ECLI:CZ:US:2024:4.US.442.24.1
sp. zn. IV. ÚS 442/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2023, č. j. 5 Co 198/2023-295, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2023, č. j. 20 Co 31/2019-218, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesením uvedeným v záhlaví a tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud se stěžovatelčinou ústavní stížností nemůže blíže zabývat, neboť nesplňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Zaprvé, stěžovatelka není zastoupena advokátem, byť to zákon vyžaduje (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Zadruhé, ústavní stížnost nesplňuje ani obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (§72 odst. 2 téhož zákona).
3. Ústavnímu soudu je stěžovatelka a její postup při podávání ústavní stížností dobře známa. Stěžovatelku již mnohokrát poučoval, co všechno musí ústavní stížnost obsahovat, a že ji musí před Ústavním soudu zastupovat advokát, a to již při podání ústavní stížnosti. Přesto stěžovatelka nedbá poučení ze strany Ústavního soudu a nadále postupuje nekvalifikovaným způsobem. Protože Ústavní soud stěžovatelku v minulosti již mnohokrát poučoval jak o povinném zastoupení, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by zbytečné, aby tak v nynější věci činil znova. Bylo by to neefektivní (srov. jen z letošního roku usnesení ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 312/24, nebo ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. III. ÚS 208/24, včetně výčtu řízení tam uvedeného, kdy Ústavní soud stěžovatelku, byť marně, poučoval).
4. Podobně jako již mnohokrát též Ústavní soud podotýká, že námitka podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu je jen obecná a neodůvodněná a nesplňuje tedy náležitosti §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. A konečně Ústavní soud uvádí, opět stejně jako dříve, že odmítá-li stěžovatel všechny soudkyně a soudce Ústavního soudu, nemá o jeho námitce kdo rozhodnout (srov. např. usnesení ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. III. ÚS 3022/23, nebo ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 3309/23).
5. Soudce zpravodaj proto podobně jako v dalších stěžovatelčiných věcech mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2024
Zdeněk Kühn v. r.
soudce zpravodaj