ECLI:CZ:US:2019:1.US.3807.18.1
sp. zn. I. ÚS 3807/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele F. Š., t. č. ve Vazební věznici v Praze 4 - Pankrác, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 320/2018-30 ze dne 17. 10. 2018, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 11. 2018, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl stěžovatel přípisem ze dne 28. 11. 2018 vyzván k odstranění jejích vad ve lhůtě 30 dnů. Tato výzva obsahovala, mimo jiné, informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud popsané vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh odmítnut.
Výzva byla stěžovateli doručena dne 30. 11. 2018, avšak vytčené vady podání ve lhůtě k tomu stanovené, která marně uplynula již dne 31. 12. 2018, ani později, tj. do dne vydání tohoto rozhodnutí, neodstranil.
Stěžovatel na předmětnou výzvu zareagoval toliko přípisem ze dne 3. 12. 2018, v němž vyjádřil stanovisko, že zastoupení pro řízení o ústavní stížnosti by mu měl zajistit samotný Ústavní soud, a to postupem dle §30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. K tomu Ústavní soud podotýká, že uvedený právní názor stran ustanovení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti není souladný s jeho ustálenou rozhodovací praxí. Ústavní soud setrvale vychází z toho, že není sám oprávněn ustanovit zástupce [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 296/97 ze dne 17. 3. 1998 (U 20/10 SbNU 409), či usnesení II. ÚS 1384/07 ze dne 14. 8. 2007, dostupné na http://nalus.usoud.cz] a pro řízení o ústavní stížnosti tak není oprávněn ani žádný obecný soud [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 291/04 ze dne 6. 10. 2004 (U 49/35 SbNU 589)]. Jedinou možnost, jak si stěžovatel může obstarat právní zastoupení, byl-li sám při hledání advokáta neúspěšný či v případě nedostatku finančních prostředků, představuje určení advokáta ze strany České advokátní komory dle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Na tuto skutečnost byl přitom stěžovatel upozorněn jak ve výzvě ze dne 28. 11. 2018 zaslané mu v projednávané věci, tak opakovaně i v dalších řízeních o ústavních stížnostech (je jich kolem dvaceti), které v nedávné době podal.
Ústavní soud s ohledem na výše řečené proto stěžovatelův návrh jako vadný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2019
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj