ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.64.2009:153
sp. zn. 1 As 64/2009 - 153
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. K., zastoupen Mgr. Alicí
Benešovou, advokátkou se sídlem Míru 17, Rokycany -Střed, proti žalovanému: Zeměměřický
a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Radobyčická 12, Plzeň, za účasti osob zúčastněných
na řízení: 1. JUDr. M. P., zastoupen Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem náměstí
Republiky 2, Plzeň, 2. nezl. L. J. (na místo zemř. Mgr. Ing. P. J.), zastoupen zákonnou zástupkyní
I. Č., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2007, čj. ZKI-O-54/341/2007, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné ad 1. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 16. 12. 2008, čj. 30 Ca 106/2007 - 67,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamítají .
II. Žalovaný a osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení ad 1. jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech
řízení 2400 Kč, a to každý jednu polovinu z této částky do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám jeho zástupkyně, Mgr. Alice Benešové.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Přeštice
(dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 6. 2007, čj. OR-17/2007-434/1, označeném
jako „Oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí“, byl dle §8 odst. 4 zákona
č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon“),
v katastrálním operátu katastrálního území Útušice v souboru popisných informací zrušen zápis
budovy – zemědělská stavba, zapsané na parcele č. 280/4. Budova byla vedena na listu vlastnictví
č. 52 pro vlastníka J. K. (dále jen „žalobce“). Pro parcelu č. 280/4 byl změněn druh kultury, nyní
je vedena s kulturou ostatní plocha – způsob využití jiná plocha. Parcela je vedena na LV č. 616
pro vlastníky Ing. Mgr. P. J. a JUDr. M. P. (každý podíl 1). Údaje byly opraveny na návrh obou
vlastníků parcely.
[2] V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně poukázal na obsah návrhu na opravu
chybného údaje v katastru, v němž je mj. uvedeno, že předmětná budova byla do tehdejší
evidence nemovitostí zapsána v roce 1989 na základě kolaudačního rozhodnutí a geometrického
plánu pro vlastníka Jednotné zemědělské družstvo „Obránců míru“ v Útušicích, se sídlem
Štěnovice. Funkčně se nejednalo o budovu, ale o silážní jámu, do současné doby na pozemku
žádná budova postavena nebyla a stále se zde nachází silážní jáma. Podle obou navrhovatelů
(v řízení před správními soudy vystupují jako osoby zúčastněné na řízení) byl zápis proveden
v rozporu s tehdejšími právními předpisy a tedy nezákonně. Správní orgán I. stupně prověřením
zápisů operátů a šetřením na místě zjistil, že se skutečně nejedná o budovu, nýbrž o silážní
dvojžlab, který nemá charakter budovy, a tudíž není předmětem zápisu v katastru nemovitostí.
Návrhu vyhověl, neboť z provedeného řízení je zřejmé, že se jedná o chybu v údajích katastru
podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
[3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím blíže
označeným v záhlaví tohoto rozsudku odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
V odůvodnění mj. uvedl, že podstatou řízení o opravě chyby je zajištění souladu zápisů v katastru
s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou chyby se ve smyslu §5 odst. 7 katastrálního
zákona nemění právní vztahy k nemovitostem, pokud jejich změna není doložena listinou. V roce
1989 bylo postupováno podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a jej prováděcí
vyhlášky č. 23/1964 Sb. Tyto předpisy nijak nevymezovaly, co je předmětem evidence, pouze
v §2 uvedeného zákona je uvedeno, že v evidenci se vyznačují veškeré nemovitosti s uvedením
druhu pozemku, výměr a způsobu užívání. V citované prováděcí vyhlášce se v příloze č. 1,
odd. B, bodu 5, písm. g) – nezemědělská půda – pro účely evidence nemovitostí označuje
pod druhem kultury ostatní plocha i silážní žlab. Podle těchto ustanovení měl být
v geometrickém plánu uveden druh pozemku ostatní plocha a ne stavební parcela, jak bylo
provedeno a následně zaevidováno v evidenci nemovitostí. Podle §2 odst. 1 písm. b)
katastrálního zákona z roku 1992 se v katastru eviduje budova spojená se zemí pevným základem.
Stavební parcelou se dle §27 písm. c) téhož zákona rozumí pozemek evidovaný v druhu
pozemku zastavěné plochy a nádvoří a dle §27 písm. k) budovou nadzemní stavba, která je
prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.
Z toho žalovaný dovodil, že silážní žlaby nejsou předmětem evidence katastru nemovitostí.
Silážní žlab není ani uveden ve výčtu v příloze č. 1 k vyhlášce č. 26/2007 Sb., na jehož základě by
mohl být zapsán pod druhem pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“.
[4] Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni tak,
že rozhodnutí žalovaného podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud rozhodnutí žalovaného shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a v odůvodnění
svého rozsudku uvedl následující.
[5] Podle §8 odst. 1 katastrálního zákona opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka
nebo jiného nebo i bez návrhu chybné údaje v katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení
nebo obnově katastru [písm. a)], nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu
měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky
stanovené prováděcím předpisem [písm. b)]. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného nevyplývá,
že by důvodem pro opravu údajů v katastru byla některá ze skutečností uvedených v §8 odst. 1
písm. b) katastrálního zákona. Oprava údajů podle písm. a) není institutem sloužícím k opravě
jakýchkoli chybných údajů v katastru, nýbrž toliko chybných údajů, které vznikly zřejmým
omylem při vedení a obnově katastru. Zřejmým omylem bude pouze takový omyl, který bude již
při povrchním zkoumání naprosto evidentní. Bude-li třeba ke zjištění omylu provést podrobné
zkoumání právní úpravy či skutkových okolností, o zřejmý omyl se jednat nebude. Krajský soud
v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS čj. 1 As 40/2007 - 103.
[6] Pro posouzení věci považoval krajský soud za podstatné, aby v napadeném rozhodnutí
byly uvedeny skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru o splnění
či nesplnění podmínek §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Z jeho odůvodnění však není
jasné, kdy k provedení chybného údaje mělo dojít, zda se tak mělo stát v roce 1989, či v roce,
kdy žalobce silážní žlab v dražbě nabyl. Žalovaný se zabýval jak právní úpravou v roce 1989,
tak právní úpravou dle katastrálního zákona, který nabyl účinnosti až 1. 1. 1993. Katastrální zákon
však vychází ze zásady kontinuity zápisů, přičemž dříve provedené zápisy je možno upravovat
pouze při splnění zákonných podmínek (§29 odst. 2 katastrálního zákona). Pokud tedy žalovaný
aplikoval katastrální zákon, pak neuvedl, jakými úvahami se řídil při posuzování této zásady
a současné aplikaci §8 citovaného zákona na zápis učiněný před nabytím účinnosti tohoto
zákona. Žalovaný ani nijak neodůvodnil, z jakých důvodů mělo být pochybení učiněné v roce
1989 považováno za omyl zřejmý.
[7] S odkazem na §2 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a §3 odst. 1
jej provádějící vyhlášky č. 23/1964 Sb. soud dále konstatoval, že z nich nelze dovodit závěry
učiněné žalovaným. Naopak z nich vyplývá, že jedinou skutečností rozhodnou pro
zápis do katastru nemovitostí byla v roce 1989 otázka, zda se v případě silážního žlabu jednalo
či nejednalo o nemovitost, tj. samostatnou věc v právním slova smyslu. Touto otázkou se však
žalovaný vůbec nezabýval, a proto nebylo prokázáno, že by v roce 1989 došlo k chybnému zápisu
do katastru. Pokud k pochybení mělo dojít v roce, kdy žalobce v dražbě silážní žlab nabyl,
pak žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl úvahy, jimiž se řídil při výkladu §29
odst. 2 katastrálního zákona. Zvláště pak za situace, kdy předmětný silážní žlab byl do katastru
zapsán za předchozí právní úpravy a změnou byl dotčen toliko údaj o vlastníku nemovitosti.
Ani v této souvislosti žalovaný neodůvodnil, proč by uvedené právní pochybení mělo být
považováno za omyl zřejmý. Poukázal též na to, že správní orgány ke zjištění skutkových
okolností musely provést místní šetření, o němž v rozporu se zákonem nevyrozuměly účastníky
řízení. Žalovaný též nesprávně poukazoval na hypotetický výsledek obnovy katastrálního operátu,
neboť se jedná o zcela odlišný institut, vázaný na zcela jiné podmínky než aplikace §8
katastrálního zákona.
II.
Shrnutí argumentů uvedených v kasačních stížnostech
[8] Žalovaný podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost; totéž učinila i osoba zúčastněná
ad 1. Oba navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný v kasační stížnosti uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s. Konkrétně uvedl, že úvaha, zda předmětná stavba byla či nebyla způsobilá k zápisu
do evidence nemovitostí v roce 1989, není podstatná pro posuzování věci v současné době.
Právní úprava provedená od 1. 1. 1993 katastrálním zákonem je komplexnější než úprava
předchozí a v §2 vymezuje, co je předmětem evidence v katastru. Podle současné právní úpravy
silážní žlab nemůže být předmětem evidence v katastru nemovitostí.
[10] K výtce, že se nezabýval oprávněním pro aplikaci nyní účinného katastrálního zákona,
ani neuvedl, proč se v daném případě jednalo o zřejmý omyl, žalovaný uvedl, že takové úvahy
nepovažoval za nutné uvádět. V současné době lze provádět opravu chyby pouze
podle současných platných předpisů. Samotný krajský soud na jiném místě napadeného rozsudku
připouští, že se jedná o opravu chybného údaje v katastru podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního
zákona, neboť uvádí: „Z odůvodnění nevyplývá, že by důvodem pro opravu údajů v katastru byla
některá ze skutečností §8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona.“ Rozhodnutí je v souladu
s definicí zřejmého omylu podle rozsudku NSS sp. zn. 1 As 40/2007, protože chyba vznikla
právě omylem lidského činitele, lhostejno zda v roce 1989 či v roce 2006.
[11] Krajský soud rovněž nesprávně posoudil právní otázku, zda byly orgány geodézie
při zápisu silážního žlabu povinny zkoumat otázku, zda se jednalo o samostatnou věc v právním
smyslu. Taková povinnost jim nevyplývala z žádného právního předpisu. Listiny,
na jejichž podkladě byl proveden zápis do evidence nemovitostí a následně do katastru
nemovitostí, jsou uloženy ve spisu katastrálního pracoviště Přeštice k čj. OR-17/2007-434.
Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalovaný spatřuje ve skutečnosti, že se krajský
soud odchýlil od posuzování věcné stránky oprávněnosti či neoprávněnosti zápisu, a zabýval se
formálně právní stránkou. Za nesprávný postup považuje též to, že se soud nezabýval důvody
uvedené žalovaným ve vyjádření k žalobě, na něž odkázal i v závěrečném vyjádření při ústním
jednání. Samotný závěr rozsudku považuje žalovaný za zmatečný, neboť je v něm, uvedeno,
že soud rozhodl bez jednání podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ačkoliv se jednání uskutečnilo
16. 12. 2008. Pokud by muselo být na základě napadeného rozsudku znovu rozhodováno
katastrálním úřadem, muselo by být rozhodnuto totožně, aniž by se podstatným způsobem
měnilo odůvodnění.
[12] V doplnění kasační stížnosti žalovaný odkázal na znalecký posudek T-0251-06,
vypracovaný k ocenění dražených staveb znalcem L. K. a zejm. na jeho doplněk č. 1, jímž znalec
upřesnil popis a účel stavby jako: „Nezakrytý silážní dvojžlab ohraničený betonovými dílci,
podlaha z betonových panelů. Tak je uvedeno i v kolaudačním rozhodnutí čj. Výst.513/89,
vydaného ONV Plzeň-jih.“ Z těchto listin je zřejmé, že uvedená stavba nesplňuje kritéria pro
budovu podle §27 písm. k) katastrálního zákona, aby mohla být podle §2 téhož zákona
předmětem evidence v katastru.
[13] Osoba zúčastněná na řízení ad 1. výslovně uplatnila kasační důvody podle §103 odst. 1
písm. b) a c) s. ř. s. Konkrétně tvrdí, že soud měl žalobu odmítnout, případně jako nedůvodnou
zamítnout, neboť neexistovaly podmínky řízení pro přezkoumání napadeného rozhodnutí
správním soudem. Rozhodnutí o opravě chyb v katastru nemovitostí nezakládá, nemění, neruší
ani závazně neurčuje práva nebo povinnosti jiného subjektu, zde žalobce. Přezkumu ve správním
soudnictví však podléhají pouze rozhodnutí podle §65 odst. 1 s. ř. s., a proto rozhodnutí
žalovaného není způsobilé přezkumu ve správním soudnictví.
[14] I za situace, kdy soud považoval odůvodnění žalovaného za nedostatečné, neměl toto
rozhodnutí rušit, neboť zrušení údaje o zápisu silážního žlabu jako zemědělské budovy z katastru
nemovitostí je v souladu s hmotným právem. Soud ve své argumentaci pominul základní
skutečnost, že silážní žlab není samostatnou věcí a tedy předmětem občanskoprávních vztahů.
Neexistující věc nemůže být předmětem evidence v katastru nemovitostí, a proto zrušení údaje
o něm katastru nemovitostí bylo důvodné. Právní názor o charakteru silážního žlabu
jako součásti věci hlavní – pozemku se opírá mj. o rozsudek Nevyššího soudu ze dne 13. 5. 2003,
sp. zn. 22 Cdo 737/2002. Zjistí-li katastrální úřad nesoulad mezi skutečným stavem a stavem
zápisu v katastru nemovitostí, měl by sám z moci úřední provést opravu postupem podle §7
katastrálního zákona. Proto i kdyby žalovaný sebelépe odůvodnil aplikaci §8 odst. 1 písm. a), §29
odst. 2 citovaného zákona, či aplikaci příslušných ustanovení zákona č. 22/1964 Sb.
nebo vyhlášky č. 23/1964 Sb., bez ohledu na to, zda by aplikace těchto předpisů byla správná
či nikoli, existoval by vždy důvod pro zrušení údaje v katastru nemovitostí, a to neexistence
evidované věci. Rozhodnutí žalovaného je ve svém výroku správné, byť je odůvodněno jinými
argumenty. Proto neexistoval důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí správním soudem.
III.
Vyjádření žalobce ke kasačním stížnostem
[15] Žalobce ve svém písemném vyjádření ke kasačním stížnostem uvedl, že se ztotožňuje
s napadeným rozsudkem krajského soudu. Správní orgány dle jeho názoru přesáhly
své pravomoci, pokud k výmazu budovy z katastrálního operátu využily institut řízení o opravě
chyby v katastrálním operátu. Takovou možnost zákon nepřipouští. Proto žalobce navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti jako nedůvodné zamítl.
IV.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[16] Důvodnost kasačních stížností posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejich rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přitom neshledal vady, k nimž by musel
přihlédnout i bez návrhu.
[17] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil otázku, zda je rozhodnutí o opravě chyb
v katastrálním operátu podle §8 katastrálního zákona rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. (IV.A.).
Dále se zabýval tvrzenými vadami řízení před krajským soudem (IV.B.) a konečně
pak posouzením správnosti závěru krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
žalovaného (IV.C.).
[18] Kasační stížnosti nejsou důvodné.
IV.A.
Povaha rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu
[19] Soud se nejprve zabýval otázkou soudního přezkumu rozhodnutí o opravě chyb
v katastrálním operátu podle §8 katastrálního zákona, jak jí soudu předkládá kasační stížnost
osoby zúčastněné ad 1.
[20] Vývoj judikatury v této otázce vyvrcholil usnesením zvláštního senátu zřízeného
podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, vydaným
2. 9. 2004, pod čj. Konf 62/2003 - 15 (publ. též jako č. 403/2004 Sb. NSS, všechna zde
cit. rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž tento senát konstatoval,
že k rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním
operátu je věcně příslušný soud ve správním soudnictví.
[21] Na toto rozhodnutí pak navázal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z 4. 5. 2005,
čj. 2 Aps 3/2004 - 42 (publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS), kde hodnotil vztah ochrany před úkony
katastrálního úřadu cestou žaloby proti nezákonnému zásahu a cestou žaloby proti rozhodnutí.
Vyslovil, že: „[p]okud Nejvyšší správní soud akceptoval příslušnost soudu činného ve správním soudnictví
ve věcech přezkumu rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle §8 zákona
č. 344/1992 Sb., je tím zároveň vysloveno, že v takovém správním řízení se rozhoduje o veřejných subjektivních
právech fyzických a právnických osob ve smyslu §2 s. ř. s. V opačném případě by příslušnost správních soudů
postrádala jakékoliv racionální opodstatnění.“ Dále v tomto rozhodnutí uvedl, že využitím postupu
podle §8 katastrálního zákona se otevírá procesní prostor k případnému podání následné soudní
žaloby, přičemž soud pak hodnotí mj. míru dotčení práv v konkrétním případě. K tomu je třeba
posoudit, zda a k jakému zásahu do práv dochází rozhodnutím o opravě chyb v katastrálním
operátu.
[22] Povahou rozhodnutí o provedení, resp. neprovedení opravy údajů v katastrálním operátu,
se dále zdejší soud zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 8. 8. 2006, čj. 2 As 58/2005 - 125
(publ. pod č. 986/2006 Sb. NSS), z něhož vyplývá, že rozhodnutí o neprovedení opravy údajů
v katastrálním operátu podle §8 katastrálního zákona je rozhodnutím ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s.
[23] Námitka podle §103 odst. 1 písm. c) spočívající v tvrzení, že ve věci nebyly splněny
podmínky řízení a žaloba měla být krajským soudem odmítnuta, proto není důvodná.
IV.B.
Tvrzené vady řízení před soudem
[24] Soud se dále zabýval žalovaným tvrzenými vadami řízení před krajským soudem
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žalovaný tyto vady spatřuje jednak v tom, že se soud
nezabýval důvody, jež žalovaný uvedl ve svém vyjádření k žalobě, a dále ve zmatečném
odůvodnění, v němž je uvedeno, že soud rozhodl bez jednání, přestože jednání ve věci proběhlo.
Soud se též prý měl odchýlit od posuzování věcné stránky věci a namísto toho se zabýval
formálně právní stránkou.
[25] Pokud jde o údajnou zmatečnost odůvodnění, pak je nutno konstatovat, že soud v něm
na straně 6 i na str aně 9 citoval §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., zároveň ale poukázal i na odst. 3
téhož ustanovení, podle něhož pro vady řízení může soud zrušit napadené rozhodnutí
i v případě, kdy tyto vady vyjdou najevo při jednání. Nelze tedy přisvědčit žalovanému v tom,
že by postup soudu byl zmatečný jen proto, že doslova cituje ustanovení soudního řádu
správního. Je samozřejmě nepochybné, že postupu podle §76 s. ř. s. lze využít i tehdy,
pokud jednání před soudem proběhne (§76 odst. 3 s. ř. s. in fine).
[26] Žalovanému nelze přisvědčit ani v dalších tvrzených vadách řízení před soudem,
protože nezohlednění důvodů uvedených ve vyjádření žalovaného k žalobě nemůže být vadou
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu
napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.), a proto nevypořádá-li se
soud s argumentací žalovaného, pak tím může ovlivnit kvalitu a sílu svého právního názoru,
nikoli však zatížit své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti. Ani skutečnost, že se
soud zabýval, slovy žalovaného, toliko „formálně právní stránkou rozhodnutí“, nepředstavuje
vadu ve smyslu výše uvedeného ustanovení, neboť je-li závěr soudu logický a odůvodněný,
pak se může jednat toliko o nesprávné posouzení právní otázky (k tomu srov. část IV.C.),
nikoli však o nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
[27] V této souvislosti nelze přehlédnout, že i osoba zúčastněná ad 1. ve své kasační stížnosti
uvedla, že za správný považuje pouze výrok rozhodnutí správních orgánů, nikoli však
jeho odůvodnění, neboť dle ní bylo nesprávně užito §8 katastrálního zákona namísto provedení
revize podle §7 téhož zákona.
IV.C.
Posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného
[28] Podstatou právní otázky, kterou měl krajský soud posoudit neprávně, je, zda rozhodnutí
žalovaného trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění aplikace §8 odst. 1 písm. a)
katastrálního zákona, tedy v tom, zda v daném případě šlo o zřejmý omyl v zápisu do katastru
nemovitostí.
[29] Jak uvedl krajský soud i žalovaný, vymezením pojmu „zřejmý omyl“ se zdejší soud již
zabýval, a to v rozsudku ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007 - 103. V něm bylo konstatováno:
„Neurčitý pojem zřejmý omyl je tudíž potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze
zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání,
jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj
v podkladové listině obsažený) tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád
nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem).
Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je totiž charakteristický vždy
tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti
způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisů
do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným
stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu)“ (zvýraznění
doplněno).
[30] Z výše uvedeného je zřejmé, že změna právní úpravy způsobující nesoulad zápisu se
skutečným stavem sama o sobě zřejmým omylem není. Jestliže krajský soud žalovanému vytkl,
že z jeho rozhodnutí není zřejmé, podle jaké právní úpravy a k jakému datu zřejmost omylu
posuzoval, pak postupoval správně. Nesprávné je naopak tvrzení žalovaného, že úvaha,
zda předmětná stavba byla způsobilá zápisu do evidence nemovitostí podle předchozí právní
úpravy, je nepodstatná. Pokud totiž zápisu způsobilá byla, pak se nemohlo jednat o zřejmý omyl,
jenž by bylo možné opravit postupem podle §8 katastrálního zákona. Pokud za zřejmý omyl
považoval žalovaný až pozdější zápis do katastru, pak z odůvodnění rozhodnutí opět není zřejmé,
jak k takovému závěru dospěl.
[31] Krajský soud žalovanému oprávněně vytkl, že z jeho rozhodnutí není zřejmé, který zápis
považuje za zřejmý omyl. Jestliže žalovaný na straně 4 a 5 svého rozhodnutí současně posuzuje
předchozí i současnou právní úpravu, aniž by jednoznačně vyjádřil, k jakému datu a jakému
zápisu se jeho úvaha vztahuje, pak nelze než přisvědčit závěru, že jeho rozhodnutí je
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[32] Sám žalovaný přitom ve svém rozhodnutí dal na straně 5 najevo variantní způsob
napravení nesouladu zápisu se skutečným faktickým i právním stavem, neboť zmínil možnost
obnovy či revize katastrálního operátu podle §7 katastrálního zákona (první odstavec na s. 5).
V tomto procesním stádiu řízení ve věci nicméně nelze předjímat správnost ani možný výsledek
takového postupu.
V.
Závěr a náklady řízení
[33] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnosti nejsou důvodné, a proto je dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[34] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žalovaný a osoba zúčastněná ad 1., kteří neměli v tomto soudním řízení úspěch,
nemají na jejich náhradu právo, úspěšnému žalobci jsou zároveň povinni zaplatit na náhradě
nákladů řízení každý jednu polovinu z částky 2400 Kč, a to za jeden úkon právní pomoci
(písemné podání soudu ve věci samé podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu) ve výši 2100 Kč a na náhradě hotových výdajů 300 Kč podle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Uvedenou částku jsou stěžovatelé povinni zaplatit do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku k rukám žalobcovy zástupkyně, Mgr. Alice Benešové, advokátky se sídlem
Míru 17, Rokycany - Střed. Osoba zúčastněná na řízení ad 2. nemá na náhradu nákladů řízení
právo (§60 odst. 5 a contrario ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu