ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.387.2020:34
sp. zn. 1 As 387/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: Mgr. J. K.,
proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, o návrhu
na zrušení opatření obecné povahy – mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví
ze dne 23. 7. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-26/MIN/KAN, v řízení o kasační stížnosti
navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, č. j. 8 A 60/2020-103,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, č. j. 8 A 60/2020-103, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel se u městského soudu domáhal zrušení opatření obecné povahy Ministerstva
zdravotnictví (dále jen „opatření“) označeného v záhlaví. Jím odpůrce zakázal nebo omezil
slavnosti, divadelní a filmová představení, sportovní a jiná shromáždění a trhy, a to v souvislosti
s prevencí nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým
koronavirem SARS-CoV-2.
[2] Konkrétně odpůrce zakázal divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení,
sportovní, kulturní, náboženské, spolkové, taneční, tradiční a jim podobné akce a jiná
shromáždění, výstavy, slavnosti, poutě, přehlídky, ochutnávky, trhy a veletrhy, vzdělávací akce
a oslavy, a to jak veřejné, tak soukromé, s účastí přesahující ve stejný čas 1.000 osob v případě
akcí konajících se převážně ve venkovních prostorech, nebo 500 osob v případě akcí konaných
převážně ve vnitřních prostorech staveb. Tento zákaz se nevztahoval na schůze, zasedání
a podobné akce ústavních orgánů, orgánů veřejné moci, soudů a jiných veřejných osob; dále
na shromáždění konaná podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím; a na hromadné
akce konané ve stavebně členěných areálech za předpokladu splnění podmínek vymezených
v opatření. Rovněž jím odpůrce zakázal pohyb a pobyt na výše vymezených akcích
bez ochranných prostředků dýchacích cest, pokud účast ve stejný čas přesahuje 100 osob a akce
se koná ve vnitřních prostorech staveb (s výjimkami pro určité skupiny osob).
[3] Městský soud návrh na zrušení opatření zamítl pro nedostatek aktivní legitimace
navrhovatele. Shledal totiž, že návrh postrádá jakákoli konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno
dovodit, že došlo k zásahu do práv navrhovatele.
[4] Jak městský soud uvedl, navrhovatel se dovolával práva na respekt k soukromému životu
s tím, že opatření mu znemožňuje účast na akcích, které byly zakázány, aniž by uvedl, o jaké akce
jde, dále účast na akcích, u nichž je arbitrárně stanovená kapacita naplněna, aniž by opět takovou
akci uvedl, a také pořádání takových akcí. Neuvedl však, zda je pořádání hromadných akcí
předmětem jeho profesní činnosti, či zda by se mělo jednat o volnočasovou aktivitu,
ani zda měl v úmyslu uspořádat jedinou akci, či vícero. Nelze přitom přehlédnout, že povolená
maximální kapacita osob 500 ve vnitřním prostoru a 1.000 ve venkovním představuje již značné
množství lidí a do běžného života zásadním způsobem nezasahuje. Příležitosti, při nichž se lidé
scházejí a realizují svoje právo na soukromý život (rodinné oslavy, svatby, pohřby apod.)
se zpravidla odehrávají za menšího počtu osob. Hromadné akce, např. sportovní utkání, jsou
pak umožněny ve stavebně členěných areálech.
[5] Obdobný závěr učinil městský soud i ve vztahu k tvrzenému zásahu do práva svobodně
projevovat své náboženství. Navrhovatel neuvedl nic bližšího o svém náboženském vyznání
a způsobu, jakým jej praktikuje. Absence skutkových tvrzení znemožnila městskému soudu
přezkoumat tuto námitku.
[6] Z těchto důvodů městský soud konstatoval, že návrh podaný navrhovatelem
je ve své podstatě tzv. actio popularis, jejíž přezkum podle judikatury Nejvyššího správního soudu
právní úprava neumožňuje.
[7] Městský soud nad rámec samotného závěru o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele
uvedl stanovisko k samotné zákonnosti napadeného opatření (obiter dictum).
II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce
[8] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Stěžovatel předně namítá, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť písemné
vyhotovení rozsudku neodpovídá jeho vyhlášené podobě. Úvodem jednání, které se před
městským soudem konalo dne 19. 8. 2020, seznámil stěžovatel soud s tím, že odpůrce několik
hodin před jeho konáním vydal mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-27/MIN/KAN
s účinností od 1. 9. 2020, a navrhl připuštění změny původního návrhu tak, aby bylo jednání
vedeno o tomto novém opatření. Tomu však soud nevyhověl a v řízení pokračoval v intencích
posledního připuštěného návrhu na jeho změnu, kterým bylo písemné podání stěžovatele ze dne
3. 8. 2020 žádající zrušení napadeného usnesení. Bezprostředně před započetím vlastního
vyhlašování rozsudku však soud podle stěžovatele nejprve vyhlásil „opravné usnesení“, kterým
změnu návrhu zpětně připustil, a vyhlásil rozsudek ve vztahu k mimořádnému opatření č. j.
MZDR 15757/2020-27/MIN/KAN. Zvukový záznam jednání, který si stěžovatel vyžádal
při nahlížení do spisu, však opravení usnesení ani vyhlašování rozsudku neobsahoval,
a ani písemný spis se o tomto „opravném usnesení“ nijak nezmiňuje.
[10] I pokud by písemné vyhotovení rozsudku jeho vyhlášené podobě odpovídalo, trpělo
by řízení zmatečností. Soud totiž vyhlásil rozsudek ve vztahu k jinému předmětu řízení,
než byl ten, o němž soud vedl jednání, a to navíc za použití nepřípustného procesního postupu.
[11] Městský soud měl rovněž porušit §74 odst. 1 s. ř. s., neboť stěžovateli nezasílal podání
(vyjádření) odpůrce. Stěžovatel je získal až na vlastní opakovanou žádost dva dny před konáním
jednání. Následkem toho neměl dostatek času k přípravě na jednání, čímž došlo ke zkrácení jeho
procesních práv a založení nerovného postavení oproti odpůrci, jemuž městský soud veškerá
podání stěžovatele zasílal včas.
[12] Stěžovatel v návrhu na zrušení opatření podrobně vylíčil, jakým způsobem opatření
zasahuje do jeho práv, především do práva na respekt k soukromému životu (bod 8 návrhu).
Je přitom notorietou, že v důsledku opatření se v období jejich platnosti nekonaly prakticky
žádné hromadné kulturní akce, např. hudební festivaly. Závěr soudu vyžaduje, aby stěžovatel
prokázal negativní skutečnost v podobě nemožnosti se zúčastnit akce, která se nekonala,
což je požadavkem reálně nesplnitelným. Stěžovatel může stěží prokazovat toliko svůj záměr
zúčastnit se zrušené akce, popřípadě po něm není možné vyžadovat, aby za účelem přístupu
k soudní ochraně uspořádal akci v rozporu s omezeními uloženými opatřením. Podle judikatury
Evropského soudu pro lidská práva může být jednotlivci zasaženo do jeho práv zaručených
Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod jen tím, že v dané smluvní straně Úmluvy
platí určitý normativní právní akt.
[13] Rozsudek je zatížen vadou nezákonnosti, v jejímž důsledku soud stěžovateli odepřel
právo na soudní ochranu jako takovou. Pokud měl totiž pochyby o úplnosti rozhodných
skutečností předkládaných stěžovatelem, které nadto předurčily vlastní možnost věcného
projednání návrhu, bylo povinností soudu stěžovatele podle §118a zákona č. 99/1963, občanský
soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzvat, aby svá tvrzení doplnil, a poučit jej o tom, jaké by byly
následky nesplnění této výzvy. Soud přesto stěžovateli před jednáním ani v jeho průběhu nesdělil
své výhrady a předseda senátu dokonce výslovně konstatoval (v 39. minutě záznamu), že nemá
na účastníky řízení žádných dotazů.
[14] Zkrácení svých práv ve vztahu k omezení bohoslužeb pak stěžovatel dále nerozvíjel,
jelikož je opatření v přezkoumávané podobě již neobsahovala.
[15] Skutečnost, že opatření zasahuje do práv stěžovatele i jiných adresátů, nečiní z návrhu
tzv. actio popularis. Stěžovatel se taktéž ohradil proti úvahám soudu naznačujícím, jaké podoby
realizace soukromého života by měl považovat za pro sebe dostatečné.
[16] Nad rámec vlastních kasačních bodů se stěžovatel vyjádřil též k orbiter dictu napadeného
rozsudku, v němž se městský soud obsáhle vyjádřil k zákonnosti opatření.
[17] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že se ztotožňuje se závěry
městského soudu ohledně skutečnosti, že stěžovatel dostatečně konkrétně nespecifikoval, jakým
způsobem napadené opatření zasáhlo do jeho práv. Co se týče stěžovatelem namítané
skutečnosti, že soud vůči němu nesplnil svou poučovací povinnost, je třeba upozornit
na to, že stěžovatel v soudním řízení správním odkazuje na poučovací povinnost dle občanského
soudního řádu (§118a o. s. ř.), v němž je však poučovací povinnost upravena odlišně od s. ř. s.
Odpůrce proto považuje kasační stížnost za nedůvodnou, a navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud
zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Dále
přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž
zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[19] Kasační stížnost je důvodná.
III.A) K tvrzeným důvodům nepřezkoumatelnosti
[20] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku, která
měla spočívat v tom, že písemné vyhotovení rozsudku neodpovídá jeho vyhlášené podobě. Poté,
co se kasační soud seznámil s obsahem soudního spisu i s nahrávkou jednání konaného dne
19. 8. 2020, shledal, že tvrzení obsažená v kasační stížnosti, vztahující se k tomuto kasačnímu
bodu, nejsou pravdivá.
[21] Na začátku jednání městský soud skutečně připustil změnu návrhu tak, že předmětem
projednání bude opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 7. 2020, a naopak nevyhověl návrhu
stěžovatele, aby předmětem přezkumu bylo opatření obecné povahy ze dne 19. 8. 2020, tj.
ze stejného dne, kdy se konalo jednání (toto opatření nabylo účinnosti až dne 1. 9. 2020).
[22] Napadené opatření však městský soud v usnesení vyhlášeném na začátku jednání
označil nesprávným číslem jednacím. Konkrétně neuvedl, že se jedná o opatření č. j.
MZDR 15757/2020-26/MIN/KAN, nýbrž MZDR 20588/2020-26/MIN/KAN (toto číslo
jednací má předchozí opatření ze dne 3. 7. 2020). Současně však uvedl, že tímto vyhověl
písemnému návrhu stěžovatele ze dne 3. 8. 2020 (č. l. 73 soudního spisu). Z tohoto návrhu jasně
vyplývá, že stěžovatel požaduje připuštění změny návrhu na zrušení opatření obecné povahy
ze dne 3. 7. 2020, č. j. MZDR 20588/2020-26/MIN/KAN, tak, že navrhuje zrušení opatření
ze dne 23. 7. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-26/MIN/KAN. V návrhu, kterému městský soud
na počátku jednání vyhověl, tak bylo opatření označeno správně.
[23] Rovněž z průběhu jednání tak, jak je zachyceno ve zvukovém záznamu, vyplývá,
že městský soud i účastníci řízení měli postaveno na jisto, že předmětem přezkumu je právě
napadené opatření. Stěžovatel i odpůrce byli srozuměni s tím, že městský soud vyhověl návrhu
stěžovatele ze dne 3. 8. 2020 a že tedy předmětem přezkumu nemůže být předchozí opatření č. j.
MZDR 20588/2020-26/MIN/KAN. Nic nenasvědčuje tomu, že by o tom existovaly jakékoli
pochyby.
[24] Před vyhlášením samotného rozsudku městský soud vyhlásil usnesení, kterým opravil
usnesení vyhlášené na začátku jednání a v něm již uvedl správné číslo jednací napadeného
opatření. Kasační soud tuto skutečnost ověřil ze zvukového záznamu, který oproti tvrzení
stěžovatele obsahuje i jeho část následující po závěrečných řečech účastníků. Není tedy pravdou,
že by městský soud usnesením zpětně připustil návrh, aby se předmětem přezkumu stalo opatření
obecné povahy vydané odpůrcem dne 19. 8. 2020. Tímto usnesením pouze napravil své formální
pochybení, které spočívalo v chybném označení napadeného opatření nesprávným číslem
jednacím. V průběhu jednání však bylo postaveno na jisto, jaké opatření je předmětem přezkumu
před městským soudem a k tomuto opatření se také vztahuje napadený rozsudek městského
soudu.
[25] Písemné vyhotovení napadeného rozsudku se pak shoduje s jeho vyhlášeným zněním,
jak Nejvyšší správní soud zjistil při porovnání písemného vyhotovení a zvukového záznamu
vyhlášení rozsudku.
[26] Kasační soud proto nepřisvědčil stěžovateli ani v tom, že by byl napadený rozsudek
nepřezkoumatelný pro zmatečnost z důvodu vyhlášení rozsudku ve vztahu k jinému předmětu
řízení, než o kterém bylo vedeno jednání. Ani toto tvrzení totiž není pravdivé.
III.B) Nepřezkoumatelnost rozsudku shledaná ex offo a absence výzvy k doplnění tvrzení, jakým způsobem
opatření zasahuje do stěžovatelových práv
[27] Nejvyšší správní soud přesto shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným, ačkoli
z jiných důvodů, než ze kterých jej za nepřezkoumatelný označil stěžovatel. Dle §109 odst. 4
s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem
zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
[28] Kasační soud shledal napadený rozsudek nesrozumitelným pro rozpornost odůvodnění,
kterou nelze odstranit výkladem (k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25), i rozpor výroku a odůvodnění (obdobně např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. 10 Afs 165/2019-34).
[29] V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je třeba rozlišovat aktivní procesní
a věcnou legitimaci navrhovatele. Aby byl navrhovatel aktivně procesně legitimován, musí splnit
na něj kladené zákonné požadavky, musí tedy v první řadě tvrdit, že byl opatřením obecné
povahy zkrácen na svých subjektivních právech. Splnění podmínek aktivní procesní legitimace
bude dáno tehdy, bude-li stěžovatel logicky konsekventně, myslitelně a dostatečně konkrétně
tvrdit dotčení své právní sféry příslušným opatřením obecné povahy (viz usnesení rozšířeného
senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS; nebo usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2011, č. j. 8 Ao 2/2011-72). Naproti tomu
při posuzování aktivní věcné legitimace soud posuzuje odůvodněnost návrhu v tom směru,
zda do práv navrhovatele bylo skutečně zasaženo, což vede dále ke zkoumání otázky,
zda se tak stalo zákonným způsobem (srov. Černín, K. Komentář k §101a. In: Kühn, Z.;
Kocourek, T. Soudní řád správní: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 864)
[30] Důsledkem nedostatku aktivní procesní legitimace je odmítnutí návrhu, zatímco
nedostatek aktivní věcné legitimace soud shledá poté, co návrh projedná, a vede k zamítnutí
návrhu (opět srov. Černín, K. Komentář k §101a. In: Kühn, Z.; Kocourek, T. Soudní řád správní:
komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 873).
[31] Městský soud návrh na zrušení opatření zamítl, což by implikovalo, že jej věcně projednal
a shledal nedostatek aktivní věcné legitimace. Přestože městský soud konkrétně neuvádí,
zda shledal nedostatek aktivní věcné či procesní legitimace, z části obsahu odůvodnění je zřejmé,
že má na mysli legitimaci procesní. V odůvodnění totiž mimo jiné uvádí, že podaný návrh
postrádá jakákoli konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že došlo k zásahu do práv
navrhovatele (bod 30 rozsudku). Dále konstatoval, že stěžovatel neuvedl, zda je pořádání
hromadných akcí předmětem jeho profesní činnosti, či zda by se mělo jednat o volnočasovou
aktivitu, ani zda měl v úmyslu uspořádat jedinou akci, či akcí vícero. Rovněž žalobní bod
o nemožnosti účastnit se bohoslužeb neprojednal se zdůvodněním, že návrh neobsahuje
skutková tvrzení.
[32] Městský soud tedy shledal, že stěžovatel dostatečně konkrétně netvrdí, zda bylo
opatřením zasaženo do jeho práv, tedy dospěl k závěru o nedostatku aktivní procesní legitimace.
To potvrzuje i závěr městského soudu o tom, že stěžovatelův návrh je ve skutečnosti tzv. actio
popularis (žaloba ve veřejném zájmu). Přesto návrh zamítl (dle výroku i části odůvodnění) a nikoli
odmítl. Rozporné je tedy jak odůvodnění, tak existuje rozpor mezi částí odůvodnění a výrokem,
a tento rozpor nelze odstranit výkladem.
[33] Soud přisvědčuje stěžovateli, že pokud soud shledal nedostatečně konkrétní tvrzení
o zasažení do stěžovatelových práv způsobených opatřením (tedy nedostatek aktivní procesní
legitimace), bylo na místě jej vyzvat k doplnění. Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne
21. 7. 2009, č. j. 1 Ao /2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS:„[32] Soud v rámci posuzování projednatelnosti
návrhu tedy musí ověřit, zda požadovaná tvrzení návrh obsahuje, a pokud ne, případně vyzvat navrhovatele podle
§37 odst. 5 věty první s. ř. s. k jeho doplnění. Pokud tvrzení nebudou ani přes výzvu soudu doplněna, bude
zásadně na místě návrh odmítnout podle §37 odst. 5 věty druhé s. ř. s., neboť nebude zpravidla možno v řízení
pokračovat, jelikož nebude zřejmé, v jakých ohledech má být zákonnost opatření obecné povahy či procedury
vedoucí k jeho vydání zkoumána. [33] Bude-li již z obsahu samotných tvrzení navrhovatele (doplněných případně
postupem podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s.) patrné, že i kdyby byla pravdivá, nemůže být navrhovatel (zejména
pro povahu věci nebo jinou zcela zjevnou skutečnost) ve své právní sféře opatřením obecné povahy dotčen,
je na místě odmítnout návrh jako nepřípustný podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.“
[34] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť
z části odůvodnění vyplývá, že městský soud shledal nedostatek aktivní procesní legitimace, avšak
podle další části odůvodnění a výroku návrh zamítl, přestože takové procesní vyústění
by odpovídalo nedostatku aktivní věcné legitimace. Městský soud si měl postavit na jisto, zda jsou
splněny podmínky aktivní procesní legitimace, přičemž měl stěžovatele vyzvat k doplnění podle
§37 odst. 5 věty první s. ř. s. V závislosti na reakci stěžovatele pak měl návrh buď odmítnout
pro nedoplnění podle §37 odst. 5 věty druhé s. ř. s., nebo odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. jako podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou. Pokud by však shledal,
že po případném doplnění stěžovatel logicky konsekventně, myslitelně a dostatečně konkrétně
tvrdí, jak bylo opatřením zasaženo do jeho práv, návrh měl věcně projednat a v rámci tohoto
projednání se měl zabývat tím, zda je stěžovatel aktivně věcně legitimován. Teprve výsledkem
takového věcného projednání mohlo být zamítnutí návrhu, případně vyhovění.
III.C) K nerovnému postavení stěžovatele oproti odpůrci
[35] Stěžovatel dále namítá porušení §74 odst. 1 s. ř. s., kterého se měl městský soud dopustit
tím, že vyjádření odpůrce nezasílal stěžovateli. Ten je získal až na vlastní opakovanou žádost dva
dny před konáním jednání.
[36] Podle §74 odst. 1 věty třetí s. ř. s. soud došlé vyjádření doručí žalobci a osobám zúčastněným
na řízení; přitom může žalobci uložit, aby podal repliku. Jedná se o ustanovení vztahující se k řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, nikoli k řízení o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho části. Přiměřeně se však použije i v ostatních typech soudního řízení správního, neboť
v obecné části ani v jiných dílech hlavy druhé, části třetí soudního řádu správního není obdobné
ustanovení obsaženo.
[37] Pakliže soud nedostojí své povinnosti doručit vyjádření odpůrce navrhovateli, rozhodne
o návrhu bez jednání a z obsahu vyjádření odpůrce ve svém rozhodnutí vychází, zatíží řízení
vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí (k tomu rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 11. 2014, č. j. 4 As 208/2014-39).
[38] Ze soudního spisu plyne, že odpůrce zaslal své vyjádření městskému soudu dne
16. 7. 2020. Následně jej dne 3. 8. 2020 soud vyzval, aby doložil podklady, na které ve vyjádření
odkazuje. Ty odpůrce předložil dne 13. 8. 2020. Pokud tedy městský soud stěžovateli vyjádření
doslal dva dny před konáním jednání, tj. 17. 8. 2020, nelze toto označit za pochybení soudu.
Stěžovatel měl nadto možnost vyjádřit se k obsahu dokumentů doložených odpůrcem během
samotného jednání. Kasační soud tedy neshledal, že by to, kdy městský soud stěžovateli zaslal
vyjádření odpůrce, představovalo vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí.
III.D) K námitkám směřujícím do posouzení zákonnosti samotného opatření
[39] Městský soud sice neshledal dostatek aktivní legitimace stěžovatele, přesto však
nad rozsah rozhodovacích důvodů zahrnul do napadeného rozsudku více než pětistránkové
věcné posouzení zákonnosti napadeného opatření. Na tuto část rozsudku reaguje stěžovatel
v kasační stížnosti a do tohoto tzv. obiter dicta rozsudku směřuje poslední okruh kasačních
námitek.
[40] Z judikatury Nejvyššího správního soudu (konkrétně usnesení rozšířeného senátu ze dne
21. 11. 2007, č. j. 8 As 52/2006-74, č. 1655/2008 Sb. NSS) plyne, že kasační stížnost brojící proti
nesprávnému právnímu posouzení krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. může
směřovat toliko proti nosným důvodům rozhodnutí. Kasační námitky proti částem rozhodnutí,
které soud vyslovil nad rozsah vlastního rozhodnutí a nejsou závazné, proto nepředstavují
kasační důvody podle §103 s. ř. s. S ohledem na to jsou dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.
[41] Nejvyšší správní soud proto kasační námitky směřující do posouzení zákonnosti
napadeného opatření vyhodnotil jako nepřípustné dle §104 odst. 4 s. ř. s. K asační soud
nepovažuje za možné a účelné, aby se k nim v rámci přezkumu napadeného rozsudku věcně
vyjadřoval, zvláště pokud nyní shledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Ostatně
nepovažuje za vhodné ani to, že se městský soud nad rámec samotného nepřezkoumatelného
závěru o nedostatku aktivní legitimace stěžovatele vyjádřil takto rozsáhle k samotné zákonnosti
opatření. Navrhovatel očekává od soudu poskytnutí skutečné a efektivní ochrany svých práv,
nikoliv akademické, abstraktní či obecné právní úvahy o zákonnosti opatření.
IV. Závěr a náklady řízení
[42] Kasační stížnost je důvodná, a proto Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž bude vázán shora vysloveným
právním názorem (§110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud bude postupovat tak, jak kasační soud
uvedl v bodě 34 tohoto rozsudku, samozřejmě za předpokladu, že bude nadále existovat předmět
řízení, resp. bude procesní prostor pro připuštění jeho další změny. Kasační soud si je totiž
vědom skutečnosti, že napadené opatření pozbylo účinnosti dne 31. 8. 2020. Další postup
městského soudu bude tedy záviset zvláště na procesní aktivitě stěžovatele a na jeho případném
návrhu na změnu předmětu řízení.
[43] Městský soud v souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. v dalším řízení rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu