ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.172.2019:31
sp. zn. 1 As 172/2019 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: P. D., zastoupen JUDr.
Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. KUSP 78980/2016 ÚP-IS, č. j. KUZL 5319/2017, za
účasti osob zúčastněných na řízení: I) R. D., II) D. D., v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 30 A 23/2017-64,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 30 A 23/2017-64, se z ru š uj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Městský úřad Chropyně (dále též „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 11. 2016, č. j.
MCH 6371/2016, sp. zn. 435/2016/OVŽP, na základě žádosti stavebníka (S. E.) rozhodl o
dodatečném povolení stavby „Stavební úpravy a změna stavby rodinného domu č. p. X“. Jednalo
se o částečné odstranění obvodového zdiva, přezdění vnitřní zdi, provedení nové stropní
konstrukce v dílně, odstranění části pultové střechy nad částí průjezdu a nad dílnou a odstranění
části dvorního obvodového zdiva v prostoru půdy. Pro pochopení celkového situace je důležité
poznamenat, že rodinný dům č. p. X je postaven na samé hranici s pozemkem ve vlastnictví
žalobce a osoby zúčastněné na řízení I). Stavba na tomto pozemku (dům č. p. X) těsně přiléhá
k rodinnému domu stavebníka. Osoba zúčastněná na řízení II) je vlastnicí pozemku p. č. st. X,
jehož součástí je stavba č. p. X, která k domu stavebníka přiléhá z druhé strany.
[2] Stavební úřad v řízení o dodatečném povolení stavby uzavřel, že byly splněny příslušné
zákonné požadavky, mj. to, že stavebník prokázal vlastnické právo k pozemku, na němž
se předmětná stavba nachází. Žalobce již v rámci správního řízení namítal, že průběh vlastnické
hranice mezi jeho pozemkem (p. č. st. X v k. ú. P.) a pozemkem stavebníka (p. č. st. X v k. ú. P.)
nebyl prokázán, a tudíž nebylo doloženo splnění jedné ze zákonných podmínek nutných pro
vydání dodatečného povolení stavby.
[3] Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobce, osoba zúčastněná na řízení I) a paní
L. D. odvolání, které žalovaný v záhlaví popsaným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil.
[4] Žalobce proti rozhodnutí o odvolání brojil žalobou u Krajského soudu v Brně, který
na jejím základu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou, na základě jakých podkladů správní orgány
osvědčily jako splněnou podmínku prokázání vlastnického práva k pozemku, na němž
je dodatečně povolená stavba umístěna. Krajský soud se zaměřil na nově vytyčenou vlastnickou
hranici pozemků p. č. st. X a p. č. st. X v k. ú. P., stanovenou rozhodnutím Katastrálního úřadu
pro Zlínský kraj, pracoviště Kroměříž ze dne 24. 6. 2014, č. j. OR-351/2013-708-18. Posledně
uvedené rozhodnutí upravilo hranici mezi zmiňovanými pozemky tak, že hranice bude nově
vedena přes body č. 5-129, 5-141 a 401-1. Krajský soud zdůraznil, že bod 401-1 nebyl nikdy
zaměřen (resp. ze spisového materiálu nevyplývá opak), takže panují odůvodněné pochybnosti o
jeho umístění v terénu. Umístění stavby na pozemku musí být jasně patrné, včetně vzdálenosti
umístění stavby od hranice, popřípadě její přesah na sousední pozemek. Takové vytyčení musí být
provedeno odborně (např. jej musí provést oprávněná autorizovaná osoba). K takovému postupu
však v dané věci nedošlo. Podle krajského soudu tedy nelze s jistotou říct, kde se nový bod 401-1
v terénu nachází. Stavebník tak nedostatečně prokázal, že stavba byla umístěna výhradně na
pozemku v jeho vlastnictví. S ohledem na nově stanovenou vlastnickou hranici nemohou obstát
další podklady, ze kterých správní orgány vycházely (zejména projektová dokumentace
zpracovaná soukromou osobou, zaměření pozemků v minulosti).
[6] Skutečnost, že dům byl dle šetření postaven o 15 cm kratší, než měl být, taktéž nemůže
prokázat, že stavebník stavěl na vlastním pozemku. Tvrzení, že žalobce v řízení nepředložil žádný
důkaz o tom, že by se stavba nacházela na jeho pozemku, je podle krajského soudu v dané situaci
liché, neboť to nebyl žalobce, který měl prokazovat nesoulad daného povolení, nýbrž stavebník,
který měl (i s ohledem na zjištěné skutečnosti) naopak pro úspěch jeho žádosti o legalizování
stavby prokázat své vlastnické právo k danému pozemku.
II. Kasační stížnost a vyjádření účastníků řízení
[7] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalovaný (stěžovatel) kasační stížností.
[8] V ní nejprve připomněl, že stavebník žádal o dodatečné povolení stavby před účinností
novely stavebního zákona provedené zákonem č. 225/2017 Sb. Doklady prokazující vlastnické
právo by tak musel doložit pouze v případě, že by tuto skutečnost nešlo ověřit v katastru
nemovitostí dálkovým přístupem. Z údajů dostupných v katastru nemovitostí vyplynulo,
že stavebník je vlastníkem pozemku p. č. X, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X
provedená výlučně na tomto pozemku. Takto byla koncipována i projektová dokumentace
vypracovaná autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby. Stěžovatel neměl důvod pochybovat
o správnosti projektové dokumentace dodatečně povolované stavby, neboť byla vypracována
na podkladě platné katastrální mapy, jak to předepisuje vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci
staveb.
[9] Stěžovatel zdůraznil, že podle §89 odst. 6 a §114 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), si stavební úřad nemůže činit
samostatný úsudek v případě námitek týkajících se rozsahu nebo existence vlastnických práv.
Zákon pro takový případ stanoví povinnost stavebního úřadu vyzvat účastníky řízení, aby podali
žádost o zahájení řízení před příslušným soudem ve lhůtě, kterou jim určí, a do doby rozhodnutí
soudu řízení přerušit. Pokud účastníci řízení návrh nepodají, je stavební úřad oprávněn učinit si
samostatný úsudek o námitce rozsahu či existence vlastnického práva. Stavební úřad v souzené
věci takto postupoval.
[10] Stěžovatel nepřisvědčuje úvaze krajského soudu, že nebylo možno po stavebníkovi
požadovat, aby nade vší pochybnost prokázal, že hodlá stavební záměr provést výlučně na svém
pozemku, a nikoli na sousedním pozemku st. p. X. Byl to především žalobce, který v rámci hájení
svých věcných práv k tomuto pozemku měl na základě výzvy stavebního úřadu učinit kroky
k tomu, aby prokázal pravdivost tvrzení o možném zásahu stavebního záměru do jeho pozemku.
[11] Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že část stavby rodinného domu na hranici
s pozemkem p. č. st. X byla dotčena pouze stavebními úpravami. V takovém případě neměl
stavební úřad důvod nechat geodeticky zaměřit bod 401-1, ale mohl vycházet z platné katastrální
mapy a dalších podkladů, které v řízení nashromáždil. Dále stěžovatel uvádí, že krajský soud
nepravdivě vypořádal žalobní bod týkající se otázky předmětu řízení o dodatečném povolení
stavby, pokud uvedl, že stěžovatel se námitkou týkající se tohoto předmětu nezabýval. Naopak,
stěžovatel se jí zabýval v napadeném rozhodnutí, i ve vyjádření k žalobě.
[12] V závěru stěžovatel namítá zmatečně stanovenou výši náhrady nákladů řízení. Krajský
soud uložil stěžovateli povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.800 Kč. Tato
částka, uvedená ve výroku II. rozsudku, se však neshoduje s odůvodněním rozsudku, ve které
náklady řízení stanovil ve výši 9.600 Kč. Ani jedna z těchto částek však není správná (náklady
řízení měly správně činit 9.800 Kč).
[13] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stavebník nejprve požádal
o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. V tomto řízení stavební úřad odkázal
žalobce na civilní soud. Žalobce podal žalobu na určení průběhu vlastnické hranice. Stavebník
následně svou žádost vzal zpět, tím odpadl právní zájem na určení, a žalobce proto vzal žalobu
zpět. Stavebník pak stavbu provedl bez povolení. V řízení o dodatečném povolení stavby proto
bylo jeho povinností doložit zaměření vlastnické hranice. Tento doklad nelze požadovat
po vlastníku sousední stavby, který námitku zasahování stavby do sousedního pozemku uplatnil
již v řízení o vydání stavebního povolení. Žalobce uvádí, že hranice mezi pozemky není zřejmá
v terénu, a není tedy jasné, zda je stavba na pozemku žalobce, či nikoli. Pro ilustraci současně
odkazuje na nezákonný a „šikanózní“ postup stavebního úřadu vůči žalobci v řízení týkajícím se
rekonstrukce obytné části rodinného domu č. p. X. Žalobce namítá, že nemohlo jít pouze
o změny dokončené stavby, jak tvrdí stěžovatel, neboť celé řízení se týkalo dodatečného povolení
stavby. Podle žalobce krajský soud správně uzavřel, že projektová dokumentace nemůže
vytyčovat vlastnickou hranici v terénu.
[15] Žalobce navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
[16] V replice k vyjádření žalobce stěžovatel uvedl, že řízení o rekonstrukci obytné části
rodinného domu s nyní projednávanou věcí nesouvisí. Má tak za to, že Nejvyšší správní soud
by se tímto bodem neměl zabývat. Na uvedené reagoval žalobce vyjádřením, ve kterém uvedl, že
odkazem na jiné řízení se snažil pouze demonstrovat nezákonný postup stěžovatele vůči žalobci.
[17] Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
III. Posouzení kasační stížnosti
[18] Kasační stížnost splňuje formální požadavky předpokládané zákonem, je přípustná
a projednatelná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[19] Kasační stížnost je důvodná.
[20] V posuzované věci je spornou otázka, zda bylo povinností stavebního úřadu nechat
v terénu zaměřit bod 401-1, kterým probíhá (na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu
pro Zlínský kraj ze dne 24. 6. 2014) vlastnická hranice mezi pozemky p. č. st. X a X.
[21] Podle §129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby
uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení o zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí
o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li
žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to,
že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník
stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení
o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení,
žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. (…).
[22] Podle §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona je stavebník k žádosti o stavební povolení
povinen připojit doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou
provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo
stavbě, pokud nelze tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, a je-li
stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí
shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu.
[23] Podle §114 odst. 3 stavebního zákona námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky
řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek,
popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka
nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy,
stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se
existence práva nebo rozsahu vlastnických práv.
[24] V souzené věci je zásadní, že spoluvlastníci pozemku č. X, přímo sousedícího
s pozemkem stavebníka, v průběhu řízení před správním orgánem uplatnili mimo jiné námitku
stran nejasnosti průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky.
[25] Postup stavebního úřadu při řešení námitek účastníků řízení upravuje shora citovaný
§114 odst. 3 stavebního zákona. Právní teorie a praxe
1
dospěla v tomto kontextu k rozlišování
námitek veřejnoprávních (územně či stavebně technické námitky) a námitek občanskoprávních.
Zatímco o námitkách veřejnoprávních rozhoduje vždy stavební úřad, u námitek
občanskoprávních tomu tak vždy není.
[26] Občanskoprávní námitky je možné v souladu se zněním stavebního zákona dále rozdělit
na dvě skupiny. První skupinou občanskoprávních námitek, jsou takové, které nepřekračují
působnost stavebního úřadu, a ten je proto povinen o nich rozhodnout. Typicky se jedná
o námitky, týkající se přepokládané hlučnosti, prašnosti, zastínění, odstupu stavby apod. - tedy
o námitky budoucích imisí. Do druhé skupiny náleží námitky, které překračují rozsah působnosti
stavebního úřadu. Jedná se typicky o námitky zpochybňující samotnou existenci vlastnického
práva či jeho rozsah, námitky vydržení či existence věcného břemene. O těchto námitkách může
s konečnou platností rozhodnout pouze soud; stavební úřad zde má toliko povinnost pokusit se
o dosažení dohody mezi stranami sporu, která by předešla soudnímu řízení.
1
srov. rozsudky ze dne 23. 4. 2008, č. j. 9 As 61/2007 - 52, č. 1602/2008 Sb. NSS, ze dne 25. 7. 2007,
č. j. 1 As 1/2007 - 104, ze dne 14. 5. 2008, č. j. 1 As 46/2007 - 150, usnesení zvláštního senátu zřízeného podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 27. 7. 2011, č. j. Konf 10/2011 – 7;
Průcha, P., Gregorová, J. Stavební zákon. Praktický komentář, Nakladatelství Leges. Praha: 2017, Malý, S. Stavební
zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2007, či stanovisko Veřejného ochránce práv - Zpráva o šetření ze dne 9.
2. 2015, sp. zn. 6669/2014/VOP, aj.
[27] Nedojde-li k dohodě účastníků řízení, je povinností stavebního úřadu postupovat podle
§57 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tedy vyzvat účastníka řízení, který
námitku uplatnil, aby podal žádost o zahájení řízení před soudem, přičemž mu k tomu současně
usnesením určí podle §39 odst. 1 správního řádu přiměřenou lhůtu. Pokud se účastník řízení
na soud obrátí, musí stavební úřad řízení až do pravomocného rozhodnutí soudu přerušit.
Jestliže tak neučiní, pravomoc rozhodnout o námitce se vrací stavebnímu úřadu, který musí
v řízení pokračovat a učinit si o uplatněné námitce úsudek sám. „Tento souběh pravomocí, resp. jejich
‚přelévání‘, či dalo by se také říci jistá elasticita je vysvětlitelná tím, že účelem stavebního řízení je dospět vždy
co nejhospodárnější a nejrychlejší cestou k vyřešení všech námitek a sporů, a tím i k efektivitě tohoto řízení.“
(rozsudek č. j. 9 As 61/2007 – 52).
[28] Soud současně zdůrazňuje, že ze shora citované judikatury (a dále např. rozsudky ze dne
18. 10. 2018, č. j. 4 As 240/2018 – 38, ze dne 20. 8. 2019, č. j. 2 As 397/2018 – 33, a další)
též jednoznačně vyplývá, že námitka spornosti průběhu vlastnické hranice je námitkou
občanskoprávní a současně námitkou, která se týká rozsahu vlastnických práv.
[29] V nyní souzené věci proto nelze nic vytknout postupu stavebního úřadu, který ihned
poté, co byla námitka týkající se průběhu vlastnické hranice uplatněna poprvé (při ústním jednání
spojeném s místním šetřením dne 6. 9. 2016), vyzval účastníky řízení dotčené sporem o průběh
vlastnické hranice k podání návrhu soudu k rozhodnutí sporné věci ve lhůtě jednoho měsíce.
Současně účastníky řízení upozornil, že v případě nedoložení podání návrhu si o námitkách učiní
úsudek sám a rozhodne ve věci. Návrh k soudu ve stanovené lhůtě (ani později) podán nebyl.
[30] Soud neshledává důvodnou argumentaci žalobce uplatněnou v žalobě i správním řízení,
že žaloba na určení průběhu vlastnické hranice postrádá význam, neboť o jejím průběhu
již pravomocně rozhodl katastrální úřad v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.
[31] Katastrální úřad pro Zlínský kraj na základě žádosti žalobce ze dne 11. 12. 2013 provedl
opravu geometrického a polohového určení mezi parcelami katastru nemovitostí p. č. st. X
a st. X v k. ú. P. (oznámení o provedení opravy bylo vydáno dne 7. 1. 2014). Zeměměřický a
katastrální inspektorát v Brně následně (na základě odvolání stavebníka) věc vrátil katastrálnímu
úřadu k novému projednání. Ten po přezkoumání měřického náčrtu č. 5 z roku 1939 dospěl
k závěru, že byl při obnově operátu v roce 1995 převzat chybně. Na základě tohoto zjištění byl
vytvořen neměřický záznam č. 404 a průběh hranice opraven. Opravená hranice mezi parcelami
katastru nemovitostí č. st. X a X je po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí tvořena body č. 5-
129, 5-141 a 401-1. Pro přehlednost níže soud podává grafické zobrazení vlastnické hranice mezi
dotčenými pozemky tak, jak je nyní zaznamenána v katastru nemovitostí (včetně naznačení bodů
tvořících vlastnickou hranici).
401-1
5-114
p. č. st. X
p. č. st. X
5-141
5-129
[32] V nyní souzené věci je zásadní, že i po provedení opravy (posunu vlastnické hranice)
zůstal v katastru nemovitostí stav takový, že stavba č. p. X ležela plně na pozemku p. č. st. X (ve
vlastnictví stavebníka). Z výpisu z katastru nemovitostí žádným způsobem nevyplývalo, že by po
úpravě vlastnické hranice v katastru dotčená stavba ležela na pozemku žalobce. Nový průběh
vlastnické hranice byl v katastru vyznačen tak, že stavba č. p. X nezasahuje na pozemek č. st. X –
pokud s tímto žalobce (a další spoluvlastníci) nesouhlasili, zpochybňovali tím rozsah vlastnického
práva tak, jak je evidován v katastru nemovitostí. Jednalo se přitom o otázku odlišnou, než byla
řešena katastrálním úřadem při opravě katastrálního operátu. Výzva stavebního úřadu k podání
návrhu k vyřešení tohoto sporu k civilnímu soudu tak měla své opodstatnění.
[33] Vzhledem k tomu, že tento návrh podán nebyl, učinil si stavební úřad úsudek o otázce
rozsahu vlastnického práva (tvrzeného zasahování stavby na žalobcův pozemek) sám,
a to na základě tvrzení účastníků řízení a souvisejících podkladů obsažených ve spisu.
[34] Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení o dodatečném povolení stavby je třeba
zohlednit specifickou (a z hlediska stavebního práva abnormální) situaci, kdy je předmětem
povolovacího procesu již dokončená stavba, provedená tzv. „načerno“. Je proto zcela logické,
aby to byl zásadně stavebník nepovolené stavby, kdo musí prokázat, že stavba, o jejíž legalizaci
usiluje, je v souladu s požadavky stavebního zákona (srov. rozsudek ze dne 11. 11. 2014, č. j.
6 As 207/2014 – 36).
[35] Stavebník v nyní posuzované věci dokládal své vlastnické právo k dodatečně povolované
stavbě zejména údaji z platné katastrální mapy a výpisy z katastru nemovitostí. Z nich vyplývá,
že stavba č. p. X se žádnou svou částí nenachází na pozemku p. č. st. X ani nezasahuje
do sousedního objektu č. p. X, ale je součástí pouze pozemku p. č. st. X. Soud na tomto místě
připomíná, že podle §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona je povinností žadatele připojit
k žádosti doklady prokazující jeho vlastnické právo pouze tehdy, nelze-li toto právo ověřit
v katastru nemovitostí dálkovým přístupem. Stavebnímu úřadu v nyní posuzované věci nelze
vytýkat, že při posouzení této otázky vycházel v prvé řadě právě z údaje v katastru nemovitostí,
které mohl ověřit dálkovým přístupem. V tomto ohledu proto lze uzavřít, že stavebník
své vlastnické právo prokázal, a to již na základě skutečností vyplývajících z katastru nemovitostí.
[36] Žalobce však stav vyplývající z údajů v katastru nemovitostí rozporoval. Nejvyšší správní
soud v této souvislosti připomíná, že povinností správního orgánu je podle §3 správního řádu
postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Současně je však
nutno zdůraznit, že podle §52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu
svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou
potřebné ke zjištění stavu věci.
[37] Jak konstatoval soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, č. j. 5 As 64/2011 – 66, „povinnost
vyplývající z §52 správního řádu nelze vykládat v tom smyslu, že na účastníkovi řízení leží břemeno tvrzení
a následně i důkazní břemeno ohledně zjišťovaných skutečností; je však povinen prokázat, co sám tvrdí, pokud
má správní orgán právě z jeho tvrzení vycházet.“ K břemenu tvrzení a důkaznímu břemenu v případě
občanskoprávních námitek uplatněných ve stavebním řízení se Nejvyšší správní soud vyjádřil
v rozsudku č. j. 6 As 207/2014 – 36 následovně: „Pokud jde o skutková zjištění, stavební úřad má podle
§3 správního řádu povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nelze však přehlížet, že řešení
„čistých“ občanskoprávních námitek ve stavebním řízení se svou podstatou blíží soudnímu rozhodování
v občanskoprávním sporu. Proto není namístě klást na bedra správního orgánu povinnost zjišťovat skutkový stav
jen na základě pouhých tvrzení dotčeného účastníka řízení v takovém rozsahu, jaký si vyžaduje posouzení souladu
stavby s veřejnoprávními požadavky. Za rozumný lze označit požadavek, aby účastník vznášející občanskoprávní
námitku důkazně podložil svá tvrzení alespoň do té míry, aby na straně stavebního úřadu vyvolal důvodné
pochybnosti o tom, zda stavba způsobuje (příp. bude způsobovat) obtěžování nad míru přiměřenou poměrům
či nikoliv (přiměřeně lze odkázat na důkazní standard ve sporných řízeních podle §141 odst. 4 správního řádu).
Podaří-li se vlastníkovi sousední nemovitosti objektivně vyvolat popsané pochybnosti na straně stavebního úřadu,
přesouvá se důkazní břemeno, tedy povinnost prokázat, že k obtěžování nad míru přiměřenou poměrům nedochází
(příp. nebude odcházet) na stavebníka, který usiluje o zpětnou legalizaci své stavby. V takové situaci je obdobně
použitelná výše citovaná judikatura, podle níž má stavebník nepovolené stavby povinnost prokázat, že stavba
je v souladu s veřejným zájmem, požaduje-li její dodatečné povolení.
[38] Ve shora citované věci sice šlo o námitky v rozsahu působnosti stavebního úřadu,
popsané závěry však lze dle Nejvyššího správního soudu přiměřeně vztáhnout i námitky stran
rozsahu práv, o kterých si stavební úřad také může (resp. musí) učinit v případě nevyužití
prostředků soudní ochrany úsudek sám. Povinností žalobce tak bylo důkazně podložit svá tvrzení
do té míry, aby na straně stavebního úřadu vyvolal důvodné pochybnosti o tom, že vlastnické
právo ve vztahu k dodatečně povolovaným stavbám nebylo řádně prokázáno. Pouhá námitka
nezaměření bodu 401-1 v terénu nebyla podle Nejvyššího správního soudu způsobilá takové
pochybnosti vyvolat.
[39] Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žadatel o (dodatečné) stavební povolení je povinen
prokázat své vlastnické právo ve vztahu ke stavbě, pro kterou (dodatečné) stavební povolení žádá
[srov. §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona]. Při posuzování nutnosti zaměření vlastnické
hranice v terénu je proto podstatné, jaká stavba byla předmětem dodatečného povolování.
Ze správního spisu plyne, že stavebník žádal dodatečné stavební povolení tyto stavební úpravy
provedené bez povolení: 1) částečné odstranění obvodového zdiva ve dvorní části objektu mezi
vraty a hospodářským objektem, které bylo vystavěno na nové základové konstrukci vedle
původního zdiva z vnitřní strany objektu. Nová obvodová zeď byla prodloužena o 80 cm
před předsíň směrem k objektu č. p. X s ponecháním vazby zdiva, 2) přezdění vnitřní zdi včetně
nového základu mezi průjezdem a obytnou částí v délce 2,4 m, 3) provedení stropní konstrukce
v dílně (technické místnosti) z nosníků a vložek v systému Ytong, 4) odstranění pultové střechy
nad částí průjezdu a nad dílnou, 5) odstranění části dvorního obvodového zdiva v prostoru půdy.
[40] Již z popisu těchto stavebních úprav (přesně vymezených v předložené projektové
dokumentaci) vyplývá, že žádná z nich nezasahuje do budovy v části vlastnické hranice
s pozemkem p. č. st. X tvořené body 401-1 a 5 -141, o jejíž vytyčení v terénu je veden spor.
Provedením stavebních úprav pak nedošlo ke změnám ve vnějším půdorysném ani výškovém
ohraničení stavby. Z tvrzení žalobce vůbec nevyplývá, která z částí dodatečně povolované stavby
by měla zasahovat za vlastnickou hranici tvořenou body 5-129 a 401-1. Nutno poznamenat,
že rekonstrukce štítové zdi na domě stavebníka, která těsně přiléhá k pozemku
(a stavbě) ve vlastnictví žalobce a která je zřejmě příčinou nesouhlasu žalobce s prováděním
stavebních úprav na stavbě č. p. X, nebyla předmětem dodatečného stavebního povolení, neboť
byla prováděna na základě souhlasu s provedením ohlášené stavby ze dne 25. 5. 2012.
[41] Pokud tedy žalobce svá tvrzení stran nejasného průběhu vlastnické hranice v terénu nijak
neupřesnil a nedoložil, postupoval stavební úřad správně, zdůvodnil-li pečlivě ve svém
rozhodnutí na základě pokladů, které jsou součástí správního spisu, proč nebylo zaměření bodu
401-1 pro ověření splnění podmínky obsažené v §110 odst. 2 písm. a) stavebního řádu potřeba.
[42] Stavební úřad poukázal jednak na závěry obsažené v rozhodnutí katastrálního úřadu
ze dne 24. 6. 2014 a související neměřický záznam č. 404, ze kterého vyplývá, že obnovou
katastrálního operátu došlo k posunu vlastnické hranice pouze z hlediska bodu 401-1. Za takové
situace proto stavební úřad mohl podle Nejvyššího správního soudu plně vycházet z částečného
vytyčení průběhu vlastnické hranice provedeného dne 27. 9. 2013, při kterém byly vytyčeny body
5-129 a 5-141, které při provedených opravách nedoznaly změny. Stavební úřad poukázal
též na to, že rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdilo předpoklady z kontrolních prohlídek
konaných v roce 2012. Žalobce (a další spoluvlastník pozemku) při kontrolních prohlídkách
v roce 2012 souvisejících s prováděním dříve povolených stavebních úprav (zejména štítové zdi)
odsouhlasili závěr, že vlastnická hranice prochází přibližně středem ponechané nepálené zdi
o světlosti 30 cm na domě č. p. X. Nedošlo-li prováděním nepovolených stavebních úprav
ke změně vnějšího půdorysného ohraničení stavby č. p. X, nemohly stavebnímu úřadu vzniknout
ani důvodné pochybnosti stran zásahu těchto úprav do sousedních nemovitostí.
[43] Stejně tak nelze stavebnímu úřadu vytýkat, že při posouzení průběhu vlastnické hranice
vycházel z jejího zobrazení v projektové dokumentaci. Ta totiž vycházela ve všech
podrobnostech právě z katastrální mapy, a to včetně nově stanoveného průběhu vlastnické
hranice mezi dotčenými pozemky (stavební úřad správně odkázal zejména na výkresy D1.1.04
a řez B-B výkresu D1.1.07, ze kterých je patrný vzájemný vztah svislých konstrukcí stavby
k průběhu vlastnické hranice). Nejvyšší správní soud nepovažuje za nelogickou ani úvahu
stavebního úřadu, že bod označený 401-1 se nachází na rohu budovy č. p. X. S ohledem
na skutečnost, že bod 401-1 se dle katastru nemovitostí nachází přibližně 0,25 cm od bodu 5-114,
který byl v terénu zaměřen dne 27. 9. 2013 (měření provedené Geodézií Kroměříž, spol. s.r.o.)
u sloupu plotu sousedícího s dotčenou budovou, při posunu směrem k této budově by se zřejmě
skutečně nacházel na jejím rohu. Podrobnější rozbor této úvahy stavebního úřadu však není
vzhledem ke shora uvedenému podstatný.
[44] Nejvyšší správní soud je s ohledem na shora učiněné závěry přesvědčen, že skutkový stav
stran prokázání vlastnického práva k dodatečně povolované stavbě byl v řízení dostatečně zjištěn.
Stavební úřad nepochybil, pokud nepřistoupil k zaměření bodu 401-1 v terénu. Zrušil-li krajský
soud z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného, dopustil se nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Napadený
rozsudek je pro tuto důvodně namítanou vadu zrušit.
[45] Stěžovateli lze také přisvědčit, že se v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména s. 4 – 5)
přesvědčivě vypořádal s otázkou, proč nebyly předmětem dodatečného stavebního povolení
(resp. řízení o odstranění stavby) též úpravy štítové zdi oddělující domy č. p. X a X. Stěžovatel
připomněl, že úpravy štítové zdi byly předmětem souhlasu stavebního úřadu s ohlášením
stavebního záměru „Stavební úpravy rodinného domu č. p. X“ vydaného dne 25. 5. 2012. Poloha
štítové zdi byla předmětem žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podané žalobcem a
jeho bratrem dne 19. 1. 2016. Stěžovatel při ohledání na místě stavby dne 25. 2. 2016 dospěl
k závěru, že žádný závažný rozpor provádění ohlášené stavby ve vztahu ke štítové zdi nezjistil.
Připustil, že zeď měla být provedena v tloušťce 40 cm po celé délce, zatímco v současné době je
provedena v proměnlivých tloušťkách 30 až 38 cm. Takové rozdíly však stěžovatel považoval za
nepatrné odchylky oproti projektové dokumentaci. Závěr krajského soudu, že se stěžovatel k této
otázce ve svém rozhodnutí výslovně nevyjádřil, tak neobstojí.
[46] Důvodná je též kasační námitka nesrozumitelného stanovení nákladů řízení. Částka
nákladů řízení vyčíslená v odůvodnění neodpovídá částce uvedené ve výroku II. rozsudku.
Stěžovateli lze přisvědčit též v tom, že ani jedna z těchto částek nepředstavuje správnou výši
nákladů řízení. Ty měly být na základě příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)
stanoveny ve výši 9.800 Kč (§9 odst. 4 ve spojení s §7 bod 5 a §13 odst. 4 ad vokátního tarifu).
Tato částka odpovídá odměně advokáta za dva úkony právní služby, náhradě hotových výdajů
a zaplacenému soudnímu poplatku za žalobu.
IV. Závěr a náklady řízení
[47] Kasační stížnost je důvodná. Nejvyšší správní soud proto rozsudek krajského soudu
zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž bude vázán shora
vysloveným právním názorem (§110 ods+t. 4 s. ř. s.).
[48] Krajský soud v souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. v dalším řízení rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu