ECLI:CZ:US:2024:1.US.711.24.1
sp. zn. I. ÚS 711/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, bez zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 245/2023-31 ze dne 20. 12. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 11. 3. 2024 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí.
2. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§34 ve spojení s §72 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 téhož zákona).
3. Stěžovatelka v návrhu výslovně uvádí, že si je vědoma, že podmínkou řízení o ústavní stížnosti je povinné zastoupení advokátem, a proto požádala dne 4. 3. 2024 Českou advokátní komoru o jeho určení. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto. Česká advokátní komora v reakci na dotaz Ústavního soudu sdělila, že žádost stěžovatelky o určení advokáta byla zamítnuta dne 4. 4. 2024.
4. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo opakovaně již v řadě řízení (kupříkladu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3891/17). Byť stěžovatelka podala mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by byla zastoupena advokátem. Jelikož její žádost o určení advokáta k podání ústavní stížnosti nebyla u České advokátní komory úspěšná, je nutné uzavřít, že její návrh je znovu vadný.
6. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2024
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj