ECLI:CZ:US:2024:3.US.3454.23.1
sp. zn. III. ÚS 3454/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. října 2023, č. j. 2 As 164/2022-39, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 12. 2023 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022, č. j. 22 A 7/2022-32, a bylo rozhodnuto, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
2. Návrh stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný, jelikož je zatížen procesními i obsahovými nedostatky (§34 ve spojení s §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu); zejména stěžovatelka není zastoupena advokátem podle §30 a 31 uvedeného zákona. Stěžovatelka v návrhu výslovně uvádí, že si je vědoma, že podmínkou řízení o ústavní stížnosti je povinné zastoupení advokátem, a že proto požádala dne 18. 12. 2023 Českou advokátní komoru o jeho určení. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto.
3. Česká advokátní komora v reakci na dotaz Ústavního soudu dne 22. 1. 2024 sdělila, že téhož dne bylo rozhodnutím, č. j. 10.01-000635/23-0003, o stěžovatelčině žádosti rozhodnuto tak, že jí advokát k poskytnutí právní služby podle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nebyl určen.
4. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. V nyní posuzovaném případě nelze mít pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo opakovaně již v řadě řízení (viz kupříkladu usnesení ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 2346/20, či usnesení ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 3891/17); stěžovatelka sama ostatně požadavek zastoupení advokátem v návrhu zmiňuje. Jelikož však její žádosti o určení advokáta Česká advokátní komora nevyhověla, je nutné uzavřít, že stěžovatelka znovu podala vadnou ústavní stížnost bez právního zastoupení (shodně viz např. usnesení ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 413/23).
6. Pro neefektivnost dalšího poučování a stanovování dodatečných lhůt k odstranění vad návrhu soudkyně zpravodajka návrh odmítla na základě přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka