ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.80.2017:40
sp. zn. 1 Azs 80/2017 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupený Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, poštovní schránka
21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2016, č. j. OAM-893/ZA-
ZA15-LE23-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 31. 1. 2017, č. j. 1 Az 9/2016 – 71,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené advokátky Mgr. Gabriely Kopuleté se u r č u je částkou
3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí městský soud shora označeným rozsudkem zamítl.
Napadené rozhodnutí je dle jeho názoru přezkoumatelné, žalovaný podrobně rozvedl, z jakých
důvodů žalobci mezinárodní ochranu nepřiznal, jakož i na základě jakých podkladů při své úvaze
vycházel. Závěr o tom, že branná povinnost není azylově relevantním důvodem, je v souladu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Zhoršená bezpečnostní situace panuje ve dvou
z dvaceti čtyř oblastí, na které je Ukrajina administrativně členěna, ve zbytku země
je bezpečnostní situace stabilní. Stěžovatel pochází ze Sumské oblasti, které se nepokoje vyhnuly
a která se nachází pod plnou kontrolou současné proevropské vlády.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností. Uvádí, že v jeho
případě existuje důvodná obava, že by byl v případě návratu na Ukrajinu vystaven
pronásledování. Patří totiž do azylově relevantní skupiny mužů, u nichž existuje zvýšená
pravděpodobnost, že budou pronásledováni coby osoby odmítající nastoupení vojenské služby
z důvodu svědomí a nesouhlasu s ukrajinským režimem.
[4] Rozsudek je dle stěžovatele nedostatečně odůvodněný, a to zejména proto, že soud
nevzal v úvahu skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, zejména zprávy o zemi původu.
Nepřezkoumatelnost spočívá také v chybně provedeném dokazování a absenci logických vazeb
mezi provedenými důkazy a závěry, které z nich soud učinil.
[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl kasační
stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.
[6] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
ji odmítne jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] Stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti v zásadních pochybeních městského
soudu a žalovaného, které mají dopad do jeho hmotněprávního postavení. Konkrétně potom
brojí proti posouzení azylové relevance odmítnutí vojenské služby.
[9] K této otázce se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 7. 8. 2012,
č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, kde uvedl: „Samotné odmítání [branné povinnosti] odůvodněné obavy
z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu ještě nezakládá, a to ani tehdy, pokud by výkon
vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu.“ Z týchž důvodů pak
není dán ani důvod doplňkové ochrany podle §14a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. Jak uvedl
i městský soud, branná povinnost je legitimní povinností občana vůči domovskému státu,
akceptovaná i v mezinárodním měřítku, a službu v armádě při mobilizaci rozhodně nelze
považovat za ohrožení svévolným násilím vyplývajícím z ozbrojeného konfliktu. Se stejným
výsledkem byla posouzena azylová irelevantnost branné povinnosti například také v usneseních
ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 – 31, ze dne 22. 7. 2015, č. j. 2 Azs 160/2015 – 43,
nebo ze dne 10. 9. 2015, č. j. 2 Azs 175/2015 – 34).
[10] Rozsudek městského soudu rovněž plně odpovídá požadavkům judikatury Nejvyššího
správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl a že své rozhodnutí
opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu a informací v něm
shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ
věci zjistil nedostatečně.
[11] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení městského
soudu, ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při
výkladu práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[13] Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka Mgr. Gabriela
Kopuletá. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovené
zástupkyni náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby (tj. podání kasační stížnosti)
podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud jí proto přiznal
v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 3.100 Kč za jeden úkon právní služby [§7 bod 5
ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů
s těmito úkony spojenými (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem jí tedy náleží 3.400 Kč
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu