ECLI:CZ:US:2024:1.US.191.24.1
sp. zn. I. ÚS 191/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky S. R. (H.), zastoupené JUDr. Janem Ondřejem Wilsdorfem, advokátem sídlem Belgická 642/15, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 210/2023-1576 ze dne 25. 10. 2023 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č. j. 0 P 246/2021-1250, 13 P a Nc 6/2023, ze dne 13. 4. 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, a dále a) D. Š., b) nezletilého O. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily především její základní práva zaručená v čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud ve Svitavách ("opatrovnický soud") zamítl návrh stěžovatelky (matky) na změnu dosavadní střídavé péče rodičů o nezletilého syna [vedlejší účastník b)] (výrok I. napadeného rozsudku). Opatrovnický soud dále zamítl návrh otce [vedlejší účastník a)] na zvýšení výživného matce (výrok II.), zároveň otci "snížil výživné" z 10 000 Kč na 6 300 Kč měsíčně (výrok III.).
3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ("odvolací soud") potvrdil zamítnutí návrhu matky na změnu střídavé péče i snížení výživného otci (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále změnil výrok II. rozsudku opatrovnického soudu a matce "zvýšil výživné" oproti původním 2 000 Kč na 3 600 Kč (zpětně pro rok 2022) a na 3 300 Kč (od 1. 1. 2023) [část výroku II. téhož rozsudku].
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Zaprvé, stěžovatelka tvrdí, že soudy porušily její základní práva, protože nezměnily dosavadní úpravu symetrické střídavé péče na výlučnou péči matky či asymetrickou střídavou péči ve prospěch matky, byť dostatečně nezjistily reálný skutkový stav. Soudy postupovaly formalisticky a svévolně; nevypořádaly se se stěžovatelčinými skutkovými tvrzeními a navrženými důkazy, aniž by svůj postup přezkoumatelně odůvodnily. Soudy rozhodly v rozporu s §906 odst. 1, §907 odst. 1 a 2 a §909 občanského zákoníku a s ustálenou judikaturou. Zadruhé, stěžovatelka namítá, že soudy dostatečně nezjistily reálny skutkový stav ani v otázce vyživovací povinnosti obou rodičů; postupovaly v rozporu s §919, §913 a §915 občanského zákoníku. Otcova vyživovací povinnost je podle stěžovatelky nepřiměřeně nízká, odůvodnění odvolacího soudu v bodě 46 napadeného rozsudku je nesrozumitelné a rozporuplné. Dítě by mělo mít srovnatelnou životní úroveň, jako kdyby spolu rodiče stále žili a soudy měly blíže zkoumat i potenciální příjmy otce. Naopak "zvýšená" vyživovací povinnost matky je nepřiměřená, protože soudy výši výživného stanovily pouze na základě příjmů matky, avšak nevzaly v úvahu její celkovou životní úroveň, způsob života ani hodnotu majetku.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů - jako orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat jen v extrémních případech. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah osobního styku, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s nimi a z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci si vytvářejí racionální úsudek. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit jeho postup jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
8. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočila. Soudy svůj závěr, že nebyly naplněny předpoklady pro změnu dosavadní formy péče, srozumitelně a logicky odůvodnily. Stěžovatelce především pečlivě vysvětlily, že problematická a občas nefunkční komunikace mezi rodiči není důvodem změny dosavadně nastavených poměrů, a to za situace, kdy nezletilý je útlého věku, rodiče žijí relativně blízko u sebe, nezletilý navštěvuje předškolní zařízení v místě bydliště každého z rodičů a současně je nepochybné, že oba rodiče disponují obdobným kvalitním zázemím a schopnostmi, které jim umožňují postarat se o syna plnohodnotně, zajišťovat a uspokojovat veškeré jeho potřeby (bod 39 rozsudku odvolacího soudu a bod 42 rozsudku opatrovnického soudu). V tomto ohledu je rozhodnutí soudů nezadat vypracování znaleckého posudku či neprovádět další dokazování směřující k prokázání problémů v komunikaci mezi rodiči racionální a důvodné (viz bod 42 rozsudku odvolacího soudu a body 48-50 rozsudku opatrovnického soudu).
9. Zjevně neopodstatněné jsou podle Ústavního soudu i námitky stěžovatelky týkající se výše stanoveného výživného jak na straně otce, tak na straně její. Odvolací soud výši výživného pouze rovnoměrně "aktualizoval" tak, aby odpovídalo zhruba 7 % současných příjmů otce, který z důvodu péče o nezletilého pracuje méně hodin, tak 7 % současných příjmů matky, jejíž výdělek se naopak zvýšil (viz body 45-50 rozsudku odvolacího soudu). Namítá-li stěžovatelka, že soudy měly při určení výše výživného vzít v úvahu její faktickou životní úroveň a další majetek, nic konkrétního v tomto ohledu v ústavní stížnosti neuvádí.
10. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu