ECLI:CZ:US:2024:1.US.2612.23.1
sp. zn. I. ÚS 2612/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Ing. Jitky Routkové, zastoupené Mgr. Jiřím Kapounem, advokátem se sídlem Dvouletky 1821/16, Praha 10, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 35 Co 222/2022-374 ze dne 16. 6. 2023 a rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 324/2007-230 ze dne ze dne 24. 2. 2022, za účasti Ladislava Beneše a Svatavy Zemanové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala zaplacení částky 26 825 Kč jakožto bezdůvodného obohacení vedlejších účastníků. Ti se na úkor žalobkyně podle stěžovatelky obohatili tím, že od 1. 10. 2005 do 31. 10. 2007 užívali garáž, která podle stěžovatelky patří do společných částí bytového domu, jehož je spoluvlastnicí. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a krajský soud k odvolání žalobkyně toto rozhodnutí potvrdil. Krajský soud pouze změnil výrok okresního soudu o nákladech řízení, když původní částku 29 330 Kč, kterou byla povinna stěžovatelka zaplatit k rukám právního zástupce vedlejších účastníků, změnil na 26 480 Kč. Krajský soud také rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve výši 11 297 Kč.
2. Stěžovatelka brojí proti oběma rozsudkům ústavní stížností, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Její ústavní stížnost směřuje jak proti samotnému věcnému posouzení, tak proti procesním pochybením během dokazování a především pak proti výrokům o nákladech řízení.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje argumenty z řízení před obecnými soudy. Tvrdí, že garáž je součástí bytového domu, neboť je s ním propojena jak technicky, tak provozně. Důkazy, že je stavba garáže ve vlastnictví vedlejších účastníků, jsou navíc podle ní zfalšované. Obecné soudy také do svého rozhodování zahrnuly podle stěžovatelky chybný znalecký posudek a odmítly provést další znalecký posudek. Celkově se přitom oba napadené rozsudky opírají podle stěžovatelky o nedostatečně zjištěný skutkový stav. Ohledně nákladů řízení pak stěžovatelka vytýká obecným soudům hned několik pochybení - nezohlednění, že vedlejší účastníci jsou manželé a věc se týkala jejich společného užívání věci; zvýšení nákladů řízení o daň z přidané hodnoty, byť právní zástupce vedlejších účastníků není plátcem této daně; či nedostatečné zdůvodnění, proč považují náklady za spravedlivé a přiměřené.
4. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
5. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o tzv. bagatelní částce. Nepřipouští-li přitom zákonodárce podání mimořádného opravného prostředku (dovolání) proti rozhodnutí nepřevyšujícímu peněžité plnění ve výši 50 000 Kč [§238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], nedává rozumný smysl, aby roli Nejvyššího soudu v těchto věcech fakticky suploval Ústavní soud. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že v takových případech je, s výjimkou extrémních situací, úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1239/23, bod 8; IV. ÚS 3247/07, III. ÚS 405/04 či IV. ÚS 695/01; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
6. Stěžovatelka žádnou výjimečnou extrémní situaci ani netvrdí, pouze opakuje své argumenty ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu či z něho vycházejících právních závěrů. Obecné soudy se ale těmto argumentům již dostatečně věnovaly, jejich rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, jednotlivé závěry podložené a celkově napadené rozsudky nevykazují žádné ústavní nedostatky. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), nikoliv v případě jakéhokoliv dílčího nedostatku v rovině zákonných nebo podzákonných předpisů. To je věcí soustavy obecného soudnictví.
7. Také k otázce nákladů řízení přistupuje Ústavní soud zdrženlivě. Ačkoli i rozhodnutí o nákladech řízení může mít dopad do majetkové sféry účastníka řízení, samo o sobě zpravidla nedosahuje intenzity, která by byla způsobilá porušit jeho základní práva (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2174/20, bod 20; II. ÚS 3627/18, bod 15; II. ÚS 3776/16, bod 12).
8. Tím spíše to platí, když jsou náklady řízení v bagatelní výši. Tak je tomu i v tomto případě. Veškeré námitky stěžovatelky ohledně špatného výpočtu nákladů řízení nedosahují ústavněprávní relevance a nejsou s to zasáhnout do základních práv stěžovatelky tak, aby je bylo možné v řízení před Ústavním soudem považovat za nikoliv zjevně neopodstatněné. K tomu lze ještě dodat, že stěžovatelka byla o nezbytnosti ústavněprávní argumentace výslovně poučena v opakované výzvě k doplnění ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu