ECLI:CZ:US:2014:1.US.2509.13.1
sp. zn. I. ÚS 2509/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Kulíška, zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Napajedla, Masarykovo nám. 220, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013 č. j. 7 Afs 61/2013-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace průběhu řízení
1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného (správního) soudu.
2. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013 č. j. 7 Afs 61/2013-15 bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2013 č. j. 30 Af 118/2011-31. Jelikož stěžovatel s podanou kasační stížností neuhradil soudní poplatek, vyzval jej Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 6. 2013 č. j. 7 Afs 61/2013-5, aby tak učinil ve lhůtě do 7 dnů od doručení daného usnesení. Toto usnesení kasačního soudu bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 2. 7. 2013. Protože soudní poplatek v částce 5 000 Kč ve stanovené lhůtě (do 9. 7. 2013) uhrazen nebyl, Nejvyšší správní soud řízení zastavil (přihlédl i k tomu, že stěžovatel soudní poplatek nezaplatil ani do vydání usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti, tj. do dne 11. 7. 2013).
II.
Obsah ústavní stížnosti
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že dotčeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k zásahu do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Argumentoval tím, že dne 9. 7. 2013, tedy ještě v soudem stanovené lhůtě, dal příkaz k úhradě soudního poplatku peněžnímu ústavu - poplatek byl na účet soudu připsán dne 12. 7. 2013. Podle názoru stěžovatele byla jeho povinnost zaplatit soudní poplatek splněna včasně. Zdůraznil, že pokud bylo třeba, aby byl poplatek již posledního dne lhůty připsán na účet soudu, měl být stěžovatel ze strany napadeného soudu v uvedeném ohledu poučen.
III.
Právní posouzení
4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ve své judikatuře však mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, jakož i výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv nebo svobod.
5. Obecný soud své rozhodnutí o zastavení řízení srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
6. Podstatou ústavní stížnosti je otázka, zda pro zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zastavení řízení, vydaného z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti, je relevantní okamžik, kdy je soudní poplatek v dispozici soudu na jeho bankovním účtu, nebo okamžik provedení příkazu k úhradě soudního poplatku peněžnímu ústavu. V daném případě dal stěžovatel příkaz k úhradě předmětného poplatku bance dne 9. 7. 2013, tj. v poslední den soudem stanovené lhůty k jeho zaplacení. Poplatek byl však na účet soudu připsán až 12. 7. 2013 - stalo se tak přitom následujícího data po dni, v němž Nejvyšší správní soud vydal usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti (dne 11. 7. 2013 současně napadené usnesení nabylo právní moci - doručením do datové schránky).
7. Ústavní soud v usnesení ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1156/09 konstatoval, že pro naplnění podmínek pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je zapotřebí, aby nejpozději v poslední den lhůty (tedy ve věcech správního soudnictví v den nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení) byl poplatek v dispozici příslušného soudu (ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, na bankovním účtu). Zde nejde o procesní lhůtu pro podání účastníka, kde postačí v poslední den lhůty předat podání doručujícímu orgánu, resp. v tomto případě podat příkaz k úhradě soudního poplatku na účet soudu příslušnému peněžnímu ústavu (srov. např. také usnesení sp. zn. III. ÚS 689/06, III. ÚS 1730/08, I. ÚS 3062/13). Z uvedeného plyne, že Ústavní soud aprobuje praxi obecných soudů, podle které je v situaci, kdy již bylo vydáno (a nabylo právní moci) rozhodnutí soudu ve správním soudnictví o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, významné toliko, zda se do uplynutí dne právní moci tohoto usnesení dostal soudní poplatek do dispozice příslušného soudu. V posuzované věci se tak nestalo.
8. Lze proto konstatovat, že obecný soud rozhodl v daném případě ústavně konformně a předvídatelným způsobem. Samotný nesouhlas stěžovatele s postupem soudu nemůže bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení ústavně zaručených práv. Ústavní soud proto rozhodl o návrhu stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu