ECLI:CZ:US:2024:4.US.901.23.1
sp. zn. IV. ÚS 901/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Zdeňka Kühna a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem, sídlem Bořice 65, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2023 č. j. 21 Cdo 3542/2022-1746, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2021 č. j. 22 Co 110/2019-1635 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. prosince 2018 č. j. 10 C 228/2000-1381 a s ní spojeným návrhem na zrušení §230 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a M. R., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jeho právo podle čl. 6 odst. 1 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i jeho práv podle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení §230 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
2. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem ze dne 26. 1. 2012 č. j. 10 C 228/2000-901 Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") vypořádal majetková práva manželů (stěžovatele a vedlejší účastnice) a přikázal stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici vypořádací podíl ve výši 306 095 Kč; uzavřel přitom, že byl vypořádán celý majetek zjištěný ke dni zániku manželství. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 3. 2014 č. j. 22 Co 604/2013-1031 rozsudek okresního soudu potvrdil.
3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dne 5. 6. 2014 žalobu pro zmatečnost. Okresní soud usnesením ze dne 24. 11. 2017 č. j. 10 C 228/2000-1316 žalobu pro zmatečnost zamítl. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 10. 9. 2018 č. j. 27 Co 128/2018-1373 rozsudek okresního soudu potvrdil, protože se ztotožnil s jeho závěry, že stěžovatel nepřípustně usuzuje na podjatost soudců dotčeného senátu krajského soudu pouze na podkladě jejich právního názoru v dané věci, nikoli poměru k projednávané věci či k účastníkům řízení. Složení senátu krajského soudu měl soud za souladné s rozvrhem práce; předseda krajského soudu opatřením ze dne 9. 6. 2017 určil na místo vyloučených soudců jiné soudce na základě závazných pravidel stanovených platným rozvrhem práce. Krajský soud shledal, že také soudkyně okresního soudu, která rozhodla o žalobě pro zmatečnost, nebyla vyloučena ve smyslu §14 a násl. o. s. ř., když o obsahově shodných důvodech její podjatosti již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 11. 8. 2018 č. j. 1 Nc 3737/2017-1266. Okresní soud nepochybil, neprovedl-li stěžovatelem navržené důkazy, které vyhodnotil jako nadbytečné (nemohly jimi být prokázány skutečnosti rozhodné pro řízení o zmatečnosti) a jeho závěry dle krajského soudu nejsou v rozporu se stěžovatelem uvedenou judikaturou Ústavního soudu ohledně subjektivního a objektivního testu nestrannosti soudu.
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. 9. 2018 č. j. 27 Co 128/2018-1373 podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 12. 2019 č. j. 33 Cdo 3518/2019-1515 jako nepřípustné odmítnul s odůvodněním, že závěr krajského soudu o tom, že způsob rozhodnutí soudu nezakládá sám o sobě důvod pro vyloučení soudce a tím ani důvod zmatečnostní podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Stejně tak závěr krajského soudu, že složení senátu je určeno v souladu s rozvrhem práce, měl dovolací soud za správný. Nejvyšší soud poukázal na rozvrh práce krajského soudu pro rozhodné období, z něhož vyplývá, že od 1. 1. 2017 došlo k ukončení dočasného přidělení JUDr. Pavly Kučerové, Ph.D., další v pořadí je tedy JUDr. Šárka Hůrková, Ph.D. Námitku podjatosti JUDr. Hůrkové stěžovatel nevznesl v tomto řízení, ale uplatnil ji ve vztahu k odvolacímu řízení předcházejícímu, nadto opožděně. Předseda Krajského soudu v Hradci Králové tedy na základě závazných pravidel stanovených platným rozvrhem práce správně určil, že danou věc rozhodne senát č. 18 Co ve složení JUDr. Alena Bačinová (předsedkyně senátu), dále JUDr. Šárka Hůrková, Ph.D. a JUDr. Jiří Hanuš.
5. Stěžovatel podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. 9. 2018 č. j. 27 Co 128/2018-1373 žalobu pro zmatečnost. Odůvodnil ji tím, že ve věci rozhodoval odvolací soud v nesprávném obsazení soudců v rozporu s rozvrhem práce, soudci údajně rozhodovali v neprospěch stěžovatele v důsledku jejich trestného činu a pro nepřátelský poměr k němu.
6. Okresní soud žalobu pro zmatečnost napadeným usnesením zamítl jako nepřípustnou a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl a rozhodl o nákladech řízení.
II. Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh řízení před obecnými soudy, včetně trestního řízení vedeného proti vedlejší účastnici a souvisejícího odškodňovacího řízení, hojně cituje řadu judikátů Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Stěžovatel zdůrazňuje, že se domáhal stanoveným postupem svého práva, tj. vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a určení výlučného osobního vlastnictví odcizeného mu dne 20. 12. 1995 a 27. 12. 1995 s použitím násilí a lsti vedlejší účastnicí a dalšími osobami, přičemž proti nezákonnému postupu státních orgánů České republiky obecné soudy napadenými rozhodnutími stěžovateli neposkytly ochranu. Stěžovatel trvá na tom, že u okresního soudu i krajského soudu rozhodovaly vyloučení soudci stanovení v rozporu s rozvrhem práce. K projednání odvolání krajský soud v rozporu s procesními předpisy nenařídil jednání. Stěžovatel v ústavní stížnosti formuluje nové důvody zmatečnosti, které podle něj postihují předchozí rozhodování soudů. Tvrdí, že jeho námitka podjatosti a špatného obsazení senátu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, který rozhodoval o odvolání v předchozí žalobě o zmatečnost, nebyla řádně vyřízena. Má výhrady k tzv. subjektivnímu a objektivnímu testu nestrannosti.
8. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že je opakovaná žaloba pro zmatečnost nepřípustná, protože soud má povinnost se vypořádat s uplatněnými námitkami. Proto s ústavní stížností spojil návrh na zrušení §230 odst. 3 o. s. ř.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud si je vědom, že v minulosti již rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatele. Tou stěžovatel napadl usnesení obecných soudů vydaná v řízení o stěžovatelově předchozí žalobě pro zmatečnost. Tuto ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 6. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 860/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) z důvodu její zjevné neopodstatněnosti.
11. Nynější v pořadí druhou žalobu pro zmatečnost stěžovatel podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. 9. 2018 č. j. 27 Co 128/2018-1373. Jako její důvod uvedl námitku o nesprávném obsazení odvolacího soudu v rozporu s rozvrhem práce a rozhodování senátu v jeho neprospěch v důsledku nepřátelského poměru k němu.
12. Podle §230 odst. 3 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Stěžovatel podal další žalobu pro zmatečnost proti usnesení krajského soudu, který rozhodl o jeho předchozí žalobě pro zmatečnost. Taková žaloba je proto nepřípustná. Podle §235f o. s. ř. zamítá-li soud nepřípustnou žalobu pro zmatečnost, nemusí nařizovat jednání. Postup obecných soudů i jejich závěr o nepřípustnosti proběhl v souladu s procesním předpisem a Ústavní soud mu nemá co vytknout ani z hlediska ústavnosti.
13. Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek k nápravě procesních vad. Slouží pouze k nápravě zásadních procesních pochybení, jejichž taxativní výčet je uveden v §229 o. s. ř. Ustanovení §230 o. s. ř. naopak upravuje negativní vymezení přípustnosti žaloby pro zmatečnost. Smyslem tohoto ustanovení je vyloučit z přezkumu na základě mimořádného opravného prostředku ta rozhodnutí, u nichž je opodstatněno, aby nebyla prolamována právní jistota nastolená pravomocným rozhodnutím proto, že si to svým významem nezaslouží. Lze přisvědčit argumentu, který uvedl odvolací soud v napadeném usnesení, že opodstatněným smyslem §230 odst. 3 o. s. ř. je zabránit cyklickému napadání soudních rozhodnutí pro obdobné námitky, které již byly dříve vypořádány. Podání žaloby pro zmatečnost, byť ze zákonného důvodu zmatečnosti proti rozhodnutí, u něhož to zákon nepřipouští, je důvodem k zamítnutí žaloby.
14. Ústavní stížnost stěžovatele ve světle uplatněných námitek vyznívá spíše jako pokračující polemika s rozhodnutím soudů z předchozích fází velmi dlouhého řízení. Ve své argumentaci však pomíjí, že v nyní napadených rozhodnutích soudy zaměřily své posouzení na to, že opakovaná žaloba pro zmatečnost je nepřípustná.
15. Lze jen dodat, že otázkou vyloučení soudců Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, kteří rozhodovali o odvolání v předchozí žalobě pro zmatečnost, se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 12. 2019 č. j. 33 Cdo 3518/2019-1515, následně i Ústavní soud.
16. Ústavní soud porušení základních práv a svobod stěžovatele neshledal, ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, byl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut i návrh na zrušení části v záhlaví uvedeného ustanovení právního předpisu. Jde totiž o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu