ECLI:CZ:US:2024:3.US.27.24.1
sp. zn. III. ÚS 27/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Jana Boučka, advokáta, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023 č. j. 5 A 55/2023-83, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, a společnosti Linkin Invest II, s. r. o., se sídlem Korunní 810/104, Praha 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jeho právo vlastnit majetek podle článku 11 Listiny. Stěžovatel současně žádá o přednostní projednání věci.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu, kterou se domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 16. 8. 2023, č. j. MHMP 1556717/2023, sp. zn. S-MHMP 193788/2020/STR. Uvedeným rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy částečně změnil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12, Odboru výstavby ze dne 12. 11. 2019, č. j. P12 39343/2019 OVY, sp. zn. OVY/54447/2017/Nv, které bylo vydáno k žádosti společnosti Linkin Invest II, s. r. o. Tímto prvostupňovým správním rozhodnutím bylo rozhodnuto výrokem I. o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby pro soubor staveb "Rezidence X" na pozemku parc. č. X1, X2, X3 v katastrálním území M.; a výrokem II. bylo vydáno stavební povolení pro provedení souboru staveb "Rezidence X" na pozemku parc. č. X1, X2, X3 v katastrálním území M. Magistrát hlavního města Prahy prvostupňové správní rozhodnutí částečně změnil ve výroku II. (stavební povolení) a ve zbytku jej potvrdil.
3. Současně s uvedenou žalobou podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě. Svůj návrh stěžovatel zdůvodnil tím, že pokud by žalobě nebyl přiznán odkladný účinek, došlo by k převodu vlastnických práv z developera, tj. společnosti Linkin Invest II, s. r. o., na jednotlivé vlastníky bytových a nebytových jednotek, v čemž spatřoval výraznou újmu, která by byla způsobena jak jemu, tak i jiným vlastníkům rodinných domů v bezprostředním okolí, jelikož by se vyprázdnila podstata stavebního řízení a jeho přezkumu soudem. Stěžovatel byl rovněž přesvědčen, že prodejem jednotek z dotčeného projektu hrozí i novým vlastníkům bytových a nebytových jednotek, regresivně i České republice, značná újma.
4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl napadeným usnesením ze dne 14. 11. 2023 č. j. 5 A 55/2023-83 tak, že návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žaloby zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele neobsahuje žádné skutečnosti, na jejichž základě by mu bylo možno vyhovět. V této souvislosti především konstatoval, že stěžovatel řádně netvrdil, jaká konkrétní újma by mu měla v důsledku nepřiznání odkladného účinku žalobou napadeného rozhodnutí vzniknout, a tuto újmu ani nikterak neosvědčil.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Ústavní stížností stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí městského soudu umožňuje společnosti Linkin Invest II, s. r. o., dokončit záměr sledovaný výstavbou projektu "Rezidence X", kterým je převod vlastnického práva k jednotlivých bytům. Změnou vlastnického práva k bytům dojde v případě vyhovění žalobě v meritu věci k existenci velkého počtu poškozených a ke vzniku naprosto nepřehledné právní situace. Stěžovatel je vlastníkem pozemku parc. č. X4 k. ú. M., jehož součástí je prozatím nezkolaudovaná stavba rodinného domu, přičemž je přímým sousedem s územím, na kterém je vystaven uvedený bytový projekt. Stěžovatel se domnívá, že pokud dojde k převodu vlastnického práva k bytovým jednotkám projektu, dojde tím k faktickému vyprázdnění jeho práva na nerušené užívání vlastnictví, neboť se jeho správní žaloba stane naprosto "obsoletní".
6. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel shrnuje okolnosti výstavby "Rezidence X", popisuje průběh předchozích řízení a předkládá fotografie z okolí sporného stavebního projektu. Rozhodování soudu o jeho právech je projevem denegatio iustitiae, což je podle něj patrné ze všech rozhodnutí vydaných ve věci správních rozhodnutí o umístění stavby a stavebním povolení projektu společnosti Linkin Invest, s. r. o.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, proto nemusí být právně zastoupen jiným advokátem [viz stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
8. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
9. Předmětem ústavní stížnosti je dílčí rozhodnutí o přiznání, resp. nepřiznání odkladného účinku žaloby, které je zákonem konstruováno jako dočasné (srov. §73 odst. 3 soudního řádu správního). Ústavní soud opakovaně judikuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku, je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, a tedy z něj nelze předjímat rozhodnutí ve věci samé. Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby je proto zásadně věcí rozhodujícího soudu. Podstatou přezkumu tohoto dílčího rozhodnutí Ústavním soudem proto může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na zrušení usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo usnesení ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 168/17, ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 2824/17].
10. Ústavní soud přezkoumal napadené soudní rozhodnutí ve vymezeném rozsahu a nenalezl v něm vady, na jejichž základě by mohl konstatovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Napadené usnesení mělo zákonný podklad v §73 soudního řádu správního a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem, tedy Městským soudem v Praze. Ústavní soud zároveň neshledal, že by bylo zatíženo prvkem svévole.
11. Jak vyplývá z obsahu napadeného usnesení, městský soud náležitě zdůvodnil, proč neshledal naplnění podmínek specifikovaných v §73 odst. 2 soudního řádu správního a nepřiznal žalobě stěžovatele odkladný účinek. Městský soud zejména zdůraznil, že stěžovatel nikterak nevysvětlil, k jaké konkrétní újmě by na jeho straně mělo prodejem jednotek z projektu dojít, ani jak v kontextu prodeje bytových jednotek z projektu dojde k vyprázdnění jeho práva na nerušené užívání vlastnictví. Na podporu svých tvrzení nepředložil žádné důkazy. Za podstatné městský soud dále označil, že stavba (projekt) již byla dokončena a její užívání bylo schváleno kolaudačním rozhodnutím. Nešlo tedy o situaci, kdy ještě nebyly zahájeny či nebyly ukončeny stavební práce na zpochybněné stavbě, a kdy by realizací stavby došlo k nevratným a nenapravitelným následkům. S ohledem na tyto skutkové okolnosti městský soud dovodil, že bez dalšího nelze dospět k závěru, že by výkon žalobou napadeného rozhodnutí nebo jiné jeho právní následky pro stěžovatele představovaly takovou újmu, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Městský soud rovněž nepovažoval za relevantní poukaz na újmu hrozící jiným osobám, a to blíže neurčeným vlastníkům rodinných domů v bezprostředním okolí projektu, budoucím vlastníkům bytových a nebytových jednotek projektu a České republice, neboť podmínkou §73 odst. 2 soudního řádu správního je újma hrozící žalobci, nikoliv dalším osobám. Napadené rozhodnutí městského soudu Ústavní soud považuje za řádně a logicky odůvodněné. Za situace, kdy Ústavní soud neshledal, že by odůvodnění napadeného rozhodnutí jakkoliv vybočovalo z mezí stanovených ústavními předpisy, není jeho úkolem přehodnocovat závěry obecných soudů v této dílčí otázce, a zasahovat tak do dosud neskončeného řízení.
12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Žádosti o přednostní projednání věci Ústavní soud fakticky vyhověl, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně po jejím přijetí a doplnění ze strany stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu