spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
I. ÚS 263/99 | 8. 1. 2002 | Ústavní soud ve své praxi přiznává restitučním zákonům povahu leges speciales, kterými se demokratická společnost snaží zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, spočívajících v porušování lidských práv ze strany státu. Stát i jeho orgány jsou povinny postupovat v řízení podle těchto zákonů v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na základních lidských právech má být alespoň částečně kompenzována. Musí ke speciální právní úpravě přistupovat se všemi důsledky, které speciální úprava pro restituce vyžaduje, tedy při aplikaci pečlivě sledovat cíle, které jsou platnými restitučními tituly sledovány, jakož i sledovat, zda dané záměry jsou plněny. K tomu účelu jsou pak soudy oprávněny i povinny přezkoumávat, zda rozhodnutí správního orgánu v období nesvobody bylo či nebylo důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody a napravovat zjištěné chyby v rámci přístupu k aplikaci restitučních předpisů. | |
Pl. ÚS 22/01 | 8. 1. 2002 | Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví | |
IV. ÚS 592/2000 | 7. 1. 2002 | Podmínky přístupu občana k soudu ve správních věcech zákonem stanovené jsou rigidní, přísné, vázány lhůtou a stojí na principu koncentrace řízení, tomu však odpovídá povinnost obecných soudů při poskytování ochrany právům, vyvarovat se o to více zřejmých formalismů, jimiž dochází k nedůvodnému odmítání práva. |