ECLI:CZ:NSS:2020:1.AFS.64.2020:21
sp. zn. 1 Afs 64/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2019, č. j. 25526/19/5100-31462-711896, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec
ze dne 7. 1. 2020, č. j. 59 Af 50/2019 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou u Krajského soudu v Brně domáhala zrušení shora uvedeného
rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí, jímž správce daně prvního stupně
žalobkyni stanovil daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2018 ve výši 66.170 Kč.
Krajský soud v Brně věc postoupil místně příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), který napadeným usnesením žalobu odmítl
pro opožděnost. Dle doručenky předložené žalovaným bylo napadené rozhodnutí žalobkyni
doručeno dne 1. 7. 2019 a žaloba byla podána k poštovní přepravě až dne 5. 9. 2019, tedy
po uplynutí lhůty k podání žaloby.
[2] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
[3] Žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce Nejvyšší
správní soud zamítl usnesením ze dne 27. 3. 2020, č. j. 1 Afs 64/2020 – 13, neboť dospěl
k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky představuje zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36
odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka napadá
kasační stížností usnesení, kterým krajský soud odmítl žalobu pro opožděnost a není přitom
sporu o tom, že žaloba byla odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb po lhůtě
k jejímu podání dle §72 odst. 1 s. ř. s.
[4] Uvedeným usnesením soud zároveň vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho
doručení buď předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soud stěžovatelku taktéž poučil, že pokud
výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví, bude kasační stížnost odmítnuta. Ve stejné lhůtě soud vyzval
stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a poučil ji o následcích
nezaplacení. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno fikcí v úterý dne 14. 4. 2020, stanovená
lhůta tak uplynula ve středu dne 29. 4. 2020. Stěžovatelka na toto usnesení reagovala podáním
ze dne 29. 4. 2020, v němž opětovně požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a osvobození od soudních poplatků. Uvádí, že nejde o zjevně neúspěšnou kasační
stížnost a zároveň došlo ke změně jejích faktických poměrů, neboť veškerý její majetek
je obestaven v důsledku nezákonných exekucí, což muselo být soudu známo. Navrhuje taktéž
zrušit §105 odst. 2 s. ř. s. a zpoplatnění kasační stížnosti.
[5] Podle §105 odst. 2 s. ř. s., pro řízení o kasační stížnosti platí, že stěžovatel musí být zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[6] Stěžovatelka ani přes výzvu soudu a řádné poučení nedostatek zastoupení ve stanovené
lhůtě neodstranila. O opakované žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce a osvobození
od soudních poplatků již Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval i přes obecné tvrzení
stěžovatelky, že se v mezidobí změnily její faktické poměry. Soud totiž zamítl její předchozí
žádost z důvodu zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., tedy
z důvodu, pro který jsou majetkové poměry stěžovatelky nerozhodné.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal důvod k předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem
na zrušení povinného zastoupení advokátem a povinnosti zaplatit soudní poplatek za řízení
o kasační stížnosti, neboť Ústavní soud tyto podmínky opakovaně posuzoval jako ústavně
konformní (srov. usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 740/18, ze dne 30. 1. 2014, sp. zn.
III. ÚS 1286/13, či nález ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07).
[8] Protože stěžovatelka vytýkaný nedostatek podmínek řízení ve stanovené lhůtě
neodstranila, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení
s §120 s. ř. s. Zbývá doplnit, že stěžovatelka přes výzvu a poučení ve stanovené lhůtě taktéž
nezaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, řízení o kasační stížnosti tak mohlo být také
z tohoto důvodu zastaveno.
[9] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu