ECLI:CZ:US:2024:4.US.3212.23.1
sp. zn. IV. ÚS 3212/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Trnky, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2 - Vinohrady, proti jinému zásahu Státního pozemkového úřadu, spočívajícího v aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek pozemku stěžovatele, a s ní spojeným návrhem na zrušení vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 227/2018 Sb., o charakteristice bonitovaných půdně ekologických jednotek a postupu pro jejich vedení a aktualizaci, za účasti Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel brojí proti jinému zásahu účastníka řízení jako orgánu veřejné moci s tvrzením, že zasáhl do jeho základních práv zaručených v čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení vyhlášek uvedených v záhlaví.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je vlastníkem pozemku p. č. X1 v k. ú. S. V roce 2023 provedl Státní pozemkový úřad (dále jen "SPÚ") v k. ú. S. aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek (dále jen "BPEJ"). Při ní byl pozemek stěžovatele v návrhu změn map BPEJ v k. ú. S. vystaveném termínu od 25. 4. do 25. 5. 2023 označen číselným kódem X2. Proti tomu podal stěžovatel námitku, v níž uvedl, že jeho pozemek je srovnatelný s jinými okolními pozemky s číselným kódem X2, protože jde o půdu s malou produkční schopností, což potvrzují také historické pokusy na pozemku pěstovat plodiny. SPÚ vypořádal námitku stěžovatele přípisem ze dne 26. 9. 2023 zn. SPU 385495/2023 jako neopodstatněnou, a to z důvodů, které podrobně rozvedl.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Zásah do svých práv přitom stěžovatel spatřuje ve způsobu, kterým SPÚ vypořádal jeho námitky k vyloženému návrhu změn map BPEJ v k. ú. S. ze dne 26. 9. 2023 zn. SPU 385495/2023, UID: spuess8cl7d81. Po Ústavním soudu stěžovatel žádá, aby ústavní stížnosti vyhověl "a Státnímu pozemkovému úřadu [zakázal] provést změny dle návrhu map BPEJ v k. ú. S. vystaveném v termínu od 25. 4. do 25. 5.2023 týkající se pozemku stěžovatele". Pochybení, jehož se měl SPÚ dopustit, stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně vysvětluje. Výslovně uvádí, že proti zásahu SPÚ podal správní žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Stěžovatel se nicméně domnívá, že touto žalobou nemůže zcela dosáhnout ochrany svých práv, neboť "porušení jeho práv spočívá především ve vydání vyhlášky Ministerstva zemědělství a vyhlášky Ministerstva životního prostředí, resp. způsobu zařazení [jeho] pozemku do BPEJ a třídy ochrany, přičemž správní soud nemůže tyto vyhlášky sám zrušit ani nemůže navrhnout jejich zrušení Ústavnímu soudu. Plné ochrany stěžovatele lze tedy dosáhnout jen podáním ústavní stížnosti s návrhem na zrušení (obou) vyhlášek."
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížností brojí proti jinému zásahu účastníka řízení a spolu s ústavní stížností podal podle §74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení jiného právního předpisu. Dříve než Ústavní soud posoudí, zda postup účastníka řízení představuje jiný zásah orgánu veřejné moci porušující ústavně zaručená základní práva stěžovatele, musí zhodnotit, zda je ústavní stížnost přípustná.
5. Z judikatury Ústavní soudu vyplývá, že jiný zásah orgánu veřejné moci lze vymezit jako převážně jednorázový, protiprávní a zároveň neústavní útok orgánů veřejné moci vůči ústavně zaručeným právům (svobodám), jenž představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení [viz nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Pravomoc Ústavního soudu přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem [viz např. nález ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 3296/17 (N 238/87 SbNU 853)]. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud nicméně neodmítne přijetí ústavní stížnosti, přesahuje-li svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele a byla-li podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je jejím předmětem, došlo.
6. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně ústavně zaručených práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Ochrana základních práv jednotlivce provedená Ústavním soudem nastupuje až jako prostředek ultimae rationis, tj. pouze byly-li vyčerpány ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem nebo selhávají-li jako nezpůsobilé či nedostatečné, a nebyla-li základní práva respektována ostatními orgány veřejné moci [viz nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)].
7. V nyní posuzované věci je ústavní stížnost stěžovatele nepřípustná. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že podal proti vypořádání námitek účastníkem řízení správní žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který - jak výše uvedeno - posoudil námitku stěžovatele jako neopodstatněnou. Stěžovatel přitom petitem ústavní stížnosti žádné rozhodnutí, které by bylo lze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, nenapadá. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ve věci stěžovatele se nemůže uplatnit ani postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; stěžovatel sice s odkazem na přesah vlastních zájmů nemusí vyčerpat všechny procesní prostředky, které zákon o ochraně práv poskytuje, nicméně ústavní stížnost nelze ani s odkazem na uvedenou výjimku z principu subsidiarity podat proti rozhodnutí, o němž ještě probíhá řízení o opravném prostředku [srov. usnesení ze dne 4. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2421/23 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz].
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Návrh na zrušení jiného právního předpisu s ní spojený je návrhem akcesorickým, který sdílí osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu