu by výše výživného v období od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021 byla 5 500 Kč měsíčně, podle napadeného rozhodnutí bude v tomto období výše výživného 4 500 Kč měsíčně, celkový rozdíl ve výši výživného za toto období je 8 000 Kč. S výší výživného stanoveného okresním soudem od 1. 9. 2021 se krajský soud ztotožnil.
10. V nálezu sp. zn. I. ÚS 795/18, ze kterého stěžovatelka cituje, se Ústavní soud zabýval situací, kdy okresní soud i krajský soud vycházely při stanovení výše výživného z tzv. potenciálního příjmu otce nezletilé, aniž by se však přesvědčivě vypořádaly s tvrzením matky, že otec má příjem v zahraničí. Podobné vybočení ze zákonných pravidel zjišťování skutkového stavu v posuzované věci Ústavní soud neshledal.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze stěžovatelce přiznat požadovanou náhradu nákladů řízení podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Josef Fiala v. r.
předseda senátu