ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.82.2018:48
sp. zn. 10 As 82/2018 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: M. P., zast. Mgr. Vítězslavem
Dohnalem, advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Zeměměřický a
katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) M. C., II) J. P., III) J. M., zast. Mgr. Martinem Šípem, advokátem se
sídlem Tyršova 521, Tábor, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2016, čj. ZKI PR-O-
26/235/2016-4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 23. 2. 2018, čj. 48 A 61/2016-61,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště
Benešov, domáhala opravy údajů katastru nemovitostí – konkrétně geometrického a polohového
určení hranice mezi parcelami vlastněnými žalobkyní a parcelami sousedními. Katastrální úřad
opravu neprovedl, s čímž žalobkyně vyslovila nesouhlas. Dne 21. 1. 2016 rozhodl katastrální úřad
tak, že nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy se nevyhovuje, neboť se nejedná o chybu
podle §36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Současně
vyslovil, že v katastru nemovitostí budou nadále evidovány údaje vzešlé z obnovy katastrálního
operátu novým mapováním, která proběhla mezi lety 1990 a 2000. K odvolání žalobkyně změnil
žalovaný formulaci výroku rozhodnutí, ve zbytku pak rozhodnutí prvního stupně potvrdil svým
rozhodnutím ze dne 11. 5. 2016.
[2] Žalobu, kterou žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného, krajský soud zamítl.
Ve shodě se správními orgány zjistil, že údaje, které žalobkyně zpochybňuje, jsou v katastru
evidovány v souladu s původními výsledky zeměměřických činností (tj. s dokumentací výsledků
obnovy katastrálního operátu novým mapováním a s geometrickými plány). Krajský soud
připustil, že změna tzv. slučky, jíž byl sporný pozemek st. X v k. ú. M. (na němž se nachází
stodola) v minulosti přiřazen k pozemku st. X, není podložena listinou o změně vlastnického
práva. Změna však mohla být výsledkem uvážení pracovníka geodézie (založeného na šetření
podle §4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci
nemovitostí), a nikoli zřejmým omylem. Dokumentace předložená stěžovatelkou nesvědčí o
rozdílech v průběhu hranice mezi katastrální mapou před obnovou katastrálního operátu a po ní,
pouze srovnává průběh hranice v mapách někdejšího pozemkového katastru a dnešního katastru
nemovitostí. Není ovšem neobvyklé, že mezi těmito dvěma typy evidencí panuje diskontinuita,
která vůbec nemusí být důsledkem omylu při vedení katastru.
II. Kasační stížnost žalobkyně, vyjádření žalovaného
a osoby zúčastněné na řízení
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost. Nadále je přesvědčena, že sporný pozemek st. X v k. ú. M., který byl dříve sloučen do
stěžovatelčina pozemku st. X, byl později sloučen k vedlejšímu pozemku st. X v důsledku
zřejmého omylu při vedení katastru: k této změně hranice totiž není a nebyl doložen žádný titul.
Nad rámec žaloby poukazuje stěžovatelka též na změny v evidované výměře pozemku st. X a
dovozuje z toho, že pozemek st. X byl až do obnovy katastrálního operátu evidován ve výměře
bez pozemku st. X. V této věci se nemohl užít postup podle §4 odst. 1 písm. b) prováděcí
vyhlášky č. 23/1964 Sb. Zápisy se zásadně prováděly na základě listin, případně podle výsledku
šetření, které tu ale neproběhlo. Přeškrtnutí původní slučky (dříve vyznačené k pozemku st. X,
poté k pozemku st. X) nemůže představovat údaj převzatý z pozemkového katastru, neboť z něj
tento údaj nijak nevyplývá. Jde tu tedy o omyl ve skutkových okolnostech – zápis údajů
neobsažených v podkladové listině, resp. zápis bez listiny.
[4] Rovněž pro změnu hranice mezi pozemky st. X a parc. č. X nebyl žádný podklad – ani
dřívější evidence nemovitostí, ani náčrt z místního šetření č. X. Bezdůvodně se změnila i hranice
mezi stěžovatelčinými pozemky parc. č. X a parc. č. X a pozemky sousedními. Podle evidence
nemovitostí byla hranice umístěna až za stromy, nyní však leží před stromy. Stěžovatelčina právní
předchůdkyně svým podpisem na soupisu nemovitostí č. X souhlasila s vyznačeným průběhem
hranic, udělala to však v dobré víře, že hranice není měněna. Stěžovatelka odmítá, že by
pracovník geodézie mohl měnit hranice mezi pozemky jen na základě zjištění skutečného stavu
při místním šetření (tj. bez podkladové listiny).
[5] Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že katastr nemovitostí má evidenční funkci
a katastrální orgány nejsou oprávněny činit si závěr o případné neplatnosti nabývacích titulů ani
o skutečném vlastnickém právu.
[6] J. M. jako osoba zúčastněná na řízení podpořil závěry krajského soudu. Uvedl,
že pozemky, u nichž stěžovatelka činí sporným průběh hranic, vlastní a užívá jeho rodina
po desítky let. Přirozenou hranici mezi pozemky tvoří nejen hráz rybníka a vzrostlé stromy,
ale také dřevěný plot, který zde před více než třiceti lety postavili sami stěžovatelčini předkové.
Tyto hranice vzešlé z obnovy katastrálního operátu nelze zpochybnit poukazem na historické
mapy, na nichž přesnost geometrického a polohového určení kolísá v řádech metrů.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §36 odst. 1 katastrálního zákona opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka
nebo jiného oprávněného chybné údaje katastru, které vznikly
a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru,
b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě
a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím
právním předpisem.
[9] Stěžovatelka spatřovala ve své věci chybné údaje podle §36 odst. 1 písm. a). Podle ní byl
pozemek st. X sloučen k pozemku st. X v důsledku zřejmého omylu, neboť bez jakékoli listiny,
která by svědčila o vlastnickém právu majitele pozemku st. X též k pozemku st. X. Hranice mezi
jejími a sousedními pozemky pak podle stěžovatelky byly chybně vyznačeny při obnově
katastrálního operátu a měly by být opraveny na základě výsledků zjišťování hranic [§44 odst. 2
vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)].
[10] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom, že v mapě pozemkového katastru
z roku 1938 byl pozemek st. X sloučen k pozemku st. X, ovšem již před obnovou katastrálního
operátu (někdy před rokem 1985) byla v evidenci nemovitostí vyznačena změna, která sloučila
pozemek st. X k pozemku st. X Samy katastrální orgány připouštějí, že nebyla nalezena žádná
písemná stopa odůvodňující tento postup.
[11] Takový stav (změna, ke které se po letech nenašla podkladová listina) není žádoucí,
k zásahu do něj však nemůže sloužit institut opravy chybných údajů v katastru – tím spíše
v situaci, kdy takto vyznačený stav pokojně přetrvával po desítky let (tj. nejasné formální
okolnosti změny s sebou nepřinesly faktické potíže při užívání pozemků v takto nově
vyznačených hranicích, alespoň to ze spisů neplyne) a zpochybňován je až nyní.
[12] Krajský soud se důkladně věnoval stěžovatelčiným námitkám i listinám obsaženým
ve správním spisu a jeho hodnocení nelze podle NSS nic vytknout. Judikatura NSS k otázce
opravy chybných údajů katastru je dlouhodobá a ustálená a krajský soud ji užil správně. Opětovně
je třeba odkázat na rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, čj. 1 As 22/2013-26:
„(...) s odstupem několika desítek let lze s ohledem na diskontinuitu zápisů věcných práv k nemovitostem
(v rámci pozemkových knih a následně evidence nemovitostí) velice obtížně prokazovat existenci zřejmého
omylu při vedení katastru (tedy de facto absenci racionální vůle příslušného pracovníka). Úvaha pracovníka
geodézie, jíž by mohl být veden při nepřevzetí údaje z pozemkové knihy do evidence nemovitostí, totiž
především nemusela být nikde zachycena. Institut opravy chyb v katastrálním operátu za takové situace
není vhodným nástrojem pro nápravu tvrzené nesprávnosti.“
[13] NSS neshledal vady ani v té pasáži rozsudku krajského soudu, která se věnovala výkladu
§4 prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb. Stěžovatelkou zpochybňované ustanovení §4 odst. 1 písm.
b) vyhlášky totiž může dopadat právě na její situaci. Podle §4 odst. 1 písm. a) vyhlášky se v první
etapě do konce roku 1966 zapisovaly v evidenci nemovitostí běžné změny vlastnických vztahů
a vlastnická práva nově vzniklá; podle §4 odst. 1 písm. b) pak v druhé etapě od roku 1967 měly
být postupně zapsány právní vztahy ještě nevyznačené v evidenci nemovitostí. To, že mapa,
na níž byla mezi lety 1966 a 1985 vyznačena nová slučka (ve stěžovatelčin neprospěch),
byla původně vytištěna v roce 1966, ještě neznamená, že zachycovala skutečné právní poměry
(ještě i) v tomto roce: spíše šlo o mapu převzatou z dřívějších evidencí, která ale právě nemusela
zobrazovat aktuální stav věcí, ale jen stav dříve v minulosti. „Převzetí“ v tomto smyslu
nevyjadřuje formálně právní potvrzení vyznačených hranic, nýbrž právě jen přesun dosavadních
podkladů do nové evidence nemovitostí – bez ohledu na to, nakolik se v nich už projevily
případné změny vlastnických vztahů.
[14] Pro zápis právních vztahů podle odst. 1 písm. b) vyhlášky mělo být (viz §4 odst. 2
vyhlášky) podpůrně použito zápisů v dosavadních pozemkových knihách, v jednotné evidenci
půdy a v bývalém pozemkovém katastru, nový zápis se ale měl provádět podle výsledku šetření.
Toto šetření buď mohlo stvrdit shodu nového stavu se stavem vyznačených ve starších
evidencích právních vztahů k nemovitostem, nebo zjistilo skutečnosti nové. Stěžovatelka
předkládá jako fakt, že šetření neproběhlo: usuzuje tak z toho, že se o něm nedochovala žádná
listina. Jak už bylo řečeno výše, není to ideální stav. Sám o sobě ale nemůže vést katastrální
orgány k tomu, aby začaly v řízení o opravě chybných údajů v katastru přepisovat údaje
o právních vztazích jen na základě historických map, jestliže jsou aktuálně vyznačené hranice
dlouhodobě (desítky let) respektovány všemi uživateli pozemků, a to i poté, co v území proběhla
obnova katastrálního operátu, která v roce 2000 stvrdila dosavadní stav (k tomu ještě i níže
v bodech [20] a [21]).
[15] V bodu 4 kasační stížnosti stěžovatelka nově argumentovala údaji o výměře pozemku
st. 3, která se podstatně zvětšila (o plochu odpovídající ploše pozemku st. X) až po obnově
katastrálního operátu. Tato tvrzení, která odkazují na obsah listin založených ve sbírce listin
katastru, však nebyla součástí žaloby, tedy nebyla předložena krajskému soudu, který se tak jimi
nemohl zabývat. K těmto tvrzením proto NSS nepřihlíží (§109 odst. 5 s. ř. s.).
[16] Stěžovatelce nemohou prospět odkazy na judikaturu v bodě 8 a 9 kasační stížnosti. Právní
věta rozsudku NSS ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007-103, se sice obecně zmiňuje i o zápisu
údajů neobsažených v podkladové listině, skutkový příběh v oné věci byl ale jiný (údaj z pozemkové
knihy tam nebyl převzat do katastru nemovitostí) a účastník se tam nedomohl opravy údajů
v katastru nemovitostí. Ve věci řešené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006,
čj. 6 Ca 271/2004-81, č. 1558/2008 Sb. NSS, sice katastrální úřad vyhověl návrhu na opravy
chybných údajů katastru, ale skutkové okolnosti byly opět odlišné od věci nynější (šlo tu
o nesprávný výklad hranice v historických listinách, z nichž přitom – s ohledem na umístění
parcelního čísla v mapě – bylo namístě vyvodit závěr jiný, než jaký byl vyvozen při obnově
katastrálního operátu). Krom toho argumentace městského soudu v tomto rozsudku je velmi
stručná a nemůže převážit nad podrobnými historickými výklady, které obecně vysvětlují možný
vznik nesrovnalostí v katastru nemovitostí a které NSS zaujal např. v právě zmíněném rozsudku
ve věci 1 As 40/2007 nebo v rozsudku ze dne 13. 3. 2013, čj. 7 As 187/2012-31. Výsledek řízení
ukončeného rozsudkem NSS ze dne 24. 4. 2013, čj. 7 As 131/2012-32, byl zase založen na tom,
že historický geometrický plán z roku 1933 zde byl (v roce 2010) jediným výsledkem
zeměměřické činnosti – oproti stěžovatelčině situaci, v níž takovými výsledky byly jednak
dokumentace výsledků obnovy katastrálního operátu novým mapováním z 90. let 20. století
a jednak geometrické plány z let 2000 a 2007.
[17] NSS souhlasí i s tím, jak krajský soud zhodnotil námitky týkající se průběhu hranic mezi
stěžovatelčinými a sousedními pozemky. U hranic spatřovala stěžovatelka nesoulad mezi jejich
polohou před obnovou katastrálního operátu a po ní. Jak už vysvětlil krajský soud, katastrální
orgány postupovaly při obnově katastrálního operátu běžným způsobem: při místních šetřeních
byl zjišťován průběh hranic, který byl zanášen do náčrtů, a na takto zjištěných vlastnických
hranicích byly vyznačeny lomové body. S náčrtem byli vlastníci seznámeni a souhlas s nimi
vyjádřili svým podpisem, včetně stěžovatelčiny matky. Stěžovatelka nadále tvrdí, že průběh hranic
byl změněn až při obnově katastrálního operátu, ve skutečnosti však nesrovnává průběh hranice
podle současného katastru s jejím průběhem podle evidence nemovitostí, nýbrž s jejím průběhem
podle ještě staršího pozemkového katastru. I zde je třeba připomenout diskontinuitu mezi
historickým pozemkovým katastrem a mezi pozdějšími evidencemi.
[18] Stěžovatelka tak nemůže uspět s tvrzením, že při předložení náčrtu, s nímž její právní
předchůdkyně vyslovila souhlas, nebyli vlastníci výslovně upozorněni na to, že se průběh hranice
mění: nijak totiž nedoložila, že by průběh hranice byl jiný ještě v roce 1990 podle evidence
nemovitostí (před obnovou katastrálního operátu) a jiný v roce 2000 (po obnově).
[19] Stěžovatelka se dále dovolává rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 7 As 71/2008-48, tam
řešené skutkové okolnosti ale nelze připodobňovat k její věci. Jednak tehdy NSS přímo nevyřešil
spornou právní otázku opravy chybných údajů v katastru, nýbrž pouze zrušil zamítavý rozsudek
krajského soudu pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů; jednak se tam rozdíly
mezi jednotlivými mapami a zaměřeními založenými v katastru projevovaly ve zjevně (tj. na první
pohled) jiných úhlech, v jakých na sebe v postupně vyhotovovaných mapách navazovaly
sousedící pozemky. Žádná taková zjevná nesprávnost nevyšla ve stěžovatelčině řízení najevo.
[20] Souhrnně lze k této věci říci, že ani celé řízení o opravě chybných údajů katastru, včetně
navazujícího řízení před správními soudy, neobjasnilo sporné otázky mezi stěžovatelkou a jejími
sousedy o rozsah jejich vlastnických práv a o průběh hranic. Minimálně u pozemku st. X
je zřejmé, že v minulosti bylo jeho vlastnické určení jiné a není patrné, proč se změnilo, a také
o průběhu hranice mezi stěžovatelčinými pozemky a pozemky pana Matouška nadále trvá spor,
do nějž každá ze stran přináší svá odlišná skutková tvrzení. Podstatné pro tuto věc je však výklad
pojmu „zřejmý omyl“, jak k němu dospěla judikatura. Spory mezi stěžovatelkou a vlastníky
sousedních pozemků nelze odstranit pouhým „škrtnutím pera“, k němuž v podstatě stěžovatelka
vybízí katastrální úřad svým návrhem na opravu chybných údajů katastru. Mají-li být spory
odstraněny, vyžaduje to pečlivé zkoumání skutkových okolností, které by mohl provést pouze
civilní soud.
[21] Je ale také příznačné, že návrh na opravu chybných údajů podala stěžovatelka jen několik
týdnů poté, co okresní soud zamítl její žalobu na určení vlastnického práva k části pozemků
ležících na hranici s pozemky pana M.. Okresní soud shledal, že stěžovatelka neprokázala svůj
naléhavý právní zájem, neboť sporné části pozemků byly po desítky let pokojně užívány rodinou
pana M. v souladu s hranicí, na níž vysázeli stromy a postavili plot stěžovatelčini předkové, a tedy
minimálně se stěžovatelčiným tichým souhlasem. Stěžovatelka se neozvala ani při obnově
katastrálního operátu, i když právě tehdy – při zjišťování průběhu hranic a novém mapování – by
to bylo vhodné. Má-li být měněn pokojný stav, v němž byly vlastnické hranice dlouhodobě
respektovány, nikdo proti tomu nic nenamítal a podle všeho tím ani nikdo nebyl fakticky
omezován při výkonu svých práv, je a priori vyloučeno dosáhnout toho cestou opravy chybných
údajů katastru podle §36 odst. 1 katastrálního zákona.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému
nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti. Osoby zúčastněné na řízení nemají
právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním
povinnosti uložené soudem (§60 odst. 5 s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu