ECLI:CZ:US:2024:1.US.470.24.1
sp. zn. I. ÚS 470/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky R. K., zastoupené Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou, sídlem Josefská 504/8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 111/2023-398 ze dne 8. listopadu 2023 a výroku II rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 0 P 133/2021-263 ze dne 27. března 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a T. K. a nezletilých L. K. a A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a výroku II v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud"); tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl návrhu stěžovatelky (matky) na změnu dosavadní symetrické střídavé péče rodičů o nezletilé vedlejší účastnice (dcery), změnil dosavadní úpravu stanovenou rozsudkem okresního soudu č. j. Nc 350/2020-41 ze dne 8. prosince 2020 tak, že svěřil nezletilé do péče pouze matky (výrok I), zvýšil výživné, kterým je otec povinen přispívat na výživu nezletilé L. z dosavadních 5 000 Kč na 6 000 Kč měsíčně a nezletilé A. z dosavadních 3 500 Kč na 4 000 Kč (výrok II) a upravil běžný styk otce s nezletilými (zjednodušeně: od čtvrtečního odpoledne lichého týdne do pondělního rána sudého týdne) i styk o letních, vánočních, jarních a velikonočních prázdninách, potažmo svátcích (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). Okresní soud vyšel z pohovorů s nezletilými, zpráv opatrovníka, psychologa a školního a předškolního zařízení a shledal změnu poměrů na straně otce. Soužití dcer s rodinou otce, tj. s novým prostředím a novými členy rodiny včetně tří synů partnerky otce zvýšilo psychickou zátěž nezletilých a vyústilo v horší adaptaci mladší dcery na novou situaci. Psychický tlak na obě nezletilé spatřoval i v problematické komunikaci rodičů a jejich rozdílných požadavcích na dcery. I přes velmi silnou citovou vazbu obou dcer k oběma rodičům a jejich výchovné kompetence shledal prostředí u matky klidnějším. Při výpočtu výživného nepřihlédl ke snížení příjmu otce z podnikání, ale vyšel z příjmů, jichž by dosáhl, kdyby byl zaměstnán a jejichž výše by byla v zásadě stejná jako v době posledního stanovení výživného. V podstatě jen přepočetl doposud otci stanovené výživné s ohledem na zvýšení počtu dnů, kdy budou dcery u matky.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil napadený rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II a III tak, že návrh matky, kterým se domáhala změny dosavadní úpravy rodičovské odpovědnosti tak, aby namísto dosavadní střídavé péče byly nezletilé svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné, zamítl (výrok I), potvrdil nákladový výrok IV rozsudku okresního soudu (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Krajský soud uzavřel, že okresní soud skutkový stav nesprávně právně posoudil, jelikož změna poměrů nastala nejen u otce, ale i na straně matky (stěhování) a nezletilých (věk). Závěry okresního soudu o dopadu soužití otce s přítelkyní a jejími syny na nezletilé považoval za rozporné se závěry psychologa o nízké intenzitě konfliktu (sourozenecké rivalitě) dcer se syny otcovy přítelkyně a závěrečným návrhem opatrovníka o zachování střídavé péče. Přihlédl k organizačním změnám v domácnosti otce týkající se střídání synů a dcer. Detailně posoudil objektivní a subjektivní kritéria střídavé péče formulované judikaturou Ústavního soudu a neztotožnil se ani se závěrem okresního soudu o problematické komunikaci rodičů jako jedním z důvodů pro změnu péče. Naopak poučil matku, aby ve významných záležitostech týkajících se nezletilých respektovala rodičovskou roli otce.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně. Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že nezohlednil jednoznačné a konstantní přání dcer být v péči matky, navíc nezletilé sám nevyslechl. Ve vztahu ke zjištění jejich názoru a přání zpochybňuje i neobjektivní a neúplnou zprávu opatrovníka o pohovoru. Vyjmenovává důvody nevhodnosti střídavé péče pro nezletilé a má za to, že krajský soud neprovedl některé pro věc podstatné důkazy, nedostatečně zjistil skutkový stav a judikaturu ke střídavé péči aplikoval mechanicky. Dále namítá, že krajský soud nerozhodl, a to ani ex officio, o změně výživného, a nevedl dokazování. Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje v chybějícím odůvodnění, proč krajský soud výživné ponechal v původní výši.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. V části, kterou stěžovatelka napadá výrok II rozsudku okresního soudu, Ústavní soud není příslušný, neboť není oprávněn rušit to, co bylo změněno či nahrazeno.
6. Ač stěžovatelka v návrhu tvrdí porušení jejích práv, z obsahu stížnosti plyne, že rovněž namítá porušení práv nezletilých vedlejších účastnic. Pro procesní účastenství nezletilých nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, v němž proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči dětem. Nezletilé v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupovány na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilé, o jejichž postavení vůči rodičům vedou rodiče spor, nemohou být vtaženy do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) Ústavní soud uvedené procesní úkony nečinil [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ze dne 26. ledna 2021 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů - jako orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat jen v extrémních případech. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah osobního styku, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s nimi a z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci si vytvářejí racionální úsudek.
Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit jeho postup jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. září 2022 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. února 2023).
9. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí krajského soudu z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočilo. Krajský soud závěr, že nebyly naplněny předpoklady pro změnu dosavadní formy péče, srozumitelně, pečlivě a logicky odůvodnil. Nelze též přehlížet, že rozhodoval za jiného skutkového stavu než okresní soud. Otec se svojí partnerkou totiž reagovali na, okresním soudem reflektované, napjaté vztahy nezletilých vedlejších účastnic se syny partnerky otce. Nyní se partnerka otce v péči o své syny s jejich otcem střídá tak, že je má v péči v týdnu, kdy nezletilé nejsou u otce (děti partnerů se tak v domácnosti otce a jeho partnerky střídají/míjí). Taková úprava navíc umožňuje otci věnovat svým dcerám plnou pozornost. Neprovedl-li krajský soud některé z navrhovaných důkazů nebo přímý pohovor s nezletilými, svůj postup náležitě a ústavně konformně odůvodnil a Ústavní soud mu nemá co vytknout.
10. Zjevně neopodstatněná je též námitka matky, že krajský soud nerozhodl o zvýšení výživného. Krajský soud totiž zamítl návrh stěžovatelky jako celek. Stěžovatelka sice podala odvolání proti výroku o výživném, o kterém okresní soud rozhodl s ohledem na změnu péče, ale změnil-li krajský soud rozhodnutí okresního soudu o změně péče tak, že návrh zamítl, pak logicky zamítl i (související) návrh na určení výživného. Takto stěžovatelka svůj návrh totiž koncipovala, stěžovatelka se nedomáhala zvýšení výživného při zachování střídavé péče.
11. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, respektive v rozsahu, ve kterém jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu