ECLI:CZ:US:2024:2.US.362.24.1
sp. zn. II. ÚS 362/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Ladislavem Zvolským, advokátem, sídlem Křeslická 301/1, Praha 10 - Vršovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2023 č. j. 54 Co 233/2023-809 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. května 2023 č. j. 60 P 81/2018-728, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a I. K. a nezletilého J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 8 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ve věci návrhu stěžovatele (dále též "otec") na změnu péče o nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") byl v záhlaví specifikovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů, byl podrobně stanoven režim péče o nezletilého o školních prázdninách, dále bylo stanoveno výživné oběma rodičům a otci byla stanovena povinnost splácet k rukám vedlejší účastnice (dále jen "matka") dlužné výživné ve výši 69 300 Kč. Tímto rozhodnutím došlo ke změně výroku III. rozsudku obvodního soudu ze dne 25. 4. 2017 č. j. 20 Nc 25002/2016-427 a výroku I. usnesení obvodního soudu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 60 P 81/2018-584, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2022 č. j. 60 P 81/2018-596, kterými byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilého do péče matky. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
3. K odvolání otce i matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku o změně péče o nezletilého a v souvisejících výrocích o výživném změnil tak, že návrh otce na změnu péče o nezletilého zamítl, výživné otce, naposledy stanovené rozsudkem obvodního soudu ze dne 25. 4. 2017 č. j. 20 Nc 25002/2016-427 na částku 4 200 Kč, zvýšil s účinností od 1. 9. 2021 na částku 8 000 Kč měsíčně, otci uložil povinnost k rukám matky zaplatit dlužné výživné ve výši 98 800 Kč, upravil styk otce s nezletilým v době školních prázdnin a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (Ústavní soud pro úplnost dodává, že dotazem u obvodního soudu zjistil, že městský soud v záhlaví napadeného rozsudku patrně omylem uvedl nesprávné odvoláním napadené rozhodnutí obvodního soudu, kdy namísto shora označeného rozsudku uvedl usnesení ze dne 10. 5. 2022 č. j. 60 P 81/2018-584, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2022 č. j. 60 P 81/2018-596).
4. Městský soud dospěl po přezkoumání věci k závěru, že ve věci nedošlo k žádné změně poměrů, která by odůvodňovala změnu péče o nezletilého. Poukázal na to, že matka prokazatelně o nezletilého řádně pečuje a otci umožňuje široký styk s nezletilým, nezletilý je u matky spokojený a má silný vztah ke svému polorodému bratrovi, otce navštěvuje rád. Naopak otec neustále matku kritizuje, že není schopna zajistit péči o syna, a to jak po zdravotní stránce, tak z hlediska plnění školních povinností, což však bylo v řízení vyvráceno. K stanovení výše výživného městský soud doplnil dokazování o aktuální příjmy obou rodičů a zvýšil výživné hrazené otcem na 8 000 Kč měsíčně.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opětovně namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Znovu poukazuje na údajnou mentální zaostalost matky s tím, že v její péči je nezletilý v ohrožení zdraví. Zejména jde podle něj o nedostatečnou péči matky o chrup nezletilého. Jde-li o zjišťování názoru nezletilého, má za to, že nezletilý byl předem připraven, jak vypovídat. Poukazuje na to, že navrhoval, aby výslech nezletilého byl proveden za účasti stomatologa MUDr. Řezáče, což bylo odmítnuto. Má za to, že soud dostatečně nehodnotil vazby nezletilého na jeho příbuzné ani skutečnost, že oproti matce má vhodnější bytové podmínky. Nesouhlasí s tím, aby si nezletilého vyzvedával u matky. Namítá i nesprávný postup při stanovení výživného. Soud podle něj nekladl důraz na to, co o matce uvedl - násilí vůči němu, výhrůžky, vulgarismy, nedostatečná péče o zdraví nezletilého, prostituce, trestná činnost. Je přesvědčen, že jeho bezproblémový předpoklad k rodičovské péči je prokázán skutečností, že má z předchozího vztahu dvě dospělé děti, které mají vysokoškolské vzdělání. Postupem obecných soudů došlo podle něj ke zlovolnému zkrácení jeho styku s nezletilým.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou návrhu na zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku obvodního soudu. Toto rozhodnutí bylo již změněno shora označeným rozsudkem městského soudu, přičemž z logiky věci plyne, že Ústavní soud nemůže zrušit již změněné (zrušené) rozhodnutí. Ústavní soud se může zabývat až konečným pravomocným výsledkem řízení. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinně právních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19).
10. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu, jak je výše dovozeno, povolán korigovat pouze excesy obecných soudů [nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. O nic takového ale v této věci nejde.
11. Městský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně a srozumitelně vysvětlil, že v posuzovaném případě nedošlo k žádné změně poměrů, která by odůvodňovala změnu péče o nezletilého, a že otci byl stanoven široký styk s nezletilým, čímž byla dostatečně zajištěna jeho práva na rodinný život s nezletilým. Nezletilý byl rozsudkem obvodního soudu ze dne 25. 4. 2017 č. j. 20 Nc 25002/2016-427 svěřen do péče matky. V současné době je nezletilý žákem základní školy, žije s matkou a polorodým bratrem V., ke kterému má silné pouto, a s partnerem matky. S otcem se stýká na základě dohody, kterou rodiče za spolupráce se soudem učinili. Nezletilý opakovaně vyjádřil, že mu takové uspořádání vyhovuje, že matka o něj dobře pečuje, cítí se u ní bezpečně, a že za otcem rád jezdí. Městský soud zdůraznil, že v průběhu řízení nebylo prokázáno nic z tvrzení otce, že matka není schopna zajistit péči o nezletilého. Proti matce není v současné době vedeno žádné přestupkové či trestní řízení, nezletilý dobře prospívá ve škole, rovněž po zdravotní stránce je o nezletilého dobře postaráno, což vyplynulo ze zprávy dětské lékařky. Nebylo prokázáno ani to, že by nezletilému hrozilo jakékoliv fatální onemocnění způsobené nedostatečnou péčí o zuby, jak tvrdí stěžovatel.
12. Nutno dodat, že městský soud současně konstatoval, že by ani za situace, kdy by teoreticky byla dána změna poměrů, nepovažoval, při respektování judikatury Ústavního soudu týkající se střídavé péče, v daném případě střídavou péči za nejvhodnější formu péče o nezletilého, a to především z důvodu postoje otce k matce jako výchovné autoritě. Poukázal na to, že otec matku dlouhodobě očerňuje, nerespektuje ji, uvádí o ní nepravdy a provádí jí schválnosti (například jí úmyslně zasílá výživné složenkou na adresu, kde matka fakticky nebydlí, což otec dobře ví). Za takového stavu by střídavá péče nebyla v zájmu nezletilého, když on sám se opakovaně vyjádřil, že byť za otcem rád jezdí, chce zůstat v péči matky, kde velkou roli hraje soužití s polorodým bratrem, se kterým má pevné pouto.
13. Konečně nelze stěžovateli přisvědčit ani v tom jeho tvrzení, že soudem byl nesprávně zjištěn skutkový stav ohledně výživného. Městský soud doplnil dokazování o aktuální příjmy obou rodičů, podrobně rozebral jejich finanční situaci a s přihlédnutím k ní a k rozsahu poskytované péče stanovil výživné na nezletilého ve výši 8 000 Kč měsíčně, přičemž zohlednil, že otec na jedné straně nemá pravidelné platby spojené s nezletilým, na druhé straně však jeho styk s nezletilým je široký a otec má v rámci tohoto styku výdaje (sportovní a kulturní vyžití, dovolené apod.).
14. Ústavní soud konstatuje, že z rozhodnutí městského soudu vyplývá, že se předmětnou věcí řádně zabýval a přihlédl ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Při svém rozhodování vycházel z judikatury Ústavního soudu a respektoval jeho závěry. Přihlédl k nejlepšímu zájmu nezletilého, jakož i k jeho přání, a své závěry pečlivě vysvětlil. Jeho rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladné. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilého dítěte při současném respektování práv jejich rodičů.
15. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovateli dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž mu žádný z obecných soudů neupřel jeho ústavně zaručená práva. Skutečnost, že soud přistoupí při svých myšlenkových úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považovala ta či ona strana sporu, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospěje soud k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí musí ovšem přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídily, tedy mimo jiné k jakým skutkovým zjištěním po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily.
16. V posuzované věci bylo rozhodnutí městského soudu odůvodněno způsobem, který v žádném případě nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavní stížnost je podle Ústavního soudu v podstatě jen vyjádřením nesouhlasu stěžovatele se závěry soudu a Ústavní soud neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
17. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost stěžovatele odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu