ECLI:CZ:US:2024:2.US.3020.23.1
sp. zn. II. ÚS 3020/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti V. C., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného Mgr. Tomášem Rotreklem, advokátem se sídlem Milady Horákové 329/26, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2023, č. j. 8 To 238/2023-77, a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. června 2023, č. j. 3 PP 43/2023-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení obecných soudů, které zamítly jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Okresní soud žádosti nevyhověl, neboť stěžovatel sice splňuje první dvě podmínky stanovené v citovaném ustanovení (vykonání příslušné doby trestu a prokázání polepšení), ale není splněna třetí podmínka - očekávání, že stěžovatel povede řádný život. K takovému závěru dospěl proto, že stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody potřetí pro závažnou trestnou činnost, jejíž stupeň společenské škodlivosti postupem doby gradoval. Z předchozích nepodmíněných trestů se tedy stěžovatel nepoučil a trestnou činnost páchal i ve zkušební době podmíněného propuštění. Stěžovatel byl odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista. Před nástupem nyní vykonávaného trestu se stěžovatel skrýval v zahraničí a do výkonu trestu musel být dodán Policií ČR na základě jeho vydání.
2. Krajský soud napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele. Stížnostní soud znovu zohlednil i vlastní chování stěžovatele ve věznici, kdy z počátku jeho chování nebylo v souladu s vnitřním řádem, neboť byl opakovaně pozitivně testován na přítomnost OPL. Posléze své chování stěžovatel přehodnotil, opakovaně plnil program zacházení a byl opakovaně kázeňsky odměněn, je zařazen do I. PSVD, vyučil se v oboru práce ve stravování a aktivně řeší své předlužení. Soud znovu připomněl, že stěžovatel již jednou šanci v podobě benefitu podmíněného propuštění v minulosti dostal, ale ve zkušební době selhal. Vzhledem k vývoji jeho velmi závažného protiprávního chování v minulosti soud konstatoval, že stěžovatel má výrazné sklony k páchání trestné činnosti a riziko selhání při dalším podmíněném propuštění v současné době označil ještě za příliš veliké. Ze všech těchto důvodů je dle krajského soudu nezbytné, aby resocializační proces stěžovatele pokračoval i nadále v rámci vykonávaného trestu odnětí svobody.
3. Stěžovatel podal proti oběma usnesením ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel namítá, že obecné soudy v rozporu s judikaturou Ústavního soudu svá nevyhovující rozhodnutí založily výlučně na trestní minulosti stěžovatele. Podle judikatury Ústavního soudu trestní minulost ani počet minulých nevyužitých šancí podmíněného propuštění nemůže vyloučit možnost podmíněného propuštění. Míní, že prokázal své odhodlání změnit životní styl a soudy mu uspokojivě nevysvětlily, co by měl ještě učinit, aby zvýšil šanci na vedení řádného života. Soudy podle stěžovatele nepřihlédly k faktu, že si je vědom svých předchozích chyb a je odhodlán je napravit. Rozhodnutí neobsahují žádný motivační prvek k jeho nápravě.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z čl. 83 a čl. 87 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. Z ústavního pořádku přitom neplyne základní právo na podmíněné propuštění. Při rozhodování v těchto věcech je tak Ústavní soud povolán k zásahu jen při závažných procesních vadách porušujících právo na spravedlivý proces či v případech, kdy výklad právních předpisů provedený obecnými soudy není ústavně konformní [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2878/22 ze dne 29. 11. 2022, body 12-14; nález sp. zn. III. ÚS 599/14 ze dne 5. 11. 2015 (N 194/79 SbNU 207), nález sp. zn. III. ÚS 4851/12 ze dne 15. 5. 2014 (N 97/73 SbNU 589), nález sp. zn. II. ÚS 715/04 ze dne 1. 12. 2005 (N 219/39 SbNU 323), nález sp. zn. I. ÚS 2201/16 ze dne 3. 1. 2017].
5. K takovému pochybení ale v projednávané věci nedošlo. Obecné soudy se dostatečně zabývaly aktuálním skutkovým stavem a vysvětlily, z jakých konkrétních důvodů stěžovatel nesplňuje jednu ze tří podmínek pro podmíněné propuštění - prognózu vedení řádného života (viz §88 odst. 1 trestního zákoníku). Polemika nad splněním této podmínky tvoří podstatu ústavní stížnosti.
6. Lze sice přisvědčit stěžovateli, že posouzení prognózy vedení řádného života nelze založit výlučně na trestní minulosti odsouzeného. Ústavní soud v minulosti uvedl, že "nelze" judikatorně zcela vyloučit možnost podmíněného propuštění pro jakkoli definovanou skupinu odsouzených, a to ani u chronických recidivistů či pachatelů velmi závažné kriminality, pokud zákonodárce obecně připustil možnost podmíněného propuštění u všech odsouzených. Každý případ je třeba hodnotit individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného, neopomíjeje též jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody a další relevantní aktuální informace" [nález sp. zn. II. ÚS 482/18 ze dne 28. 11. 2018 (N 195/91 SbNU 411), bod 32; nález sp. zn. III. ÚS 2878/22 ze dne 29. 11. 2022, bod 17; nález sp. zn. III. ÚS 2204/17 ze dne 12. 2. 2019 (N 24/92 SbNU 258), body 23-26; nález sp. zn. I. ÚS 2201/16 ze dne 3. 1. 2017, body 30 a 32; nález sp. zn. III. ÚS 1735/10 ze dne 12. 5. 2011 (N 90/61 SbNU 405); nález sp. zn. III. ÚS 611/2000 ze dne 22. 3. 2001 (N 51/21 SbNU 439)].
7. Současně ale relevanci trestní minulosti odsouzeného při posuzování prognózy vedení řádného života ve smyslu §88 odst. 1 trestního zákoníku Ústavní soud nepopírá. Trestní minulost jako takovou jen není možné posuzovat mechanicky pouze na základě počtu minulých odsouzení nebo počtu předchozích podmíněných propuštění. Soudy ji musí posuzovat komplexně vzhledem ke konkrétnímu budoucímu riziku recidivy v daném případě. Závěr o tom, že má soud podmínku za splněnou, pak náleží učinit právě jen a pouze příslušnému soudu, a to plně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zásadou vyšetřovací a zásadou materiální pravdy [srov. nález sp. zn. III. ÚS 2878/22 ze dne 29. 11. 2022, bod 24; nález sp. zn. II. ÚS 482/18 ze dne 28. 11. 2018 (N 195/91 SbNU 411), body 42-43; a nález sp. zn. III. ÚS 2204/17 ze dne 12. 2. 2019 (N 24/92 SbNU 258), bod 24].
8. V projednávané věci obecné soudy vysvětlily, proč konkrétně trestní minulost stěžovatele nepřispívá k naplnění podmínky prognózy vedení řádného života. Vedle toho se věnovaly také jeho osobnosti, stupni resocializace a změně chování během výkonu trestu. Z formulací, které soudy užily, jasně vyplývá, že soudy nevyloučily podmíněné propuštění v budoucnu, bude-li stěžovatel pokračovat v bezproblémovém způsobu výkonu trestu a proces jeho převýchovy dosáhne úrovně umožňující konstatování, že výkon jen části uloženého trestu dostačuje. Ústavní soud proto neshledal v takovém odůvodnění nedostatky vedoucí k porušení práva na spravedlivý proces ani zákazu dvojího přičítání téhož, jak namítá stěžovatel.
9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu