ECLI:CZ:US:2011:1.US.2685.11.1
sp. zn. I. ÚS 2685/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti "pravomocnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky sp. zn. Ads 59/2011-54 ze dne 29.6.2011 a dále sp. zn. 6 Ads 68/20011-48 ze dne 22.6.2011", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. 9. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 13. 9. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl Ústavním soudem poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti v minulosti již mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát. Tento advokát (JUDr. J. Ď.) zaslal Ústavnímu soudu přípis - označený jako ústavní stížnost (doplněný v příloze ústavní stížností sepsanou samotným stěžovatelem) - a to následujícího znění:
"V příloze stěžovatel prostřednictvím svého zmocněného právního zástupce postupuje Vašemu Ústavnímu soudu ústavní stížnost, která mu byla doručena stěžovatelem dne až v pátek odpoledne dne 9.9.2011. [...] Samotné procesní ustanovení advokátem v této věci mi bylo sice doručeno dne 24.8.2011, ale ustanovený klient se se mnou nijak nekontaktoval a korespondence na jeho adresu :Poste restante, Č. B. byla bezvýsledná [...] Osobně se - jako advokát pracující v advokacii od roku 1991 - za kvalitu toho podání předem moc omlouvám, ale zbyl mi na toto podání pouze jeden pracovní den, navíc ustanovený klient se mnou nespolupracuje a bylo mi jím též zakázáno např. i nahlížet do předmětných spisů atd. [...] V zájmu procesní ekonomie a v zájmu dodržení procesní lhůty, která - podle sdělení stěžovatele - pro podání předmětné ústavní stížnosti uplyne již dnešního dne, tj. v pondělí 12. září 2011 podáváme tuto níže uvedenou ústavní stížnost stěžovatele."
Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není řádně zastoupen advokátem v souladu s §30 zákona o Ústavním soudu. Povinné zastoupení před Ústavním soudem je též třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale i materiálně; tzn., že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, takže není možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem. K tomu lze přiměřeně odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ostatně, shodně postupoval Ústavní soud např. již v řízení o ústavní stížnosti téhož stěžovatele pod sp. zn. I. ÚS 1341/11.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj