ECLI:CZ:NSS:2012:1.APS.2.2012:11
sp. zn. 1 Aps 2/2012 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovaným: a) Předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, b) Krajský soud
v Českých Budějovicích, oba se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, v řízení
o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2011, č. j. 44 A 80/2011 - 67,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2011, č. j. 44 A 80/2011 – 67,
se zrušuje .
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaní n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížnosti proti v záhlaví
označenému usnesení, kterým Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobcovu
žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu ze dne 11. 8. 2011, č. j. 44 A 80/2011 – 43. Posledně citovaným
usnesením krajský soud odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhá ochrany před nezákonným
zásahem ze strany žalovaných.
[2] Krajský soud v odůvodnění nyní přezkoumávaného rozhodnutí konstatoval, že žalobce
po výzvě k předložení plné moci advokátovi pro řízení o kasační stížnosti a zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost požádal přípisem ze dne 17. 10. 2011 o osvobození od soudního
poplatku a ustanovení zástupce. Tuto žádost doplnil Prohlášením, ve kterém mj. uvedl, že výše
jeho zdanitelných příjmů se rovná nule, stejně tak výše nezdanitelných příjmů a zpeněžitelný
majetek, má peněžní závazky u DP MČB, pobírá státní příspěvky podle zákona č. 111/2006 Sb.
a je plně invalidní.
[3] Krajský soud považoval předložené „Prohlášení“ za nedostatečné a vyzval proto žalobce,
aby do 15 dnů ode dne doručení zaslal soudu vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech (dále jen „Potvrzení“). Vzhledem k tomu, že žalobce ve stanovené lhůtě
požadovaný dokument nezaslal, krajský soud uzavřel, že bez vyplněného Potvrzení nemohl
posoudit, zda jsou u žalobce předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a v tom důsledku nemohl ani posoudit důvodnost ustanovení zástupce. Žádost žalobce
proto zamítl.
II. Kasační stížnost
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá různá procesní pochybení krajského soudu, zejména
rozhodování v rozporu s rozvrhem práce a skutečnost, že předmět řízení je shodný
s věcí vedenou pod sp. zn. 3 Na 510/2011, což krajský soud neprošetřil. Přímo k zamítnutí
žalobcovy žádosti se vztahuje námitka, že krajský soud neodůvodnil účelnost a hospodárnost
výzvy k zaslání vyplněného Potvrzení, ani stanovení patnáctidenní lhůty. Z napadeného usnesení
není patrno, jaké ustanovení kterého zákona ukládá soudu zaslat žadateli o osvobození
od soudních poplatků Potvrzení. Stejně tak není jasné, proč krajský soud žádá vyplnění tiskopisu
v podobě před jeho novelizací.
[5] Je absurdní, že krajský soud hodnotil stěžovatelovo podání ze dne 17. 10. 2011
jako nedostatečné pro posouzení předpokladů pro osvobození. Soud svým postupem
neopodstatněně upravuje vedení řízení ad absurdum a řetězí opravné prostředky včetně ústavně
nekonformního požadavku na povinné zastoupení advokátem. Krajský soud navíc nesprávně
poučuje o možnosti podat kasační stížnost proti procesnímu usnesení, stejně tak u výroku II.
neuvedl v poučení, že je možno požádat o určení advokáta ČAK. Stěžovatel v závěru kasační
stížnosti navrhuje odložení účinnosti výroku I. do doby prošetření, zda v řízení 3 Na 510/11
není podkladem rozhodování totožný návrh na zahájení řízení, výroku II. do doby zajištění
advokáta navrhovatelem a zrušení usnesení krajského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s §109
odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem
a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 4 citovaného
ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud v souladu se svou konstantní judikaturou (srov. rozsudek ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz) netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost a povinném zastoupení stěžovatele advokátem, neboť s ohledem na povahu rozhodnutí,
proti němuž kasační stížnost směřuje, by trvání na splnění těchto povinností znamenalo řetězení
řešeného problému.
[8] Žádost stěžovatele o odložení účinnosti obou výroků napadeného usnesení posoudil
Nejvyšší správní soud tak, že se materiálně jedná o žádost o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Vzhledem k tomu, že přistoupil ihned po provedení nutných procesních úkonů
k meritornímu posouzení celé věci, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud samostatně
o této žádosti stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval námitkami vztahujícími
se přímo k posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 11. 8. 2011,
č. j. 44 A 80/2011 – 43.
[10] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. (ve znění účinném v době rozhodování krajského soudu)
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení
odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže,
že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
[11] Z citovaného ustanovení je zřejmé, že zákon především ukládá účastníku,
aby o osvobození od soudních poplatků požádal a aby doložil (prokázal), že nemá dostatečné
prostředky k tomu, aby příslušný poplatek uhradil. Požádá-li účastník o osvobození od soudních
poplatků, postupuje se v soudní praxi obvykle tak, že je mu zaslán vzor 060 (Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech) s tím, aby byl ve stanovené lhůtě vyplněn
a s případnými přiloženými potřebnými potvrzeními soudu vrácen, aby bylo možno
na jeho podkladě o žádosti rozhodnout.
[12] Vyplnění a odeslání vzoru 060 není ovšem jediným možným způsobem, jak účastník
může prokázat, že nemá dostatečné prostředky; jde toliko o zavedenou praxi, usnadňující
administraci podaných žádostí. Účastník může nepochybně nedostatek prostředků pro vedení
soudního řízení ve stanovené lhůtě prokázat i jinak, ale vždy tak, aby to poskytovalo úplný obraz
o jeho majetkových a osobních poměrech.
[13] Při zkoumání existence předpokladu nedostatku prostředků je potřebné zdůraznit,
že účastníka zatěžuje jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Pokud chce tedy být ohledně
své žádosti o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí jednak uvést, v čem spatřuje
svůj nedostatek prostředků, který, dle jeho názoru, vede k tomu, že nemůže soudní poplatek
uhradit, jednak musí takové tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního
osvobození od soudních poplatků neukládá soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával
další skutečnosti, které mají jeho nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku dokládat.
[14] K otázce dokládání nedostatku prostředků žadatelem o osvobození od soudních poplatků
se zcela jednoznačně vyjádřila již judikatura zdejšího soudu, který např. v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil názor,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ Obdobně se z rozsudku zdejšího soudu ze dne
27. 7. 2007, č. j. 8 Ans 2/2007 – 51, podává, že „nedoloží-li účastník řízení své, byť i tvrzené minimální,
příjmy, je dán důvod pro zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku.“
[15] V projednávané věci stěžovatel v žádosti o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce ze dne 17. 10. 2011 uvedl, že naprostý nedostatek prostředků na úplatu
služeb advokáta dokládá čestným prohlášením (na rubu) a listinami ve spise 44 A 53/10.
Stěžovatelovo čestné prohlášení pak obsahovalo mj. informace, že výše jeho zdanitelných příjmů
se rovná nule, stejně jak výše nezdanitelných příjmů a zpeněžitelného majetku, že má závazky
za DPMČB, je příjemcem státního příspěvku dle zákona 111/06 Sb., jeho úvěrová bonita je nízká
a důvodem pro nevykonávání výdělečné činnosti je plná invalidita.
[16] Krajský soud v návaznosti na tuto žádost stěžovatele usnesením ze dne 31. 10. 2011,
č. j. 44 A 80/2011 – 58 vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu
zaslal vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Současně
stěžovatele poučil, že v případě nevyhovění této výzvě bude jeho žádost zamítnuta.
[17] Stěžovatel vyplněné Potvrzení krajskému soudu nezaslal. Krajský soud následně
usnesením napadeným nyní projednávanou kasační stížností žádost žalobce zamítl.
[18] Z odůvodnění dotčeného usnesení krajského soudu je zřejmé, že žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byla zamítnuta zejména
s odůvodněním, že stěžovatel nevyplnil vzor 060 a soud tak nemohl posoudit, zda jsou u žalobce
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a v důsledku toho ani nemohl posoudit
důvodnost ustanovení zástupce soudem. Čestné prohlášení stěžovatele považoval krajský soud
za nedostatečné pro posouzení důvodnosti žádosti.
[19] Krajský soud se v odůvodnění napadeného usnesení zcela opomněl věcně vypořádat
s listinami založenými ve spise sp. zn. 44 A 53/2010, na které stěžovatel ve svém čestném
prohlášení odkazoval (Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo,
že stěžovatel byl účastníkem řízení vedeného u krajského soudu pod výše zmíněnou spisovou
značkou, neboť proti rozhodnutí v této věci byla podána kasační stížnost vedená u zdejšího
soudu pod sp. zn. 5 Aps 7/2011). Stěžovatel jistě listinami založenými v jiném spise vedeném
v jeho věci u krajského soudu hodlal prokazovat svou nemajetnost a krajský soud byl povinen
posoudit, zda se jedná o důkazy, ze kterých by bylo možno dovozovat nedostatek prostředků
stěžovatele k placení soudních poplatků. V této souvislosti je třeba zopakovat, že vzor 060
představuje toliko jeden z možných prostředků sloužících ke zjištění, zda účastník má pro vedení
soudního řízení dostatečné prostředky. Majetkové poměry účastníka řízení však mohou
být zjištěny i z jeho podání, jímž o osvobození od soudních poplatků žádá, případně jímž reaguje
na výzvu k prokázání majetkových poměrů (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2008,
č. j. 4 Ads 90/2008 – 130).
[20] Soud proto musí věcně posoudit vše, co mu žadatel předloží k prokázání svých osobních
a majetkových poměrů. Přitom mu nic nebrání akceptovat i žadatelem předložená sdělení,
potvrzení či prohlášení, vytvářejí-li dostatečný podklad k posouzení celkové osobní a majetkové
situace žadatele. V nyní projednávané věci stěžovatel odkazoval na určité listiny, soudu dostupné,
kterými zřejmě hodlal prokázat svou nemajetnost. Krajský soud se však s tímto stěžovatelem
navrhovaným důkazem nijak nevypořádal, proto je napadené usnesení nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Námitka stěžovatele, že krajský
soud nezákonně zamlčuje podklady a musí posoudit i „nedostatečné“ podklady je tedy důvodná.
[21] Druhou námitku, v níž má stěžovatel za absurdní, že krajský soud uvažoval
o předloženém čestném prohlášení jako o nedostatečném pro posouzení, zda jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a že v dané věci tak nebylo třeba zasílat
stěžovateli k vyplnění vzor 060 (důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), posoudil Nejvyšší
správní soud
takto:
[22] Stěžovatel v čestném prohlášení uvedl, že nemá žádné zdanitelné, ani nezdanitelné příjmy
a že nedisponuje žádným zpeněžitelným majetkem. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již dříve
(např. v rozsudku ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 Ads 90/2008 – 130), §36 odst. 3 s. ř. s. neupravuje
postup, jak má soud zjistit a ověřit, že účastník řízení nemá dostatečné prostředky. Nemá-li
účastník žádné příjmy, ani majetek větší hodnoty, stává se zmiňovaný formulář (vzor 060)
pouhým formalizovaným čestným prohlášením. Na formě přitom nelze dogmaticky trvat,
neboť rozhodující je obsah prohlášení účastníka řízení, který o osvobození od soudních poplatků
žádá.
[23] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že podané čestné prohlášení (případně ve spojení
s listinami, na něž stěžovatel odkazoval, ale krajský soud je nijak nezohlednil) poskytlo krajskému
soudu shodné množství informací, jaké by vytěžil z vyplněného formuláře, v němž by stěžovatel
pravděpodobně proškrtal políčka s dotazy na příjmy a majetek vyšší hodnoty, nebo tato políčka
ponechal prázdná. Stěžovatel tak doložil své aktuální majetkové a sociální poměry, neboť splnil
povinnost tvrzení a dokazovat neexistující skutečnosti (zde příjem stěžovatele) nelze. V situaci,
kdy účastník řízení tvrdí, že nemá žádné příjmy ani majetek větší hodnoty, nemůže nucen
k doložení tohoto tvrzení, neboť negativní tvrzení nelze prokázat. Podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu „postup krajského soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce (§35
odst. 7 s. ř. s.) s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala tvrzení o své majetkové situaci listinnými důkazy,
přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem
pro zrušení takového usnesení. Krajský soud svým postupem popřel tzv. negativní důkazní teorii,
podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 7. 2006, č. j. 3 Azs 35/2006 - 104). V takovém případě může soud zkoumat
pouze pravděpodobnost a věrohodnost tvrzení účastníka řízení, zejména v kontextu
jeho jiných tvrzení a obsahu spisu, případně jej vyzvat k prokázání skutečností, které prokázat lze.
[24] Přístup krajského soudu, který v projednávané věci lpěl na vyplnění formuláře
a nevyhověl žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost
s odůvodněním, že stěžovatel adekvátně nereagoval na výzvu, považuje Nejvyšší správní soud
za nepřípustný formalismus. I tato kasační námitka je tedy důvodná.
[25] Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší správní soud již nezabýval námitkou
nedostatečnosti patnáctidenní lhůty stanovené krajským soudem k zaslání vyplněného Prohlášení.
Pouze jako obiter dictum dodává, že v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu
se jedná o lhůtu dostatečnou (srov. např. usnesení ze dne 8. 9. 2005, č. j. Na 225/2005 – 110,
které, byť se vztahuje na lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, lze dle Nejvyššího správního
soud vztáhnout i na nyní souzenou věc, tedy na lhůtu pro zaslání vyplněného Potvrzení).
[26] Krajský soud vycházel při posouzení stěžovatelovy žádosti o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti ze závěrů, jež učinil ve vztahu k žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Jelikož (jak vyplynulo výše) jsou tyto závěry nesprávné, je nutno mít za nesprávný
i výrok II. napadeného usnesení, kterým krajský soud zamítl stěžovatelovu žádost o ustanovení
zástupce. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že zrušil celé dotčené usnesení, včetně výroku
II., závislého na kasační stížností napadeném výroku I. (§109 odst. 3 s. ř. s.).
[27] Stěžovatel dále namítal, že krajský soud jednal v nesprávném složení, neboť soudkyně
Stránská nepředsedá senátu 44. Tato námitka je nedůvodná. V souladu s rozvrhem práce Krajského
soudu v Praze platným od 1. 11. 2011 (tedy v době vydání napadeného usnesení; tento rozvrh
práce je dostupný z http://infodeska.justice.cz/vyveseni.aspx?vyveseniid=1746969) jsou
předsedkyněmi senátu 44 A soudkyně krajského soudu JUDr. Věra Šimůnková a Olga Stránská.
Namítá-li dále stěžovatel, že krajský soud jej v napadeném usnesení označuje jako „žalobce“,
nikoli jako „stěžovatele“, jde toliko o projev úzu, podle nějž krajské soudy ve svých rozhodnutích
označují (i po podání kasační stížnosti) stěžovatele jako „žalobce“, neboť řízení je stále
ve fázi odstraňování vad kasační stížnosti krajským soudem. Nejedná se tedy o žádnou vadu,
tím spíše s vlivem na zákonnost dotčeného usnesení.
[28] Se stěžovatelem lze souhlasit, že věci vedené u krajského soudu
pod sp. zn. 3 Na 510/2011 a sp. zn. 44 A 80/2011 mají totožný předmět řízení. V daném případě
zde však neexistuje překážka litispendence, ke které by musel zdejší soud přihlížet z úřední
povinnosti, Krajský soud totiž stěžovatelovu věc nejprve vedl pod sp. zn. 3 Na 510/2011.
Následně došlo (z důvodů, jež nelze ze soudního spisu zjistit) k přepsání
věci pod novou spisovou značku 44 A 80/2011, pod kterou byl jako první úkon vydáno usnesení
o odmítnutí žaloby. V současnosti tedy nejsou vedena dvě různá řízení o téže věci,
nýbrž pouze jedno řízení, u něhož došlo ke změně spisové značky. I tato námitka
je tedy nedůvodná.
[29] Stejně tak je nedůvodnou námitka, že krajský soud nesprávně poučil stěžovatele
o možnosti podat kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení advokáta. Dle stěžovatele je taková kasační stížnost v souladu s §104
odst. 3 s. ř. s. nepřípustná. Tento názor stěžovatele nekoresponduje s ustálenou judikaturou
zdejšího soudu, podle níž rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce a osvobození
od soudních poplatků není rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení (srov. rozsudek
NSS ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 – 47, publ. pod č. 108/2004 Sb. NSS) a kasační
stížnost proti němu je proto přípustná. Ostatně sám stěžovatel proti tomuto usnesení brojí
nyní projednávanou kasační stížností. Co se týče námitky, že krajský soud stěžovatele nepoučil,
že si může požádat o určení advokáta Českou advokátní komoru, i tuto je nutno označit
za nedůvodnou. Taková povinnost totiž pro krajské soudy z žádného právního předpisu
nevyplývá.
IV. Závěr
[30] Nejvyšší správní soud shledal námitky stěžovatele částečně důvodnými, a proto napadené
usnesení krajského soudu zrušil.
[31] Vzhledem k tomu, že po 1. 1. 2012 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce v řízení o kasační stížnosti nerozhodují krajské soudy, ale přímo Nejvyšší správní soud
(srov. §109 odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012), nevracel již věc k dalšímu řízení
krajskému soudu, ale následně rozhodne o žádosti žalobce sám.
[32] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
užitého přiměřeně dle §120 s. ř. s. Žalovaní neměli ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů
řízení jim proto nepřísluší. Stěžovatel měl ve věci plný úspěch a měl by tedy právo na náhradu
nákladů řízení; vzhledem k tomu, že mu žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, soud
rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu