ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.484.2020:22
sp. zn. 1 As 484/2020 – 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: A. C., zastoupen Mgr. Dmitry
Shmyrovem, advokátem se sídlem I. P. Pavlova 1789/5, Praha 2, proti žalované: Policie ČR,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2020, č. j. CPR-25393-4/ČJ-2020-930310-V242, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2020, č. j.
2 A 64/2020 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením
(dále jen „napadené usnesení“) tak, že V. L. (K.) není osobou zúčastněnou na řízení o žalobě,
kterou podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalované ve věci jeho správního
vyhoštění. Městský soud dospěl k závěru, že V. L. (K.) není osobou, která by byla napadeným
správním rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech a povinnostech.
[2] Stěžovatel podal proti napadenému usnesení kasační stížnost, kterou – stručně řečeno -
odůvodnil tak, že městský soud nepřihlédl k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného
života jeho i V. L. (K.), jež je jeho blízkou kamarádkou a s níž si vytvořil v průběhu správního
řízení partnerský vztah. Nucené odloučení stěžovatele a jeho partnerky by bylo nepřiměřeným
zásahem do práv jich obou, a proto měla být partnerka připuštěna do řízení o žalobě jako osoba
zúčastněná na řízení.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána osobou k tomu
oprávněnou, neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána.
[4] Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „[u]snesení, kterým soud vyslovil, že daná
osoba není osobou zúčastněnou na řízení podle §34 s. ř. s., se může dotknout toliko práv a povinností osoby,
která tato práva uplatňuje, a nikoliv práv a povinností účastníka. Proti tomuto usnesení mohou kasační stížností
brojit toliko osoby, které se domnívají, že jim postavení osoby zúčastněné na řízení svědčí, a nikoliv účastník,
jehož práva a povinnosti nejsou tímto usnesením dotčena“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 12. 2005, č. j. 1 Azs 155/2004 - 47, publ. pod č. 1535/2008 Sb. NSS, nebo ze dne
24. 10. 2013, č. j. 5 As 56/2013 – 4). Tento právní názor Nejvyššího správního soudu
je odůvodněn povahou institutu osoby zúčastněné na řízení, jež na rozdíl od vedlejšího účastníka
dle §92 a 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, hájí
v řízení před správními soudy svá vlastní práva, která mohla být správním úřadem dotčena
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2005, č. j. 1 As 26/2004 - 63,
či ze dne 31. 8. 2005, č. j. 7 As 43/2005 - 51). Lze připustit, že v jednotlivém případě mohou
být zájmy osoby zúčastněné na řízení shodné se zájmy účastníka, „důvodem jejich shody je však průnik
dvou různých množin v jednotlivém případě, nikoliv jejich obecná totožnost“ (srov. již zmiňované usnesení
Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 155/2004 – 47).
[5] Vzhledem k tomu, že v daném případě podal kasační stížnost stěžovatel a nikoliv V. L.
(K.), jíž bylo napadeným usnesením městského soudu odepřeno postavení osoby zúčastněné na
řízení, lze výše uvedený právní závěr plně aplikovat i v projednávané věci, přičemž Nejvyšší
správní soud neshledal důvod k tomu, aby se od něj odchýlil. Pokud by měl stěžovatel za to, že
nepřiznání postavení osoby zúčastněné na řízení omezilo na právech přímo jeho, nic mu nebrání
tyto námitky uplatnit proti konečnému rozhodnutí městského soudu ve věci samé.
[6] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl z důvodu, že byla podána osobou
k tomu zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1 písm. c) ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].
[7] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu