ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.259.2020:27
sp. zn. 10 As 259/2020 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce
Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. P.,
zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 –
Smíchov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2019, čj. 134995/2018/KUSK, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020,
čj. 44 A 61/2019-22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 28. 9. 2017 v 1:34 hod zjistila hlídka městské policie v Mladé Boleslavi,
že řidič vozidla Renault zastavil a stál na místě, kde to v daný čas bylo zakázáno. Magistrát města
Mladá Boleslav doručil dne 18. 10. 2017 provozovatelce vozidla v souladu s §125h odst. 1
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu),
výzvu k zaplacení určené částky, respektive alternativně ke sdělení potřebných údajů o řidiči
vozidla. Provozovatelka po stanovené lhůtě doručila magistrátu písemnost označenou
„Odepření výpovědi“. V ní uvedla, že vozidlo v onen den řídil žalobce a že dále v této věci
odepírá výpověď.
[2] Magistrát doručil dne 9. 1. 2018 žalobci předvolání k podání vysvětlení. Na předvolání
žalobce nereagoval a na výzvu k podání vysvětlení se nedostavil; dne 31. 1. 2018 však magistrátu
došla nepodepsaná listina, v níž uvedl: „K tomuto bych Vám chtěl sdělit, že jsem vozidlo v uvedenou dobu
řídil já a dále ve výše uvedené věci odepírám výpověď“ (na výzvu magistrátu dne 28. 2. 2018 doručil
totožné podání, nyní již opatřené podpisem).
[3] Dne 28. 3. 2018 vydal magistrát příkaz, kterým žalobce shledal vinným ze spáchání
přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Dne 12. 4. 2018 podal žalobce
proti příkazu prostřednictvím obecného zmocněnce Ing. M. J. odpor (k odporu přiložil
zmocněnec nepodepsanou plnou moc, na výzvu magistrátu dne 25. 4. 2018 doplnil plnou moc
podepsanou). Současně žalobce, nyní již zastoupen zmocněncem Ing. M. J., namítl podjatost
všech pracovníků magistrátu, neboť jsou prý finančně motivováni „plnit obecní kasu“
a rozhodovat v neprospěch přestupců.
[4] Dne 19. 7. 2018 (poté, co se zmocněnec Ing. J. opakovaně omlouval ze zdravotních
důvodů) se ve věci uskutečnilo jednání, kde byl přítomen obecný zmocněnec žalobce.
Obecný zmocněnec mj. prohlásil, že si není vědom toho, že by se žalobce dne 28. 9. 2017
dopustil přestupkového jednání. Požádal o lhůtu k prostudování pořízených podkladů,
magistrát mu stanovil lhůtu pěti dnů, ve které však zmocněnec ani žalobce žádné vyjádření
nepodali.
[5] Dne 14. 8. 2018 magistrát vyhotovil a dne 11. 9. 2018 doručil obecnému zmocněnci
rozhodnutí, proti němuž žalobce podal prostřednictvím obecného zmocněnce v zákonem
stanovené lhůtě odvolání bez uvedení důvodů (jednověté odvolání bylo obsaženo v předmětu
elektronické zprávy). Magistrát proto vyzval žalobce prostřednictvím jeho zmocněnce
k odstranění vad odvolání. Odvolání zmocněnec doplnil nejprve tak, že upřesnil, proti jakému
rozhodnutí směřuje (3. 10. 2018), dále pak doplnil následující tvrzení: „obviněný namítá, že předmětné
vozidlo neřídil. Když sdělil, že vozidlo řídil, tak se bohužel spletl, za to se omlouvá. Vozidlo ve skutečnosti řídil
jeho kamarád, který ho měl ten den zapůjčené. Obviněný tedy navrhuje, aby řízení o přestupku bylo zastaveno.“
(12. 12. 2018).
[6] Dne 9. 7. 2019 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým odvolání zamítl. Neshledal žádný
rozumný důvod, pro který by měl žalobci uvěřit, že vozidlo neřídil. Žalobce si teprve téměř
po roce a čtvrt ode dne spáchání přestupku uvědomil, že vozidlo neřídil on, nýbrž jeho blíže
neidentifikovaný kamarád. Dle žalovaného nebyl shledán žádný pádný důvod, který by dřívější
přiznání žalobce vyvrátil či zpochybnil. Žalobcovo později uplatněné tvrzení o tom, že vozidlo
řídil jeho kamarád, označil za ryze účelové.
[7] Krajský soud žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí magistrátu zrušil.
Na písemnost, kterou žalobce doručil magistrátu dne 31. 1. 2018 (viz bod [2] shora), nelze hledět
jako na odepření vysvětlení, jak se žalobce domnívá. Byť žalobce v tomto dopisu uvedl,
že ve věci odepírá výpověď, postupoval magistrát správně, pokud na základě žalobcova tvrzení,
že to byl právě on, kdo v inkriminovaný den vozidlo užíval, zahájil se žalobcem řízení
o přestupku řidiče. V následném postupu magistrátu však krajský soud již shledal zásadní vadu.
S odkazem na judikaturu krajský soud dovodil, že v přestupkovém řízení nelze zjištění
o totožnosti pachatele přestupku založit pouze na doznání určité osoby učiněném před zahájením
přestupkového řízení. Soud proto přisvědčil žalobci, že neměl-li magistrát k dispozici žádný jiný
důkaz o tom, že vozidlo řídil žalobce, a naopak popřel-li žalobce v průběhu řízení o přestupku
své původní vyjádření, pak měl magistrát řízení o přestupku pro nedostatek důkazů zastavit
a následně ve smyslu §125f odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu projednat přestupek
provozovatelky vozidla dle §125f odst. 1 téhož zákona.
[8] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. V kasační stížnosti v prvé řadě tvrdí, že krajský soud nijak
neodůvodnil, proč v podáních provozovatele vozidla a žalobce, na kterých založily správní
orgány závěr o vině žalobce, spatřuje jen „vysvětlení“, které nelze použít jako důkaz.
Pokud někdo svéprávný dobrovolně překročí právo se neobviňovat, pak jedná vědomě a je
srozuměn s právními následky takového jednání. Dle stěžovatele je nutno rozlišovat mezi
„záznamem o podání vysvětlení“, písemným podáním provozovatele vozidla po marném
uplynutí lhůty k podání vysvětlení, které je listinou, kterou lze provést důkaz, a písemným
podáním řidiče, které je listinou a může být provedeno jako důkaz. Rozsudek je navíc
nepřezkoumatelný.
[9] Žalobce navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[10] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal
přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] NSS nejprve uvádí, že rozsudek krajského soudu je stručný a jasný, jednoznačně
vysvětluje právní názor, na jehož základě rozhodnutí správních orgánů musel zrušit.
Napadený rozsudek je též správný a vychází z judikatury na věc plně aplikovatelné. Jak NSS
vysvětlil ve velmi podobné věci, ani v přestupkovém řízení nelze zjištění o totožnosti pachatele
přestupku založit pouze na doznání určité osoby učiněném před zahájením přestupkového řízení
(rozsudek ze dne 10. 4. 2019, čj. 1 As 406/2018-34, bod 20). V okamžiku, kdy žalobce potvrdil,
že vozidlo řídil, ještě řízení o přestupku zahájeno nebylo (magistrát jen prověřoval skutečnosti,
které zjistil z podání provozovatele vozidla). Sdělení provozovatele vozidla o totožnosti řidiče
jako důkaz v žádném případě nestačí.
[13] NSS připomíná, že se opakovaně vyjádřil k případům, které prokazatelně naplňují znaky
obstrukčního jednání ze strany provozovatele vozidla, respektive jím označeného řidiče, případně
jejich zmocněnců, kteří jsou obstrukčními praktikami známi. V takových případech „oznámení“
provozovatele o tom, kdo vozidlo řídil, nevytvářejí překážku pro postih provozovatele vozidla
podle §125f zákona o silničním provozu. Nekontaktnost, oprávněné odepření výpovědi
označeného řidiče či obstrukce, které takto označený řidič nebo jeho zmocněnec činí, jdou k tíži
provozovatele vozidla. V případě nejrůznějších obstrukčních praktik je tedy skutečně namístě
nečinit takové procesní úkony, které se s ohledem na povahu sdělených informací,
dřívější poznatky z úřední činnosti či jednání samotných provozovatelů vozidel, označených
řidičů či jejich zmocněnců jeví jako zcela neefektivní, bezúčelné či nehospodárné. V tomto směru
jsou přitom velmi významným ukazatelem zkušenosti správních orgánů z jejich předchozí
činnosti (srov. např. rozsudek ze dne 9. 10. 2019, čj. 2 As 346/2018-22, body 12 a 13).
[14] V nynější věci magistrát správně poté, co mu údajného řidiče označila provozovatelka
vozidla a co se sám označený řidič k řízení vozidla přiznal, zahájil proti řidiči (žalobci)
přestupkové řízení. Pro řízení totiž byly dostatečné indicie o pachateli přestupku.
S ohledem na shora uvedené však nemohl správní orgán v této situaci založit závěr o totožnosti
jen na přiznání učiněném před zahájením přestupkového řízení (a to ani ve spojitosti s podáním
provozovatelky vozidla).
[15] NSS v úvodu důkladně popsal průběh řízení s žalobcem, aby ukázal, že již záhy
po zahájení přestupkového řízení se začal žalobce, respektive jeho zmocněnec, dopouštět
nejrůznějších procesních obstrukcí (nepodepsaná plná moc, zcela paušální a judikaturou
mnohokráte vyvrácená námitka podjatosti proti všem úředníkům správního orgánu, opakované
omluvy zmocněnce z jednání, nejrůznější „chyby“ v podání odvolání apod.). Ostatně již samotný
Ing. M. J. je správním orgánům i správním soudům dobře znám pro nejrůznější obstrukční
taktiky. Zmocněnec Ing. J. v přestupkových věcech spojených např. s tzv. Motoristickou
vzájemnou pojišťovnou, Ochranou řidičů, o. s., a nejrůznějšími dalšími subjekty vystupuje
opakovaně (srov. k tzv. pojišťovně rozsudek rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2018, čj. 4 As
113/2018-39, č. 3836/2019 Sb. NSS, bod 37, jen desátému senátu jsou nejrůznější obstrukční
praktiky Ing. M. J. známy např. z věcí řešených rozsudky ze dne 25. 4. 2019, čj. 10 As 328/2018-
32, ze dne 6. 2. 2019, čj. 10 As 214/2018-47, ze dne 28. 6. 2017, čj. 10 As 13/2016-71, bod 24, a
mnohými dalšími).
[16] NSS tedy uzavírá, že magistrát nejpozději v dubnu 2018, kdy se v řízení objevil
zmocněnec Ing. M. J. (který okamžitě začal činit procesní obstrukce), mohl řízení o přestupku
řidiče zastavit a projednat přestupek provozovatele vozidla.
[17] Pokud stěžovatel argumentuje, že je obtížné za daných skutkových okolností prokázat
vinu žalobci, respektive není prostředek, jak od takové osoby získat vyjádření k přestupku
(stěžovatel poukazuje na možnou protiústavnost pořádkové pokuty či předvedení),
NSS k tomu jen uvádí, že na tom nic problematického nevidí. Zákon je přece nastaven tak,
že v případě, že se u obdobných přestupků nepodaří ztotožnit řidiče, nastupuje odpovědnost
provozovatele. Proti možným obstrukcím pak slouží návod, který plyne z dnes již ustálené
judikatury (viz shora).
[18] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch.
[20] Žalobci by za normálních okolností příslušelo právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s.). V nynější věci však NSS, podobně jako to učinil krajský soud,
shledal důvody zvláštního zřetele hodné, na základě kterých náhradu nákladů řízení žalobci
nepřiznal (§60 odst. 7 s. ř. s.). Tímto důvodem je skutečnost, že žalobce, respektive
jeho zmocněnec Ing. M. J., se v řízení o přestupku dopustil opakovaných procesních obstrukcí,
jejichž cílem bylo jen nesmyslně prodloužit správní řízení. Nynější věc je nadto dle obsahu spisu
spojena s tzv. Ochranou řidičů, o. s., subjektem, v jehož čele stojí P. K., o kterém je správním
soudům z vlastní činnosti známo, že využívá jako hlavní procesní strategii „obhajoby“ přestupců
nejrůznější procesní obstrukce (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2018, čj. 4
As 113/2018-39, č. 3836/2019 Sb. NSS, bod 37, respektive nedávno rozsudek ze dne 22. 9. 2020,
čj. 10 As 94/2020-36, bod 8, s odkazy na další judikaturu). NSS si je vědom toho, že to není
žalobce, kdo takto systematicky používá procesní obstrukce. Je to jeho zmocněnec. Žalobce však
z logiky věci nese procesní následky spojené s výběrem zmocněnce, jelikož se vědomě rozhodl
využít služeb osob, které zneužívají procesních práv k nejrůznějším obstrukcím (srov. podobně
rozsudek ze dne 4. 12. 2019, čj. 10 As 241/2019-36, body 35 až 38).
[21] NSS tedy uzavírá, že takto načrtnuté konkrétní okolnosti nynější věci odůvodňují aplikaci
§60 odst. 7 s. ř. s. Proto NSS žalobci nepřiznal náklady řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu