ECLI:CZ:US:2024:1.US.2838.23.3
sp. zn. I. ÚS 2838/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky M. T., zastoupené JUDr. Bc. Milanem Trávníčkem, advokátem se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 18/2022-758 ze dne 22. 8. 2023, za účasti Krajského soudu Brně, jako účastníka řízení, a) R. G., zastoupeného Mgr. Janou Jurdičovou Paroulkovou, advokátkou se sídlem v Boskovicích, náměstí 9. května 2136/10, b) nezletilé T. G., zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností se stěžovatelka - matka nezletilé vedlejší účastnice - domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Namítá, že Krajský soud v Brně ("odvolací soud") porušil její základní práva podle čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; tvrdí rovněž porušení práv nezletilé podle čl. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Klíčové v projednávané věci je, zda odvolací soud svěřil nezletilou do péče otce ústavně konformním způsobem v situaci, kdy se matka s nezletilou bez souhlasu otce přestěhovala do zahraničí.
II. Skutkové okolnosti a rekapitulace procesního vývoje
3. Rodiče nezletilé společně žili několik let až do léta 2020. Od té doby matka s dcerou žily v domě rodičů matky ve stejné obci jako otec. Styk otce s nezletilou byl po rozchodu rodičů upraven předběžným opatřením. Od ledna 2021 se otec s dcerou vídali sporadicky, prostřednictvím několika asistovaných setkání v krizovém centru. Problémy v rodině se nevyřešily a mezi rodiči přetrvávají závažné spory.
4. Okresní soud v Blansku ("opatrovnický soud") rozsudkem č. j. 0 Nc 120/2020-377 ze dne 24. 11. 2021 svěřil - tehdy dvouletou - nezletilou do péče stěžovatelky; dále stanovil, že otec [vedlejší účastník a)] je oprávněn se s dcerou standardně stýkat v sudém týdnu o víkendu a v lichém týdnu dvě odpoledne. Opatrovnický soud svěřil nezletilou do péče matky především s ohledem na její věk a na skutečnost, že o dceru dosud výhradně pečovala. Matka podle opatrovnického soudu měla vhodné podmínky pro zajištění péče, třebaže jsou její výchovné předpoklady významně oslabeny silným negativistickým postojem vůči otci a jeho rodičům. Provedený znalecký posudek z oboru psychologie neprokázal žádné okolnosti, které by matku limitovaly ve výchovných kompetencích. Styk otce s nezletilou opatrovnický soud upravil "pozvolně", aby nedocházelo k dalšímu odloučení.
5. Odvolací soud následně rozsudkem č. j. 37 Co 18/2022-600 ze dne 26. 7. 2022 změnil prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu a nezletilou svěřil do péče otce; dospěl k závěru, že matka není schopna změnit své negativní postoje vůči otci a svým chováním u nezletilé programově vytváří syndrom zavrženého dítěte, čímž ji významně poškozuje. Byť změna péče bude pro nezletilou velmi stresová (s ohledem na její fixaci na matce), nebezpečí bezprostředního stresu je menší než nebezpečí celoživotního těžkého psychického poškození. Odvolací soud konečně uzavřel, že "s ohledem na komplikovanost souzené věci [...] nejsou podmínky pro rozhodnutí o úpravě styku matky s nezletilou a tento bude možno upravit, ať již dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu, až poté, co bude zřejmý nejbližší vývoj ve věci" (bod 19 rozsudku).
6. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl nicméně zrušen pro zmatečnost rozhodnutím téhož soudu ze dne 24. 2. 2023, a to z důvodu, že odvolací soud nerozhodl o žádosti matky o ustanovení nového zástupce. Matka žádala o odročení jednání před odvolacím soudem ze zdravotních důvodů, avšak odvolací soud nepovažoval její žádost za opodstatněnou a jednal v její nepřítomnosti (viz č. l. 718).
III. Obsah napadeného rozhodnutí
7. Odvolací soud následně ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 22. 8. 2023 ve věci rozhodoval znovu a opětovně změnil prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu; v té době čtyřletou nezletilou znovu svěřil do péče otce. V rozsudku uvedl, že matka v průběhu odvolacího řízení s nezletilou odjela do Hondurasu na ostrov Roatán, kde se dále zdržují na blíže neznámém místě; z toho důvodu matce jako opatrovníka pro řízení ustanovil advokátku. Otec s matkou nekomunikoval a s pobytem v zahraničí nesouhlasil. Svým jednáním matka podle odvolacího soudu potvrdila správnost závěrů obsažených v předchozím (zmatečném) rozhodnutí. Matka dlouhodobě projevuje nedostatek výchovných předpokladů a její negativní postoj vůči otci dosahuje patologických rozměrů. Údajný ozdravný účel pobytu v Hondurasu má zastírající charakter a je výsměchem vůči českým soudům a úřadům. Matčino chování ohrožuje další vývoj nezletilé.
IV. Argumentace stěžovatelky
8. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud překvapivě svěřil nezletilou do péče otce, který se však o ni od jejího narození staral sporadicky a je pro ni v podstatě cizí. Dcera je na matku fixována a otec nemá žádné zkušenosti s péčí o dítě. Radikální změna by byla pro nezletilou traumatická, jak potvrzuje provedený znalecký posudek.
9. Odvolací soud protiústavně vycházel z dva roky starého znaleckého posudku a neprovedl jeho aktualizaci či navržený revizní znalecký posudek. Odvolací soud na návrh stěžovatelky na provedení aktualizace posudku nereagoval. Znalkyně se při znaleckém výslechu u odvolacího soudu bez odůvodnění odchýlila od závěrů písemného posudku; protokol zachycující její výpověď nadto neodpovídá zvukovému záznamu z jednání. Odvolací soud závěry znalkyně dezinterpretoval: znalkyně kupříkladu výslovně uvedla, že otec je pro dceru cizím člověkem, nemá zkušenosti s péčí a že změna primárně pečující osoby by byla pro nezletilou traumatická; doporučila asistované styky a střídání péče v postupných krocích. Odvolací soud obdobně nezjistil aktuální poměry otce (kupříkladu jeho schopnost pečovat o dceru při zaměstnání).
10. Stěžovatelka dále namítá, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, a je proto nepřezkoumatelné. Odvolací soud v odůvodnění pouze odkazuje na předchozí zmatečné rozhodnutí, ke kterému však nelze přihlížet. Odvolací soud pouze popisuje odjezd stěžovatelky do zahraničí a odkazuje na výslech znalkyně, nezvážil střídavou péči či postupný styk jako další varianty mimo extrémní řešení.
11. Stát podle stěžovatelky ve věci její dcery nepřijal dostatečná opatření, aby vztah mezi rodiči urovnal a minimalizoval traumatické dopady změny péče pro nezletilou. Orgán sociálně právní ochrany dětí se soudních jednání neúčastnil "z pracovních důvodů", rodiče nevedl k dohodě a nehájil zájmy dcery. Nekompromisní rozhodnutí soudu je v rozporu s jejím nejlepším zájmem.
12. Odvolací soud nerozhodl o dlužném výživném, které od rozhodnutí opatrovnického soudu hradila stěžovatelka. Odvolací soud zároveň žádným způsobem nevzal v úvahu, že otec čerpal část rodičovského příspěvku, byť o dceru nepečoval.
V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika
13. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval odvolací soud a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti stěžovatelky vyjádřili.
14. Odvolací soud ve svém vyjádření pouze odkázal na napadený rozsudek. Otec navrhl ústavní stížnost zamítnout, neboť aktualizace znaleckého posudku by způsobila průtahy.
15. Podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu děti je napadený rozsudek v souladu s nejlepším zájmem nezletilé. Případný výkon rozhodnutí, tj. předání nezletilé do péče otce, opatrovník chápe právě jako jednorázovou událost, která - ač nesporně představuje pro dítě zátěž - má za cíl ukončit dlouhodobou traumatizaci dítěte a započít nápravný (terapeutický) proces a naplňování nejlepšího zájemu dítěte: mít možnost vybudovat si zdravý vztah s oběma rodiči. Míra zátěže kladená na dítě je stále v rukou rodičů.
16. V replice stěžovatelka kromě již vyřčených argumentů dále zpochybňuje aktivitu kolizního opatrovníka v průběhu celého řízení a tvrdí, že nedostatečně hájil práva nezletilé. Stěžovatelka namítá, že byť komunikace mezi rodiči byla problematická, stěžovatelka otci ve styku nebránila, což se snažila prokazovat elektronickými zprávami. Stěžovatelka sama Ústavnímu soudu předložila své osobní vyjádření k věci a celému řízení, ve kterém detailně popisuje vývoj věci z jejího pohledu a uvádí aktuální informace o pobytu v zahraničí.
VI. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
17. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
VII. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
19. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Především nalézací soudy mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
20. V nyní projednávaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že v současné rodinné situaci by nebylo v nejlepším zájmu nezletilé zrušit rozhodnutí opatrovnického soudu.
21. Odvolací soud při rozhodnutí o svěření nezletilé do péče otce přihlédl nejen k tomu, že vztah mezi rodiči je natolik nefunkční, že negativní postoj matky vůči otci dlouhodobě styk otce s nezletilou narušuje, či fakticky znemožňuje. Zohlednil především skutečnost, že matka protiprávně (jednostranně) změnila bydliště nezletilé a odjela s ní do zahraničí, kde se nadále zdržuje. Protiprávní změna bydliště dítěte přitom je okolností, již je třeba zohlednit při rozhodování o tom, komu dítě svěřit do péče, jakož i při rozhodování o rozsahu a podmínkách styku [viz především usnesení sp. zn. I. ÚS 955/15 ze dne 14. 3. 2017; nález sp. zn. I. ÚS 2996/17 ze dne 29. 5. 2018 (N 104/89 SbNU 529) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 3332/17 ze dne 13. 2. 2018]. Je-li jedním ze základních práv dítěte právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči a znemožňuje-li jeden z nich dítěti dlouhodobě takové právo vykonávat v důsledku "únosu" dítěte do zahraničí, je zřejmé, že obecné soudy musí učinit vše v jejich kompetenci, aby se ochrana ústavně zaručených práv dítěte nestala pouze teoretickou či iluzorní, nýbrž aby byla praktická a účinná [viz nález sp. zn. I. ÚS 387/20 ze dne 26. 5. 2020 (N 105/100 SbNU 221), bod 99].
22. Stěžovatelce je na druhou stranu nutné dát za pravdu v tom, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí blíže nevysvětlil, jakým konkrétním způsobem by radikální změna primární pečující osoby měla proběhnout, aby pro nezletilou nebyla neúnosně traumatická. Nyní čtyřletá nezletilá s otcem v posledních letech netrávila dostatečně času a "překotná" změna prostředí by pro ni mohla zjevně být nepřiměřeně zatěžující. Uvedené pochybení však Ústavní soud v nynější fázi řízení nepovažuje za protiústavní vadu, která by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do činnosti opatrovnických soudů.
23. Nachází-li se nyní nezletilá v zahraničí s matkou a není-li zároveň zřejmé, kdy a jakým způsobem se do země její původního domova vrátí, není v současné době účelné o potenciální úpravě styku rodinných příslušníků uvažovat; takové rozhodnutí by bylo fakticky nevykonatelné. Odvolací soud proto bude povinen styk upravit bezprostředně po návratu nezletilé do země a teprve poté bude možné komplexně posoudit, zda by bylo svěření nezletilé do výlučné péče otce - s přihlédnutím k aktuální situaci - neúnosně traumatizující, jak nyní tvrdí stěžovatelka. Je však její primární povinností, aby se vrátila do země původu dítěte, a teprve poté vyvstane potřeba nové a aktuální úpravy poměrů nezletilé.
24. Z pohledu Ústavního soudu je rozhodné, že napadené rozhodnutí z hlediska úpravy poměrů rodičů a nezletilé není definitivní či absolutně neměnné (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 4143/18 ze dne 15. 5. 2019). Podle §909 občanského zákoníku platí, že opatrovnický soud má zákonnou povinnost změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu tehdy, změní-li se poměry. Podle Ústavního soudu je již nyní zřejmé, že potřeby a zájmy nezletilé se v průběhu pobytu v zahraničí vyvíjí. Navrátí-li se tedy nezletilá zpět do země původu, bude na opatrovnickém soudu znovu posoudit, zda je s ohledem na běh času a průběh návratového procesu úpravu poměrů třeba nové situaci přizpůsobit. Nejlepší zájem dítěte totiž zásadně vyžaduje, aby rodinné vazby byly přerušeny za zcela výjimečných situací a aby státní orgány učinily vše pro zachování osobních vztahů a popřípadě "obnovení" rodiny (viz kupříkladu rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 12. 2018 ve věci Jansen proti Norsku, č. stížnosti 2822/16, §93).
VIII. Závěr
25. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu