ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.238.2016:33
sp. zn. 10 Azs 238/2016 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: O. P., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 10. 2015, čj. OAM-360/ZA-P06-ZA05-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2016, čj. 33 Az 21/2015-39,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 10. 2015 neudělil žalovaný žalobci žádnou z forem mezinárodní
ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že od roku 2011 pracoval
v Polsku; na Ukrajině byl naposledy v roce 2014, když si potřeboval prodloužit vízum.
Tvrdil, že v jeho vlasti chytají mladé muže a odvádějí je do války; bratr jej informoval o tom,
že už mu domů přišly tři povolávací rozkazy. Žalobce nechce bojovat ve válce a být zabit,
ale pokud nenarukuje, bude muset jít do vězení. Z Dněpropetrovské oblasti ve střední části
Ukrajiny, kde žalobce žil, se nechce přestěhovat, protože mluví rusky a na západě země by jej
považovali za separatistu. Kdyby mu byl udělen azyl, mohl by v ČR být se svou matkou,
která tu má trvalý pobyt.
[3] Žalovaný nepovažoval tyto důvody za dostatečné pro udělení mezinárodní ochrany.
Žalobce nikdy nebyl v zemi původu pronásledován z azylově relevantních příčin ani neměl potíže
se státními orgány; důvodem pro udělení azylu pak není špatná bezpečnostní situace v zemi
(kterou nelze ztotožňovat s vnitřním ozbrojeným konfliktem) ani možnost nástupu vojenské
služby. Uprchlíkem není ten, kdo se vyhýbá nástupu vojenské služby kvůli averzi k ní nebo kvůli
strachu z boje; ostatně nenastoupení vojenské služby je trestným činem i v České republice.
Oblast, ve které žalobce žil, není zasažena ozbrojenými střety. Hrozba ze strany organizace Pravý
sektor je čirou spekulací.
[4] Žalovaný neshledal ani žádný důvod pro udělení humanitárního azylu: žalobce je dospělý,
svéprávný a sám se živí. Žalovaný si dále pořídil aktuální informace o bezpečnosti a stavu
dodržování lidských práv na Ukrajině a posuzoval, zda by měla být žalobci udělena doplňková
ochrana; dospěl však k závěru, že ani s ohledem na složitou bezpečnostní situaci v zemi nehrozí
žalobci vážná újma podle §14a odst. 2 zákona o azylu.
[5] Krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 26. 9. 2016,
neboť se ztotožnil se závěry žalovaného.
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Rozsudek
je podle něj nepřezkoumatelný a vychází z domněnek, které nejsou podloženy důkazy.
Ačkoli soud připustil, že vztahy mezi rusky hovořící menšinou a zbytkem obyvatelstva
se na Ukrajině zhoršily, bez dalšího konstatoval, že tu nejde o systematické pronásledování.
Vrcholné orgány státní moci jsou pod vlivem nacionalistů; rusky hovořící Ukrajinec se v takové
situaci stěží může domáhat účinné ochrany u státních orgánů Ukrajiny. Žalobce má sice modrou
knížku, ale v současnosti jsou všichni takoví muži dodatečně prověřováni, takže žalobce
se nemůže vyhnout odvodu do armády. Hnutí Pravý sektor je zaměřeno proti rusky hovořící
menšině jako celku; není proto třeba prokazovat individuální ohrožení, pokud je žalobce rusky
hovořícím Ukrajincem.
[7] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS).
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[9] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost jeho kasační
stížnosti. Pouze namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu a nesprávné právní
posouzení věci.
[10] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti,
pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Proto NSS tuto námitku
předběžně posoudil a zkoumal, zda je z napadeného rozsudku patrné, jaký skutkový stav vzal
soud za rozhodný a jak posoudil namítané skutečnosti. V tomto ohledu NSS žádné pochybení
neshledal. Krajský soud se seznámil se všemi podstatnými podklady, ať už byly součástí
správního spisu, nebo je předložil stěžovatel. Dále vyložil rozhodná ustanovení zákona o azylu
a podrobně se věnoval jednotlivým žalobním námitkám, které vyvrátil i za pomoci judikatury
NSS. K závěru, že na Ukrajině není systematicky pronásledována rusky hovořící menšina,
nemusel krajský soud shromažďovat další důkazy, protože sám stěžovatel nedoložil nic,
co by tomu nasvědčovalo.
[11] Kasační stížnost nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud neřešil,
anebo kterou řešilo více senátů NSS odlišně; nevyvstala tu ani potřeba se odchýlit od řešení,
které judikatura stabilně zastává. K otázce, zda je možno se u ukrajinských státních orgánů
domoci účinné ochrany před výhrůžkami soukromých osob, se NSS vyjádřil např. v usnesení
ze dne 7. 8. 2013, čj. 1 Azs 9/2013-36, nebo ze dne 16. 7. 2015, čj. 4 Azs 136/2015-32. Stěžovatel
neuvedl v celém řízení nic nad rámec obecného tvrzení, podle nějž jsou nejen většinoví Ukrajinci,
ale i veškeré státní orgány zaujaty proti rusky mluvícím Ukrajincům; není tu tak žádná konkrétní
námitka, kterou by se NSS mohl zabývat. Krom toho se tvrzené „výhrůžky“ ve stěžovatelově
případě omezovaly na řeči podnapilých kolegů, s nimiž se stýkal v Polsku.
[12] Otázku odvodu do armády řešil NSS např. v usnesení ze dne 20. 4. 2016,
čj. 2 Azs 67/2016-24, či ze dne 26. 10. 2016, čj. 10 Azs 175/2016-26. Z nich plyne,
že samotná branná povinnost není důvodem, pro který by měla být udělena mezinárodní
ochrana. Zmínka krajského soudu o stěžovatelově modré knížce je pouze dodatkem pro úplnost,
který na tomto hlavním argumentu nemůže nic změnit.
[13] Povahou a činností organizace Pravý sektor se NSS zabýval např. v usnesení ze dne
30. 9. 2015, čj. 6 Azs 151/2015-36, nebo v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, čj. 5 Azs 158/2015-24.
Není pravda, že kvůli násilným činům této organizace jsou ohroženi všichni rusky hovořící
Ukrajinci jako celek: naopak azyl lze udělit jen tomu, kdo je osobně vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v zákoně nebo komu takové pronásledování osobně hrozí.
Pro případy paušálního ohrožení větších skupin obyvatelstva na zdraví, životě či důstojnosti
v důsledku ozbrojeného konfliktu je určena doplňková ochrana; ani ta zde však nepřipadá
v úvahu, protože konflikt na Ukrajině se omezuje na její východní část a jeho intenzita
i v dotčených oblastech výrazně kolísá (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2015,
čj. 3 Azs 237/2014-25, a usnesení NSS ze dne 18. 9. 2015, čj. 2 Azs 194/2015-28).
[14] NSS tedy neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji NSS
odmítl podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu