ECLI:CZ:US:2024:3.US.101.24.1
sp. zn. III. ÚS 101/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajka) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem, se sídlem Seifertova 2919/12, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023, č. j. 68 Co 414/2023-460, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a A. H. a R. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny.
2. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, protože účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Postačí uvést, že obecné soudy v nyní posuzovaném řízení rozhodovaly o péči a výživě stěžovatelovy nezletilé dcery.
3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") předběžným opatřením ze dne 24. 10. 2023 č. j. 0 Nc 29042/2023-385, stěžovateli nařídil, aby přispíval na výživu nezletilé s účinností od 1. 9. 2023 částkou 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého prvního dne v měsíci k rukám matky (výrok I.). Obvodní soud dále rozhodl o zatímním režimu péče, tj. režimu platném do doby pravomocného meritorního rozhodnutí v řízení o úpravě poměrů k nezletilé, a to způsobem specifikovaným ve výroku II. uvedeného rozhodnutí.
4. K odvolání obou účastníků ve věci rozhodoval městský soud, který napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil ve výroku o uložení vyživovací povinnosti a změnil ve výroku o zatímní péči o nezletilou tak, že matka je povinna snést péči stěžovatele v každém kalendářním týdnu v roce vždy v úterý a ve čtvrtek v době od 10:00 hodin do 18:00 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu v roce i v sobotu a v neděli v době od 10:00 hodin do 18:00 hodin. Městský soud dále rozhodl, že po zbývající část doby je povinen snést péči matky stěžovatel. Současně stanovil, že k předání a převzetí nezletilé mezi rodiči dojde vždy v místě matčina bydliště a rodiče jsou povinni předat si nezletilou řádně vybavenou.
5. Stěžovatel se závěry městského soudu týkajícími se zatímní úpravy péče nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž uvádí obdobné námitky, které předkládal již v průběhu předchozího řízení, tj. v jím podaném odvolání proti předběžnému opatření. Opětovně tudíž zdůrazňuje, že usiluje o rovnoměrnou střídavou péči. Stěžovatel má za to, že zde není dán žádný objektivní důvod, proč by měla být matka v režimu péče upřednostněna (zhruba v poměru 6:1). Vyslovuje obavy, že obecné soudy budou ze stavu nastaveného předběžným opatřením vycházet též při rozhodování ve věci samé.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení městského soudu nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
7. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právními závěry městského soudu v rámci řízení, v němž obecné soudy rozhodly o zatímní úpravě výchovných a vyživovacích poměrů k jeho nezletilé dceři.
8. Ústavní soud považuje předně za nezbytné podotknout, že k soudním rozhodnutím v rodinně právních věcech přistupuje velmi rezervovaně. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy (srov. dále) velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů.
9. Ústavní soud dále připomíná své obecné závěry týkající se způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Ústavní soud se v této rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil tak, že rozhodnutí o předběžných opatřeních věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny).
10. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1121/20 ze dne 11. 8. 2020; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz). Předběžná opatření tedy zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany řízení, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jedná se o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta.
11. Ústavní soud dále připomíná obecnou premisu řízení ve věcech rodinně právních, v rámci kterých vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy (s vědomím specifik řízení o vydání předběžného nařízení), přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014).
12. Ústavní soud přezkoumal stěžované rozhodnutí podle shora předestřených kritérií a dospěl k závěru, že městský soud při svém rozhodování vzal v úvahu uvedené ústavní požadavky a konfrontoval je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž, jak již bylo uvedeno, neshledal předpoklady pro vyhovění návrhu stěžovatele, s nimi dle názoru Ústavního soudu korespondují. Je totiž zřejmé, že stěžovatel v ústavní stížnosti pouze polemizuje se závěry, ke kterým dospěl městský soud. Skutečnost, že stěžovatel učiněné skutkové a právní závěry odmítá akceptovat, však sama o sobě nezakládá - a ani zakládat nemůže - porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Z obsahu a z charakteru uplatněných námitek je totiž patrné, že stěžovatel jimi brojí především právě proti samotnému, pro něj nepříznivému výsledku dosavadního průběhu řízení před obecnými soudy, přičemž ústavní stížnost pro ni představuje další z procesních prostředků, jak tento nepříznivý výsledek zvrátit ve svůj prospěch. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu však nelze zaměňovat s neexistujícím právem na úspěch v soudním řízení.
13. Pro Ústavní soud je podstatné, že napadené rozhodnutí má zákonný podklad, bylo vydáno příslušným soudem a není svévolné ve smyslu čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, odst. 3 a čl. 36 Listiny ani čl. 8 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Závěry městského soudu proto nehodlá zdejší soud - rovněž s přihlédnutím ke shora naznačené zásadě minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, jež je navíc zvláště zvýrazněna u ústavního přezkumu rozhodnutí týkajících se předběžných opatření - přehodnocovat, neboť je považuje za přiléhavé a nespatřuje v nich nic, co by odůvodnilo jeho kasační zásah.
14. Jak dále vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, městský soud kladl důraz - navzdory odlišnému názoru stěžovatele - především a právě na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte.
15. Ze stěžovaného rozhodnutí je navíc zcela patrné, jakými úvahami se městský soud z pozice odvolací instance řídil při posouzení návrhů účastníků řízení. Ústavní soud má za to, že městským soudem nastavený harmonogram péče o nezletilou dostojí požadavkům plynoucím ze shora postulovaného omezeného testu ústavnosti předběžných opatření. Závěry městského soudu totiž nelze označit za svévolné, neboť jsou založeny na racionálních důvodech. Není přitom významné, že stěžovatel s těmito důvody nesouhlasí. Pro Ústavní soud je podstatné, že úprava péče stanovená stěžovaným rozhodnutím je toliko dočasná, tzn., že jejím cílem není definitivní úprava výchovných poměrů nezletilé, ale pouze zajištění styku či kontaktu stěžovatele s nezletilou dcerou.
16. Městskému soudu lze částečně vytknout, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobněji nerozvedl své úvahy, které jej vedly k závěru, že k předávání nezletilé mezi rodiči má docházet výlučně v místě matčina bydliště. Toto pochybení však dle názoru Ústavního soudu nemá vzhledem ke shora postulované zdrženlivosti zdejšího soudu v přezkumu předběžných opatření ústavněprávní rozměr. Vzdálenost mezi současnými bydlišti rodičů činí zhruba 17 km, a ačkoliv ji nelze označit ze zcela zanedbatelnou, nepovažuje ji Ústavní soud zároveň za natolik značnou, aby zatížení pouze jednoho rodiče povinností zajišťovat dopravu za účelem zajištění péče o nezletilé dítě bylo možno již na základě této skutečnosti označit za zcela nepřiměřené, a tedy protiústavní (obdobně srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1544/23 ze dne 9. 8. 2023). Tyto závěry městského soudu nepovažuje zdejší soud za projev nepřípustné svévole ve shora naznačeném smyslu, ale naopak za výraz nezávislého soudního rozhodování, do jehož výkonu mu nepřísluší zasahovat.
17. Konečně, obává-li se stěžovatel, že stávající úprava výchovných poměrů stanovená napadeným rozhodnutím ovlivní rozhodnutí ve věci samé, zdejší soud připomíná, obdobně jako městský soud, že rozhodnutí o předběžném opatření nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí (srov. usnesení městského soudu, bod 15), a to již jen proto, že teprve v rámci samotného rozhodnutí ve věci samé je dán prostor pro obsáhlejší dokazování.
18. Ústavní soud závěrem kvituje, že ve vztazích rodičů došlo k určitému smíření, současně však apeluje, aby se rodiče v samotném zájmu svého dítěte vynasnažili, aby dcera rozpad jejich vztahu pocítila co nejméně. Je totiž primárně na rodičích, aby dbali nejlepšího zájmu dětí, kterým jistě je, jako absolutní minimum, absence přenášení vzájemných neshod a jejich důsledků na děti.
19. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu