ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.115.2019:14
sp. zn. 10 As 115/2019 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Mgr. F.
Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o
žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, čj. 10 A 172/2018-303,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 4. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) směřující proti usnesení Městského soudu v Praze označenému v záhlaví,
kterým byly výroky I a II zamítnuty jeho návrhy na osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce z řad advokátů. Výrokem III byl pak odmítnut jeho návrh na vydání
předběžného opatření, kterým by soud nařídil žalované, aby se při výkonu své funkce zdržela
všech dehonestujících a diskriminačních výroků, které snižují stěžovatelovu důstojnost. V řízení
před městským soudem se stěžovatel žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalované
při vyřizování žádosti o informace v oblasti péče o tělesně postižené, stravování, ubytování,
výchovy, vzdělání a informatiky.
[2] Soud posoudil kasační stížnost nejprve v rozsahu výroků I a II napadeného usnesení
městského soudu. Kasační stížnost však neobsahovala všechny náležitosti podle §106 odst. 1
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel totiž neuvedl, z jakého důvodu usnesení
městského soudu napadá. Stejnou skutkovou i procesní situaci již posuzoval NSS v usnesení
ze dne 25. 4. 2019, čj. 9 As 121/2019-14. NSS na postup a závěry tohoto usnesení navázal
i v této věci.
[3] K odstranění vad kasační stížnosti soud stěžovatele nevyzýval. Soudu je z úřední činnosti
známo, že stěžovatel opakovaně podával typově totožné žaloby týkající se žádostí o informace
vůči žalované, ve kterých opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské soudy rozhodovaly zpravidla shodně
jako v projednávaném případě. Rovněž NSS rozhodoval o projednatelných kasačních stížnostech
proti těmto rozhodnutím v nedávné době nesčetněkrát (stěžovatel se ke dni rozhodnutí soudu
obrátil na NSS celkem ve 188 věcech, a to za pouhých posledních devět měsíců). V žádném
z těchto případů nebyl stěžovatel úspěšný (viz např. rozsudky NSS ze dne 10. 1. 2019,
čj. 10 As 325/2018-12; ze dne 16. 1. 2019, čj. 6 As 368/2018-10; ze dne 17. 1. 2019,
čj. 9 As 445/2018-15; ze dne 4. 4. 2019, čj. 1 As 89/2019-13; nebo ze dne 4. 4. 2019,
čj. 10 As 86/2019-13).
[4] V této situaci není povinností kasačního soudu, aby v dalším typově totožném a právně
nijak složitém řízení poučoval stěžovatele o povinnosti odstranit vady kasační stížnosti.
Stěžovatel „vrší“ soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů,
přestože v právně totožných věcech již byl pravomocně vysloven závazný názor NSS),
aniž důsledně váží důvodnost svého postupu. Proto je podle soudu správné, aby jej tížila
povinnost podat projednatelnou kasační stížnost, na což jej soud nebude dále opakovaně
upozorňovat. Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. V projednávané věci by proto bylo neefektivní a formalistické adresovat stejnému
stěžovateli výzvu k odstranění vad podání podle §37 odst. 5 věty první ve spojení s §120 s. ř. s.
Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že by soud nadbytečně informoval stěžovatele
o skutečnostech, o nichž on sám objektivně musí vědět.
[5] Soud zároveň zdůrazňuje, že takový postup je výjimečný a je pouze reakcí na způsob,
kterým stěžovatel zahlcuje povinné subjekty i soudy a který nese rysy zneužití práva.
[6] Krom toho stěžovatel mohl doplnit kasační stížnost až do dne vydání tohoto usnesení,
avšak této možnosti nevyužil. Soud tedy neodůvodněnou kasační stížnost odmítl v souladu
s §37 odst. 5 větou druhou ve spojení s §120 s. ř. s.
[7] Následně soud posoudil kasační stížnost v rozsahu výroku III napadeného usnesení
městského soudu. Dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, které je podle své povahy
dočasné, proto ji v této části odmítl [§104 odst. 3 písm. c) a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.]. Rozhodnutí o předběžném opatření totiž slouží k zatímní úpravě
poměrů účastníků řízení a zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí,
stane vykonatelným (§38 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
[8] S ohledem na shora uvedené soud kasační stížnost odmítl, neboť nebyly splněny
podmínky pro její věcné projednání.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[10] Pro úplnost soud dodává, že se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval
splněním poplatkové povinnosti ani povinným zastoupením stěžovatele, neboť shora uvedené
okolnosti bránily věcnému projednání návrhu a vylučovaly další postup v řízení. V takové situaci
není úkolem soudu řízení dále vést, ale naopak je bez dalšího ukončit (přiměřeně srov.
rozhodnutí NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Ans 6/2008-48; a ze dne 11. 6. 2014,
čj. 3 As 109/2014-10).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu