ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.245.2018:42
sp. zn. 10 As 245/2018 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: M. H., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad
Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 10. 2017, čj. OD 1245/17-2/67.1/17341/Li, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 8. 2018,
čj. 60 A 1/2018-21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je provozovatelem vozidla, jehož řidič dne 9. 5. 2017 nejméně od 19:09 hodin
do 19:19 hodin a dne 10. 5. 2017 nejméně po dobu dvaceti minut od 18:18 hodin neoprávněně
zastavil a stál (parkoval) v ulici Průmyslová v Jablonci nad Nisou ve vzdálenosti menší než 5 m
od místa, v níž se tato ulice kříží s ulicí Petra Bezruče. Tímto jednáním řidič porušil §27 odst. 1
písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním
provozu). Magistrátu města Jablonec nad Nisou se nepodařilo kontaktovat I. H., kterého žalobce
označil za řidiče. Magistrát proto vydal příkaz, jímž shledal žalobce odpovědným ze spáchání
přestupku provozovatele vozidla. Žalobce totiž porušil povinnost zajistit, aby řidič vozidla
dodržoval pravidla provozu na pozemních komunikacích podle §10 odst. 3 a §125f odst. 1
zákona o silničním provozu. Žalobcova zástupkyně pro správní řízení, společnost ODVOZ
VOZU, s. r. o., podala proti příkazu odpor. K jednání se žalobce ani jeho zástupkyně nedostavili.
Magistrát poté vydal rozhodnutí, kterým shledal žalobce odpovědným za přestupek a uložil mu
pokutu ve výši 1 600 Kč. Blanketní odvolání, které žalobce proti rozhodnutí magistrátu podal,
žalovaný zamítl.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud rovněž zamítl.
Soud neshledal důvodnou námitku, že společnost ODVOZ VOZU nebyla oprávněna zastupovat
žalobce ve správním řízení. Podle soudu bylo zřejmé, že plná moc byla společnosti udělena
pro řízení o této žalobcově věci. Soud byl také přesvědčen, že magistrát udělal vše pro zjištění
řidiče vozidla. Protože ale nebylo možné údajného řidiče kontaktovat a ověřit jeho totožnost,
magistrát správně zahájil řízení s provozovatelem vozidla. Krajský soud dále připustil, že výrok
rozhodnutí magistrátu obsahuje dílčí nedostatky, ty však nezpůsobily ani nesrozumitelnost ani
nezákonnost rozhodnutí. Rovněž skutkový stav byl podle soudu zjištěn dostatečně a konečně
nebylo nutné použít institut mimořádného snížení výměry pokuty.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítal v ní,
že magistrát ani žalovaný neměli úkony společnosti ODVOZ VOZU považovat za úkony
stěžovatele, protože řízení ve věci stěžovatelových přestupků bylo vedeno pod
sp. zn. 1215/2017/SPR/OPŘ/663-Dpř/Ch; 1276/2017/SPR/OPŘ/703-Dpř/Ch. Plná moc,
která byla magistrátu předložena, však byla udělena pro věc vedenou pod
sp. zn. 1276/2017/SPR/OPŘ/703-Dpř/Cá (správně mělo být na konci „Ch“ – pozn. Nejvyššího
správního soudu). Stěžovatel se neztotožňuje s názorem krajského soudu, že příkazem a následným
rozhodnutím byla stěžovateli uložena jediná pokuta, která se týkala obou věcí (přestupků),
a proto se úkony stěžovatelovy zástupkyně musely nutně dotknout obou věcí. Podle stěžovatele
je správným označením věci pouze kumulace obou spisových značek,
tj. „1215/2017/SPR/OPŘ/663-Dpř/Ch; 1276/2017/SPR/OPŘ/703-Dpř/Ch“. Pokud byla
na plné moci uvedena pouze část tohoto označení (jen jedna ze spisových značek), nemohla
společnost ODVOZ VOZU vykonávat za stěžovatele v tomto řízení žádné úkony.
[4] Dále stěžovatel namítá, že nebyly splněny podmínky řízení, protože z rozhodnutí
magistrátu neplyne, jak magistrát naložil s informací o tom, kdo řídil vozidlo. Až v rozsudku
krajského soudu se stěžovatel dozvěděl, proč nebylo zahájeno řízení s řidičem vozidla.
Rozhodnutí magistrátu a žalovaného je proto nepřezkoumatelné.
[5] Stěžovatel také namítá, že výrok rozhodnutí magistrátu je nesrozumitelný, protože z něj
není patrné, zda stěžovatelovo vozidlo stálo v křižovatce, před ní či za ní. Z výroku přitom musí
být jasné, jakým jednáním byl přestupek spáchán. Není totiž vůbec jisté, zda byla naplněna
skutková podstata přestupku, za jehož spáchání byl stěžovatel shledán odpovědným.
S touto námitkou souvisí další stěžovatelova námitka, podle níž nebyl řádně zjištěn skutkový stav.
Není zřejmé, v jaké vzdálenosti od křižovatky auto stálo, zda nestálo někde úplně jinde,
či zda křižovatka neměla tvar písmene „T“ (v takovém případě by nevadilo, že tam vozidlo stálo).
[6] Podle stěžovatele správní orgány pochybily i tím, že nepřihlédly k institutu mimořádného
snížení výměry pokuty. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě byly dány důvody
pro mimořádné snížení sankce, protože šlo o naprostou banalitu, navíc bez následku.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] K udělení plné moci společnosti ODVOZ VOZU: NSS se nejdříve zabýval námitkou,
že společnost ODVOZ VOZU nebyla oprávněna zastupovat stěžovatele ve správním řízení,
a její úkony tak nemohly být přičítány stěžovateli. Krajský soud se již s touto námitkou vypořádal
a NSS se s jeho závěry ztotožňuje. Kromě toho, co již uvedl krajský soud, NSS konstatuje,
že plná moc udělená společnosti ODVOZ VOZU sice neobsahovala obě spisové značky,
pod nimiž bylo řízení vedeno, to však nezavdalo žádnou příčinu k pochybnosti o tom,
na jaké řízení se zmocnění vztahuje. Věc, v níž chtěl být stěžovatel zastupován, nebyla
zaměnitelná s žádnou jinou.
[9] Nadto plná moc nevykazovala jiné nedostatky (například chybějící podpis), jak tomu bylo
v některých jiných věcech, v nichž řidiče či provozovatele vozidla zastupovala tato společnost
(např. rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2019, čj. 2 As 254/2018-35). Je třeba zdůraznit, že chybné
označení věci (v rozporu s tím, jak ji evidoval magistrát) má na svědomí stěžovatel, který se nyní
nelogicky snaží z této chyby vyvodit, že mu v této věci měly být upřeny prostředky procesní
obrany. Kdyby magistrát nepřijal odpor podaný společností ODVOZ VOZU na základě
této (ne zcela dokonalé) plné moci, jednal by přehnaně formalisticky, ba co víc, v neprospěch
účastníka. NSS souhlasí s názorem krajského soudu, podle nějž nic nenasvědčuje tomu,
že se zastoupení dělo proti stěžovatelově vůli (plná moc nese stěžovatelův podpis a dále
stěžovatel pokračoval věcným zpochybňováním podstaty věci v soudním řízení). Tato námitka
se proto soudu jeví jako jedna z mnoha obstrukčních procesních praktik, kterých při udílení
plných mocí využívá nejen společnost ODVOZ VOZU, ale také stěžovatelův zástupce
pro kasační řízení. Magistrát ani žalovaný proto nepochybili, když jednali se společností ODVOZ
VOZU jako se stěžovatelovou zástupkyní.
[10] K projednání věci jako přestupku provozovatele vozidla: I s touto námitkou se krajský soud
důkladně vypořádal. Rovněž magistrát v příkazu uvedl, že věc začal posuzovat jako přestupek
provozovatele vozidla proto, že údajného řidiče I. H. nebylo možné kontaktovat ani v místě jeho
trvalého pobytu ani na doručovací adrese (o tom svědčí nedoručené písemnosti adresované I. H.
a založené ve správním spisu). Magistrát tedy využil všechny myslitelné způsoby, jak zjistit
totožnost řidiče a jak s ním zahájit řízení. Protože však byla za řidiče označena osoba, které nešlo
doručovat, magistrát správně zahájil řízení o přestupku s provozovatelem vozidla. Takový postup
je v souladu s §125f odst. 1 zákona o silničním provozu i s judikaturou NSS (např. rozsudek NSS
ze dne 20. 9. 2016, čj. 6 As 239/2015-33, zejména bod 23).
[11] K otázce srozumitelnosti výroku: nemůže uspět ani další kasační námitka, podle níž je výrok
rozhodnutí magistrátu a žalovaného nesrozumitelný. NSS souhlasí s krajským soudem v tom,
že správní orgány měly konkretizovat protiprávní jednání řidiče, nikoliv pouze parafrázovat
skutkovou podstatu přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) ve spojení s §27 odst. 1 písm. d)
zákona o silničním provozu. Ve výroku je však jasně řečeno, jaké křižovatky a jakých ulic
se řidičovo protiprávní jednání týkalo. Místo je tak dostatečně identifikováno, stejně jako doba
spáchání přestupku, z níž vyplývá také to, že vozidlo na tomto místě stálo (to upřesňuje povahu
protiprávního jednání). Je tedy pravda, že výrok správních orgánů měl být konkrétnější a lépe
formulovaný: na to by si správní orgány měly napříště dát pozor. Stání na křižovatce se skutečně,
tj. v terénu, liší od stání ve vzdálenosti kratší než pět metrů před hranicí křižovatky a pět metrů
za ní, ostatně pojmy „křižovatka“ a „hranice křižovatky“ jsou právně definovány. Naproti tomu
nedává smysl stěžovatelovo rozlišování mezi stáním před hranicí a za hranicí křižovatky. Varianty
„před“ a „za“ mají význam snad jen pro lepší pochopení z pohledu konkrétního jedoucího
či stojícího vozidla, především se ale jimi vyjadřuje to, že provoz ve vztahu k určitému
dopravnímu prvku je regulován ze všech stran. Stejně tak není důležité, kolik přesně metrů
od hranice křižovatky vozidlo stálo, je-li vzdálenost menší než pět metrů (jako v tomto případě,
kdy zadní část vozidla jen s malým odstupem navazovala na konec zakřivení okraje vozovky).
[12] Ačkoli tedy přísně vzato obsahuje §27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu dvě
různé skutkové podstaty (na křižovatce x do pěti metrů od její hranice), mezi kterými výrok
v této věci přesně nerozlišil, jde pouze o formální vadu, kterou nemohl být stěžovatel zkrácen
na právech. Podstatné je, že skutek je ve výroku popsán tak, že jej nelze zaměnit s jiným. NSS
je proto přesvědčen, že tento dílčí nedostatek nezpůsobuje nesrozumitelnost výroku rozhodnutí.
[13] K řádnému zjištění skutkového stavu: Rovněž otázku, zda správní orgány řádně zjistily
skutkový stav, posoudil krajský soud správně. Fotodokumentace založená ve správním spisu
jasně dokládá, že vozidlo stálo v bezprostřední blízkosti křižovatky (není nejmenší důvod
pochybovat o tom, že to bylo mnohem méně než 5 m). Z fotografií, které byly pořízeny
z různých míst na křížících se ulicích, je také patrné, že křižovatka neměla tvar písmene „T“. Stání
v tomto místě u křižovatky tedy nebylo možné. Rovněž bylo řádně zjištěno, že vozidlo stálo
právě na křižovatce ulic Průmyslová a Petra Bezruče, nikoliv jinde. Ani tato námitka tedy není
důvodná.
[14] K mimořádnému snížení výměry pokuty: NSS nesouhlasí se stěžovatelem, že měl žalovaný
přihlédnout k možnosti mimořádného snížení výměry pokuty podle §44 odst. 1 zákona
č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Z judikatury NSS vyplývá,
že „se jedná o mimořádný institut, a není proto i s přihlédnutím k zásadě procesní ekonomie namístě po správních
orgánech požadovat, aby v každém jednotlivém případě v odůvodnění rozhodnutí uváděly důvody, pro které
neshledaly důvody pro aplikaci tohoto institutu“ (viz například rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2018,
čj. 4 As 96/2018-45). V této věci nevyvstaly žádné specifické okolnosti, které by použití
tohoto institutu odůvodňovaly. Proto NSS nevyhověl ani této námitce.
[15] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s.
[16] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v řízení
náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu