ECLI:CZ:US:2013:1.US.2648.13.1
sp. zn. I. ÚS 2648/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti 1. stěžovatelky FOCUS - METAL, s. r. o., se sídlem Valašské Meziříčí, Jiráskova 399/11, a 2. stěžovatele Ing. Tomáše Krupy, obou zastoupených Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, K. Sliwky 126/18, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2013 č. j. 57 Co 110/2013-165, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označeným usnesením obecného soudu vydaným v její věci bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby z tohoto důvodu uvedené usnesení zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 25. 7. 2013 č. j. 57 Co 110/2013-165 přerušil dle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 26. 11. 2012 č. j. 12 C 27/2010-134, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně, kterou se po stěžovatelích domáhala náhrady škody způsobené šikanózním podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobkyně; řízení bylo přerušeno do pravomocného rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku - Místku ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 329/2007. Soud své rozhodnutí odůvodnil hospodárností řízení, neboť zmíněné řízení u Okresního soudu ve Frýdku - Místku o zrušení rozhodčího nálezu, který stěžovatelům založil pohledávku, na jejímž základě zahájili insolvenční řízení, bylo přerušeno za účelem vyčkání rozhodnutí v trestní věci zahájené usnesením Policie České republiky.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že rozhodnutí o přerušení řízení způsobuje průtahy řízení a je nepředvídatelné, neboť krajský soud účastníkům řízení nepředestřel zamýšlený postup a neumožnil jim právně argumentovat. Kromě toho napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno a věcně nesprávné, poněvadž meritorní rozhodnutí v tomto řízení není závislé na rozhodnutí ve sporu o zrušení rozhodčího nálezu, protože v době konání insolvenčního řízení byl rozhodčí nález platný a vykonatelný a k zamítnutí insolvenčního návrhu došlo výlučně z důvodu pozdějšího zaručení se Moravskoslezským krajem za dluhy žalované. Navíc pohledávka stěžovatelky "nestojí a nepadá" s existencí rozhodčího nálezu, ale vychází ze skutečnosti, že žalobkyně užívá její pozemky bez právního důvodu, čímž jí vzniká bezdůvodné obohacení.
4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložili včas k podání ústavní stížnosti oprávnění a advokátem zastoupení stěžovatelé; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
6. Ústavněprávní deficit posuzovaného rozhodnutí o přerušení řízení, jenž stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, se zde nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných procesních ustanovení je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů a zda jsou důvody pro vydání takového rozhodnutí vůbec dány (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2272/10 ze dne 27. 10. 2010 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 2855/12 ze dne 6. 8. 2012, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Napadené usnesení odvolacího soudu o přerušení řízení, je dostatečně, byť stručně odůvodněno. Jsou z něj seznatelné důvody, pro které krajský soud přerušil odvolací řízení, přičemž Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelů, že probíhající trestní řízení není způsobilé vnést do přerušeného řízení nové významné skutečnosti. Z tohoto důvodu ani nelze přerušení řízení hodnotit jako procesní úkon soudu, kterým by soud dával vzniknout neodůvodněným průtahům řízení.
8. Patří se též připomenout, že usnesení o přerušení řízení je - nadto - rozhodnutím procesní povahy, a jako takové zpravidla není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv [srov. metodologický postup Ústavního soudu z hlediska vytyčení kritérií přezkumu otázky ústavnosti rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. v řízení před Ústavním soudem v ustálené judikatuře Ústavního soudu - kupříkladu usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 491/03, sp. zn. III. ÚS 350/04, resp. sp. zn. III. ÚS 275/06]. Vzhledem k subsidiaritě ústavněprávního přezkumu je zásah Ústavního soudu zásadně vyhrazen pro ta rozhodnutí obecných soudů, jimiž se řízení před nimi končí a kdy již jiný prostředek nápravy k dispozici není; v řízení probíhajícím, byť přerušeném, tato podmínka splněna není.
9. Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu