ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.225.2018:45
sp. zn. 1 Azs 225/2018 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: T. X. P., zastoupena
Mgr. Sylvou Šiškeovou, advokátkou se sídlem Jakubské nám. 4, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 20. 9. 2017, č. j. OAM-207/ZA-ZA11-HA10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 33 Az 14/2017 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce Mgr. Sylvě Šiškeové se přiznává odměna za zastupování ve výši
6.800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal dne 20. 9. 2017 rozhodnutí, kterým žalobkyni neudělil mezinárodní
ochranu podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a rozhodl o nemožnosti udělení
doplňkové ochrany pro existenci důvodů podle §15a tohoto zákona (tzv. vylučující klauzule).
Žalobkyně se totiž dopustila vážného zločinu, neboť byla pravomocně odsouzena za úmyslné
spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy ve velkém rozsahu, za což jí byl uložen nepodmíněný trest
odnětí svobody na dobu 8 roků. Tohoto trestného činu se dopustila jako člen organizované
skupiny, konkrétně prodala 57 gramů metamfetaminu, přičemž v rámci organizované skupiny
metamfetamin převážela, část sama prodávala odběratelům či dalším distributorům a také
jej se svým synem (rovněž členem organizované skupiny) připravovala k distribuci.
[2] Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu, ve které zpochybnila, že se dopustila
vážného zločinu ve smyslu §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Krajský soud neshledal žalobu
důvodnou a zamítl ji.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i jemu předcházející
rozhodnutí žalovaného a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Přijatelnost kasační stížnosti odůvodnila stěžovatelka tím, že Nejvyšší správní soud
se ve své judikatuře doposud nezabýval otázkou, jaký má vliv neudělení trestu vyhoštění
v trestním řízení na aplikaci vylučující klauzule podle §15a zákona o azylu, resp. čl. 17 odst. 1
písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011
o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti,
aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které
mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále též „kvalifikační
směrnice“), a to za situace, kdy jsou správní orgány, resp. soudy, vázány výroky rozhodnutí
v trestních věcech. V její situaci je totiž velmi podstatný fakt, že usnesením Vrchního soudu
v Olomouci bylo částečně zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Brně v její trestní věci
ve výroku o původně uděleném trestu vyhoštění. Stěžovatelce tak vzniklo legitimní očekávání
možnosti dalšího vstupu na území České republiky. Vzhledem k tomu, že se s touto otázkou
nevypořádal žalovaný ani krajský soud, je klíčové, aby k ní zaujal stanovisko Nejvyšší správní
soud.
[5] Jádro kasační argumentace se týká nezákonné aplikace vylučující klauzule stanovené
v §15a zákona o azylu. Rozhodnutí podle tohoto ustanovení nebylo možné vydat v situaci,
kdy byl stěžovatelce v trestním řízení zrušen trest vyhoštění a navíc byly na její straně dány jiné
podstatné okolnosti svědčící ve prospěch nepoužití tohoto ustanovení. Skutek stěžovatelky,
za který byla odsouzena, se nachází na pomezí první a druhé kategorie zločinů vymezených G. S.
Goodwin-Gillem; nicméně, i kdyby spadal do první kategorie, měl se žalovaný a následně krajský
soud vypořádat s polehčujícími okolnostmi, kterými je např. skutečnost, že stěžovatelka v České
republice pečuje o osmiletou vnučku, která zde má trvalý pobyt, nepříznivý zdravotní stav
stěžovatelky, její sociální i rodinné vazby. Mělo být též zohledněno, že se jednalo o její první
překročení zákona, před nímž žila řádným životem, a stejně tak míra, s jakou se stěžovatelka
podílela na trestné činnosti i fakt, že byla díky dobrému chování podmínečně propuštěna
z výkonu trestu odnětí svobody. Sám krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že žalovaný
mohl být, pokud jde o posouzení polehčujících okolností, důslednější. Napadený rozsudek
je v tomto ohledu nepřezkoumatelný, neboť krajský soud namísto svých vlastních stanovisek
obecně odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného a dostatečně se nezabýval všemi
žalobními tvrzeními. Pokud by pak trestný čin spadal do kategorie druhé, byly by podmínky jeho
posouzení ještě přísnější, a jako relevantní by pro účely azylového řízení mohl být daný skutek
pouze v situaci, kdy by se na straně stěžovatelky vyskytly přitěžující okolnosti, které však
v posuzované věci dány nejsou.
[6] Žalovaný i krajský soud měli zohlednit i další relevantní okolnosti případu, jako např. fakt,
že je stěžovatelka vdovou, její manžel zemřel ve Vietnamu za nejasných okolností, a stěžovatelce
bylo jeho úmrtí kladeno za vinu, v souvislosti s čímž jí hrozí trest smrti. Stěžovatelka se tak obává
návratu do země jednak z důvodu agresivity příbuzných z manželovy strany a rovněž proto,
že jí státní orgány v zemi původu nejsou schopny poskytnout ochranu. Je proto dán důvod
pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Stěžovatelka žije v České republice
se synovcem a stará se o vlastní osmiletou vnučku, která zde má trvalý pobyt. Je zaměstnána jako
uklízečka, trpí zdravotními problémy, je zde pod trvalým lékařským dohledem.
Má zde dlouhodobý partnerský vztah s občanem Rakouské republiky. Její vazby na Českou
republiku jsou proto natolik intenzivní, že nebylo možné aplikovat §15a zákona o azylu.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti
a je projednatelná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle §104a s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[9] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[10] Stěžovatelka spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v tom, že se Nejvyšší správní soud
doposud nezabýval otázkou, jaký má vliv neudělení trestu vyhoštění v trestním řízení na aplikaci
vylučující klauzule podle §15a zákona o azylu.
[11] Stěžovatelce lze přisvědčit, že krajský soud ani žalovaný se s touto otázkou nijak
nevypořádali, je ovšem třeba zdůraznit, že stěžovatelka ji v průběhu správního řízení ani řízení
o žalobě nevznesla. V řízení o kasační stížnosti je proto tato námitka nepřípustná (viz §104
odst. 4 s. ř. s.). Nejednalo se přitom o otázku, kterou by se měl správní orgán či soud zabývat
z úřední povinnosti. Nadto skutečnost, že trestní soud stěžovatelce neuložil trest vyhoštění (resp.
jí byl tento trest zrušen odvolacím soudem), nelze chápat tak, že by stěžovatelce v budoucnu
mohla být udělena některá z forem mezinárodní ochrany, resp. že by následně správní orgán
nemohl rozhodnout o jejím správním vyhoštění (rozdílem mezi povahou správního vyhoštění
a trestného vyhoštění se již NSS v judikatuře opakovaně zabýval, viz např. rozsudek
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 5 Azs 94/2005 - 52, č. 1164/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
se tak se stěžovatelkou tvrzeným důvodem přijatelnosti kasační stížnosti neztotožnil.
[12] Soud se dále zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vlastní
přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud
přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[13] Napadený rozsudek uvedená kritéria splňuje. Krajský soud se dostatečně vypořádal
s žalobní argumentací, která spočívala výhradně v nesprávné aplikaci vylučující klauzule dle §15a
odst. 1 písm. b) zákona o azylu.
[14] Výkladem pojmu „vážný zločin“ ve smyslu tohoto ustanovení zákona o azylu se Nejvyšší
správní soud již ve své judikatuře opakovaně zabýval. Zdůraznil, že je třeba, aby správní orgán
vedle kvalifikace činu z hlediska terminologie vnitrostátního trestního práva, posoudil
závažnost zločinu ve světle všech polehčujících a přitěžujících okolností, a rovněž všech dalších
relevantních subjektivních nebo objektivních okolností, ať již nastaly před předmětným
činem nebo po něm (srov. rozsudky ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016 – 28, nebo ze dne
3. 8. 2016, č. j. 3 Azs 82/2016 – 29). V souladu s těmito závěry žalovaný i krajský soud
vyhodnotili, že pokud stěžovatelka spáchala zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve velkém rozsahu ve smyslu §283
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a c) trestního zákoníku, za což jí byl uložen
nepodmíněný trest odnětí svobody na 8 roků, dopustila se vážného zločinu ve smyslu uvedeného
ustanovení zákona o azylu. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán ani soud
nevycházely pouze z kvalifikace tohoto skutku v trestním řízení, ale obecně tento skutek
posoudily s ohledem na to, že závažnost tzv. drogové kriminality je dána závažností svého
dopadu a mírou devastačního účinku na psychické i fyzické zdraví konzumentů, ale i celkově
na společnost, pokud užívání drog patří k sociálně patologickým jevům s nejvýraznějšími
negativními účinky. Tento závěr taktéž odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu (k tomu
srov. např. usnesení ze dne 18. 7. 2018, č. j. 6 Azs 108/2018 – 28).
[15] Odůvodnění napadeného rozsudku je dostatečné i v ohledu vypořádání se s polehčujícími
okolnostmi případu stěžovatelky. Krajský soud konstatoval, že neopomíjí skutečnost,
že stěžovatelka působila v organizované skupině až od roku 2012, před tím nebyla trestně stíhána,
ke svému jednání se v zásadě doznala a byl jí uložen trest odnětí svobody na spodní hranici
zákonem stanovené sazby, přičemž byla z jeho výkonu podmínečně propuštěna. S ohledem
na povahu dané formy organizované trestné činnosti však krajský soud její prokázanou trestnou
činnost považoval za spáchání vážného zločinu dle §15 odst. 1 písm. b) zákona o azylu
ve spojení s čl. 17 odst. 1 písm. b) kvalifikační směrnice. Krajský soud zároveň vytkl žalovanému,
že se polehčujícími okolnostmi dostatečně nezabýval, nicméně na výsledek jeho posouzení
to dle soudu nemělo vliv.
[16] Krajský soud nemohl v napadeném rozsudku zohlednit obavy stěžovatelky související
s jejím návratem do vlasti, neboť je stěžovatelka nezahrnula do své žalobní argumentace. Těmito
skutečnostmi se však dostatečně zabýval žalovaný v napadeném rozhodnutí,
kde uvedl, že ve Vietnamu je dostupná léčba stěžovatelčiných onemocnění, zdravotnictví
je zde na dostatečné úrovni a stěžovatelka proto bude moci pokračovat ve své léčbě i po návratu
do vlasti. Možnými důvody pro udělení doplňkové ochrany se podrobně nezabýval, neboť
aplikoval vylučující klauzuli dle §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu (srov. usnesení rozšířeného
senátu ze dne 7. 9. 2010, č, j. 4 Azs 60/2007 - 119).
[17] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatelky, a proto není důvod pro její přijetí
k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, stejně tak nebyl shledán důvod
k judikaturnímu odklonu. Kasační soud neshledal zásadní pochybení krajského soudu,
ať už v nerespektování soudní judikatury, nebo ve formě hrubého pochybení při výkladu práva.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[19] Stěžovatelce byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2018, č. j.
1 Azs 225/2018 - 20, ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Sylva Šiškeová. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud
určil odměnu advokátky částkou 2 x 3.100 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí
zastoupení, podání kasační stížnosti) a dále částkou 2 x 300 Kč, která představuje paušální
náhradu hotových výdajů v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif). Výše odměny tedy činí celkem 6.800 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu