ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.52.2013:23
sp. zn. 1 As 52/2013 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce Ing. D. P.,
zastoupeného JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou se sídlem Pavlovova 8, 736 01
Havířov, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října
117, 702 18 Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3 2013, č. j. MSK 9780/2013,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2013,
č. j. 58 A 19/2013 – 16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2013, č. j. 58 A 19/2013 – 16,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhal zrušení shora
označeného rozhodnutí žalovaného. Jelikož žalobce neuhradil soudní poplatek současně
s podáním žaloby a neuhradil jej ani ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě ze dne 2. 5. 2013, soud
usnesením ze dne 6. 6. 2013, č. j. 58 A 19/2013 – 16, řízení zastavil podle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
[2] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce včasnou kasační stížnost. Uvedl,
že mu skutečně byla doručena výzva krajského soudu k úhradě soudního poplatku a že tento
poplatek ve lhůtě soudem stanovené neuhradil. Zástupkyně žalobce jej po obdržení výzvy soudu
vyzvala k úhradě soudního poplatku současně se zálohou na poskytnuté právní služby, nicméně
žalobce nesprávně pochopil text této výzvy, uhradil pouze zálohu na právní služby a domníval se,
že tím je zapraven i soudní poplatek. Jelikož zástupkyně byla současně na dovolené, nebylo
možno odstranit případné pochybnosti o způsobu provedení úhrady soudního poplatku.
Po návratu z dovolené dne 11. 6. 2013 zástupkyně zjistila, že poplatek uhrazen nebyl,
informovala o tom, žalobce, který jej týž den uhradil. Jelikož usnesení o zastavení řízení bylo
zástupci žalobce doručeno dne 12. 6. 2013, je podle žalobce nezákonné, neboť v době jeho
doručení nebyly pro zastavení řízení splněny podmínky. Žalobce doplnil, že k prodlení s úhradou
soudního poplatku došlo z omluvitelných důvodů; proto také požádal krajský sodu o prominutí
zmeškání lhůty dle §40 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
O této žádosti však dosud nebylo rozhodnuto.
[3] Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského
soudu v Ostravě zrušil.
[4] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud žalobce nevyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
(jinak zpoplatněnou částkou 5.000 Kč dle položky 19 sazebníku poplatků – Přílohy 1 zákona
o soudních poplatcích), jelikož v řízení o kasační stížnosti jde o posouzení usnesení, jímž bylo
zastaveno řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku a trvání na podmínce uhrazení
soudního poplatku za takovou kasační stížnost by znamenalo jen další řetězení téhož problému
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupné
na www.nssoud.cz).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích stanoví, že nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví. V souladu s ustanovením §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích
soud, který usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku vydal, jej zruší, je-li poplatek
zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních
věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. Ustálená
judikatura Ústavního soudu (srovnej např. nález ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07,
dostupný na http://nalus.usoud.cz) a správních soudů (srovnej např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 – 172, publikovaný
pod č. 2328/2011 Sb. NSS) v této souvislosti dovodila, že poplatkovou povinnost lze dodatečně
splnit nejpozději týž den, kdy došlo k nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, tj. kdy došlo
k doručení usnesení o zastavení řízení poslednímu z účastníků řízení.
[9] Zákon o soudních poplatcích neobsahuje výslovnou právní úpravu, která by určovala,
kdy nastává okamžik splnění poplatkové povinnosti v případech, že se účastník řízení (resp. jeho
zástupce) rozhodne uhradit soudní poplatek bezhotovostním převodem prostřednictvím
peněžního ústavu. Podle §13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích se ovšem při správě placení
poplatků postupuje podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů;
podle §166 odst. 1 daňového řádu se za den platby daně (zde soudního poplatku) považuje
u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem
poštovních služeb, den, kdy byla připsána na účet správce daně (zde krajského soudu).
[10] Ke stejnému závěru lze dospět i výkladem pojmu zaplacen, užitým zákonodárcem
při formulaci jednotlivých pravidel obsažených v ustanovení §9 (tedy nejen v jeho odst. 7)
zákona o soudních poplatcích. Pojem zaplacen je totiž nepochybně nutno vykládat ve smyslu
hmotněprávním, tj. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání
peněžní částky na účet soudu. Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto
faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno,
že účastník řízení skutečně soudní poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil. Do doby,
než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení požadovanou částku na účet
soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána. Tento výklad
odpovídá významu, který je pojmu zaplacen obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce
uhrazenou peněžní částkou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012,
č. j. 9 Afs 7/2012 – 49).
[11] Z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti tedy není rozhodné, kdy účastník
částku soudního poplatku ze svého bankovního účtu poukáže (resp. kdy dá pokyn bance
k bankovnímu převodu), ale je rozhodný až ten den, kdy je částka skutečně připsána na účet
soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení soudního poplatku je v takovém případě tzv. „záznam
o složení“, který vyhotovuje účtárna soudu a který je zakládán do soudního spisu.
[12] V projednávaném případě žalobce při podání žaloby soudní poplatek neuhradil a rovněž
není sporu o tom, že jej neuhradil ani na výzvu soudu podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích (výzva není v soudním spise zařazena, nicméně je v něm obsažen pokyn soudce
k jejímu vydání i doručenka o jejím doručení zástupkyni žalobce; navíc sám žalobce existenci
a doručení této výzvy potvrzuje). Následně tedy krajský soud v souladu s §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích vydal dne 6. 6. 2013 napadené usnesení, kterým řízení o žalobě zastavil.
Toto usnesení bylo doručeno zástupkyni žalobce prostřednictvím datové schránky
dne 12. 6. 2013. Nejpozději v tento den tedy bylo možné splnit poplatkovou povinnost podle §9
odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Ze záznamu o složení založeném na č. l. 18 soudního spisu
pak vyplývá, že dne 12. 6. 2013 skutečně došla na účet krajského soudu požadovaná částka
soudního poplatku od žalobce. Tím byly splněny podmínky §9 odst. 7 citovaného zákona
a krajský soud měl napadené usnesení o zastavení řízení sám zrušit. Z tohoto důvodu nemá
významu blíže se zabývat otázkou, z jakých důvodů žalobce neuhradil poplatek ihned na výzvu
soudu a zda mělo být vyhověno jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty k jeho úhradě.
[13] Za této situace musel ovšem Nejvyšší správní soud vážit, zda má pravomoc usnesení
krajského soudu zrušit, neboť §9 odst. 7 věta prvá zákona o soudních poplatcích hovoří o tom,
že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal. Kladnou
odpověď na tuto otázku pravomoci lze podložit jednak konstantní judikaturou zdejšího soudu,
jednak též ústavně konformním výkladem cit. §9 odst. 7 věty prvé (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 – 41).
[14] Nejvyšší správní soud ve své ustálené judikatuře usnesení krajských soudů, kterými bylo
zastaveno řízení pro nezaplacení soudních poplatků, za podmínek §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích ruší, pokud své rozhodnutí v souladu se zákonem nezrušil již sám krajský soud.
Takto to učinil např. rozsudky ze dne 17. 7. 2008, č. j. 9 Afs 53/2008 – 37
a č. j. 9 Afs 54/2008 - 37, které v obou případech odůvodnil tak, že „[p]okud by v posuzovaném
případě Nejvyšší správní soud ponechal v platnosti přezkoumávané usnesení krajského soudu o zastavení řízení,
dopustil by se v intencích shora nastíněných ústavněprávních hledisek chybné interpretace dotčeného ustanovení
zákona o soudních poplatcích“ (NSS zde odkazuje na judikaturu Ústavního soudu zakazující přepjatý
formalismus). Stejným způsobem rozhodl zdejší soud rozsudky ze dne 29. 3. 2007,
č. j. 5 Afs 112/2006 – 41, a ze dne 30. 11. 2006, č. j. 5 Afs 70/2006 – 70 (zde se v obou
případech odvolal na zásadu procesní ekonomie), nebo z poslední doby např. v rozsudcích
ze dne 19. 10. 2011, č. j. 4 As 31/2011 – 121, nebo ze dne 1. 3. 2013, č. j. 9 As 9/2013,
(odkazující na výše zmíněný rozsudek ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 – 41). Nejvyšší
správní soud nemá důvodu se od své ustálené judikatury jakkoliv odchýlit. Jak již uvedl
v cit. rozsudcích č. j. 9 Afs 53/2008 – 37 a č. j. 9 Afs 54/2008 – 37, doslovný výklad §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích by byl ústavně nepřijatelným výkladem, který judikatura Ústavního
soudu odsuzuje jako přepjatý formalismus.
[15] Ustanovení §9 odst. 7 věta prvá zákona o soudních poplatcích, podle níž usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, musí
být proto vykládáno extenzivně, a to tak, že pokud takové usnesení krajský soud v rozporu
se zákonem nezruší, zruší takové usnesení krajského soudu na základě podané kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud.
[16] Jelikož tedy Nejvyšší správní soud na základě shora předestřené argumentace shledal,
že usnesení krajského soudu v Ostravě bylo nezákonné, zrušil jej podle §110 odst. 1 s. ř. s.
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán shora uvedeným právním názorem
o včasnosti úhrady soudního poplatku.
[17] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu