ECLI:CZ:US:2011:1.US.2698.11.1
sp. zn. I. ÚS 2698/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti "výroku II., IV. konečného rozhodnutí pod značkou 6 Ans 3/2011" Nejvyššího správního soudu takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. 9. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 20. 9. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl Ústavním soudem poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti v minulosti již mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát JUDr. J. D. Tento advokát zaslal Ústavnímu soudu přípis - s přiloženou ústavní stížností sepsanou samým stěžovatelem - a to následujícího znění:
"Podle pokynu stěžovatele P. Č., adresa Poste restante, Č. B., zasílám v příloze další dvě vyhotovení jeho vlastní stížnosti ze dne 6. 9. 2011, jím vyhotovené zmocnění k zastupování a jím vyhotovené přílohy - kopii jeho dopisu ze dne 1. 12. 2010 adresovaného Krajskému soudu v Brně (označena jako příloha A/), kopii usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ans 3/2011-48 ze dne 22. 6. 2011 (označena jako příloha B/) a kopii jeho dopisu ze dne 12. 1. 2011 adresovaného Nejvyššímu správnímu soudu (označena jako příloha C/). [...] Podáním ze dne 8. 9. 2011 mi P. Č. sdělil, že vzhledem k tomu, že lhůta k podání stížnosti má uplynout již dne 12. 9. 2011, zasílá sám Ústavnímu soudu jedno vyhotovení své stížnosti a pouze mě žádá o dodatečné zaslání dalšího vyhotovení (z opatrnosti přikládám další vyhotovení dvojmo) včetně příloh a dokladu o zmocnění."
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není řádně zastoupen advokátem v souladu s §30 zákona o Ústavním soudu. Povinné zastoupení před Ústavním soudem je totiž třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale i materiálně; tzn., že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, takže není možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem. K tomu lze přiměřeně odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ostatně, shodně postupoval Ústavní soud např. již v řízení ve věci ústavní stížnosti téhož stěžovatele, jež bylo zakončeno vydáním usnesení sp. zn. I. ÚS 1341/11 ze dne 19. 5.2011.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj