ECLI:CZ:US:2010:1.US.1328.10.1
sp. zn. I. ÚS 1328/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, adresa pro doručování: Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 125, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2010, čj. 23 Cdo 4059/2009 - 390, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2008, čj. 7 Cmo 533/2007 - 338, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2007, čj. 12 Cm 232/94 - 285, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. 7. 2007, čj. 12 Cm 232/94 - 323, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně zasahujících do jejího práva na spravedlivý proces zakotveného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a práva na to, aby povinnosti byly ukládány jen na základě zákona, zaručeného čl. 4 odst. 4 Listiny.
Soudce zpravodaj se v souladu s ustanovením §42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.
Z ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá, že shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010 byl, k dovolání stěžovatelky, zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2008, čj. 7 Cmo 533/2007 - 338, a zároveň i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2007, čj. 12 Cm 232/94 - 285, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 7. 2007, čj. 12 Cm 232/94 - 323, s tím, že se věc vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Musí tedy nastat situace, kdy se stěžovatel již nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Zásadně nepřípustné jsou proto ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí nižšího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Právě taková situace nastala v případě stěžovatelky, neboť shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu byla zrušena předcházející rozhodnutí obecných soudů a řízení se vrátilo k soudu prvního stupně. V tomto dalším řízení bude moci stěžovatelka uplatnit všechny procesní prostředky na ochranu svých práv (srov. nález sp. zn. II. ÚS 248/04 ze dne 31. 8. 2005, či usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006).
Z tohoto důvodu je třeba ústavní stížnost označit, v duchu konstantní judikatury Ústavního soudu, za "předčasný" návrh. Teprve pokud by "konečné" rozhodnutí ve věci samé porušovalo základní ústavně zaručená práva či svobody stěžovatelky, otevře se jí prostor pro eventuální nápravu prostřednictvím ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj musel, vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako předčasný, a tudíž nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. června 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu