ECLI:CZ:US:2024:3.US.113.24.1
sp. zn. III. ÚS 113/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Icbreality, s. r. o., se sídlem Václavská 237/6, Brno, zastoupené JUDr. Michalem Bortelem, advokátem, se sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti rozsudku Nejvyšší správního soudu ze dne 13. listopadu 2023 č. j. 3 Afs 305/2022-28, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2022 č. j. 62 Af 23/2021-52 a proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. března 2021 č. j. 2383/21/5300-21441-702127, spojené s návrhem na spojení do společného řízení s řízením o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3243/22, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Domáhá se zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka podala v ústavní stížnosti také návrh na spojení ke společnému řízení s řízením o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3243/22, podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s §112 odst. 1 o. s. ř.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka uplatnila v daňovém přiznání za období únor 2016 nadměrný odpočet ve výši 2 615 292 Kč. Důvodem nadměrného odpočtu byly především tvrzené nákupy dopravních prostředků od několika obchodních společností. Příslušný správce daně nárok na odpočet uznal pouze zčásti. Nadměrný odpočet vyměřil ve výši 797 007 Kč a tuto částku stěžovatelce vyplatil. Odvolací finanční ředitelství (dále jen "OFŘ") v rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru správce daně nadměrný odpočet dále snížilo na částku 356 476 Kč. Výše uvedené bylo předmětem ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 17. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3243/22 odmítl. Z důvodu prodlení stěžovatelky s vrácením rozdílu vyplaceného přeplatku (nadměrného odpočtu) a odpočtu přiznaného rozhodnutím OFŘ správce daně předepsal úrok z prodlení podle §252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění do 31. 12. 2020. OFŘ následně rozhodnutí správce daně ústavní stížností napadeným rozhodnutím změnilo a stanovilo úrok z prodlení ve výši 153 341 Kč.
3. Stěžovatelka podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně z důvodu předčasnosti vydaného platebního výměru na úrok z prodlení, neboť stěžovatelka vedla s OFŘ soudní spor o zákonnost doměření daně z přidané hodnoty za období února 2016. Krajský soud žalobu ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl, neboť rozhodnutí o doměření daně bylo v době vydání platebního výměru na úrok z prodlení již pravomocné. Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl.
4. Stěžovatelka podala ústavní stížnost z důvodu procesní opatrnosti, neboť případný úspěch v řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3243/22 se promítne do zrušení touto ústavní stížností napadených rozhodnutí o předpisu úroku z prodlení. Stěžovatelka dále namítá zásah do svého práva vlastnit majetek, neboť se její majetková sféra snížila o zaplacené úroky z prodlení ve výši 153 341 Kč.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení vrchního soudu však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
6. Po posouzení ústavní stížnosti a rozhodnutí správních soudů je zřejmé, že ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší žádné nové argumenty a byla podána pouze z důvodu procesní opatrnosti, což ostatně i stěžovatelka v ústavní stížnosti přiznává. Stěžovatelka neuvádí v ústavní stížnosti žádnou ústavněprávní relevantní argumentaci.
7. Ústavní soud konstatuje, že odmítl pro neopodstatněnost předchozí ústavní stížnost stěžovatelky usnesením ze dne 17. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3243/22, jejímž předmětem byl skutkový základ, který vedl k vydání napadeného rozhodnutí OFŘ. Ústavní soud v předchozím řízení o ústavní stížnosti neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, a potvrdil tedy postup OFŘ při stanovení výše nadměrného odpočtu. Stěžovatelka nepodává žádnou argumentaci proti touto ústavní stížností napadeným rozhodnutím, pouze žádá o spojení řízení s předcházejícím řízením. Návrhu na spojení řízení Ústavní soud nevyhověl, neboť v průběhu řízení o této ústavní stížnosti podané dne 15. 1. 2024, Ústavní soud rozhodl dne 17. 1. 2024 odmítavým usnesením v řízení o ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 3242/22, se kterou požadovala stěžovatelka řízení spojit.
8. Tvrdí-li stěžovatelka porušení práva vlastnit majetek pouhým konstatováním, postrádá toto tvrzení relevantní ústavněprávní argumentaci. Mělo-li zásah do vlastnického práva představovat vyměření úroku z prodlení a od toho se odvíjející snížení stěžovatelčina majetku, je daný zásah nutno považovat v posuzované věci za ospravedlnitelný, neboť k němu došlo na základě zákona.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu