ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.26.2011.1
sp. zn. 11 Td 26/2011-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Z. V. vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 Nt 1/2011, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2011 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. j e k rozhodnutí podle §364 odst. 1 tr. ř. o zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 4 T 162/86, p ř í s l u š n ý Obvodní soud pro Prahu 2.
Podle §24 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §25 tr. ř. se tato trestní věc odsouzeného Z. V. tomuto soudu o d n í m á a přikazuje se Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Odsouzený Z. V. podal dne 25. srpna 2010 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žádost o zahlazení jeho odsouzení z rozsudku tohoto soudu ze dne 20. 10. 1986, sp. zn. 4 T 162/86, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Obvodní soud pro Prahu 1 věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému, když zjistil, že poslední bydliště odsouzeného před nástupem výkonu trestu bylo na adrese S., Praha 2. Obvodní soud pro Prahu 2 následně věc postoupil Okresnímu soudu v Šumperku s tím, že faktickým bydlištěm odsouzeného je posledních dvacet let Věznice Mírov, okr. Šumperk, kde odsouzený vykonává doživotní trest odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci Městského soudu v Praze, sp. zn. 1 T 6/88. Proto je k řízení místně příslušným Okresní soud v Šumperku, jenž může pro účely zahlazení odsouzení zjistit nejpřesnější údaje ohledně odsouzeného.
Usnesením ze dne 6. dubna 2011, sp. zn. 1 Nt 1/2011, Okresní soud v Šumperku, podle §364 odst. 1 tr. ř. a contrario, rozhodl, že není místně příslušným k rozhodnutí o zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 1986, sp. zn. 4 T 162/86. V odůvodnění svého rozhodnutí Okresní soud v Šumperku uvedl, že bydliště odsouzeného ve smyslu §364 odst. 1 tr. ř. je nutno chápat jako zobecňující pojem, který je nadřazený pojmům místa trvalého nebo jiného pobytu anebo bydliště v cizině. Místem trvalého pobytu se pak rozumí adresa, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Podle názoru Okresního soudu v Šumperku, věznici, kde odsouzený v době podání návrhu na zahlazení odsouzení vykonává trest odnětí svobody, nelze považovat za bydliště odsouzeného. Toto místo si odsouzený jako své bydliště sám nezvolil a délka trestu odnětí svobody odsouzeného je pro tyto účely nerozhodná.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §364 odst. 1 tr. ř. rozhoduje o zahlazení odsouzení předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
Pro určení místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o zahlazení odsouzení je tedy klíčovým výklad pojmu bydliště odsouzeného. V tomto směru lze odkázat na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 3/2006, s. 91, nebo v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. června 2004, sp. zn. Nad 79/2004, publikovaném pod č. 371/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; v těchto rozhodnutích je sice pojem bydliště vykládán pro oblast práva civilního a práva správního, tento výklad je ovšem zcela použitelný i pro oblast práva trestního a není žádného důvodu se od něj v jakémkoliv směru odchylovat.
Za bydliště odsouzeného je tak, i ve smyslu ustanovení §364 odst. 1 tr. ř., třeba považovat obec, resp. městský obvod, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Nejde o pojem totožný s pojmem trvalého pobytu, jak jej užívají předpisy správního práva, ale zpravidla bude místo trvalého pobytu totožné s místem skutečného bydliště osoby. Bydliště je zejména místo, kde má osoba svůj byt, rodinu, práci, pokud v místě práce také bydlí. Okolnosti dočasného charakteru, jako pobyt v nemocnici, v lázních, studium nebo např. výkon trestu odnětí svobody, na bydlišti osoby nic nemění, pokud současně nejsou doprovázeny takovými okolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že se tato osoba v tomto jiném místě zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet.
Podstatným pro závěr, že určité místo je bydlištěm nějaké osoby je tedy mimo jiné existence úmyslu trvale na tomto místě bydlet. Tento úmysl zpravidla nebude dán v případě pobytu odsouzeného ve věznici, kde je donucen vykonávat soudem uložený trest odnětí svobody, a to bez ohledu na jeho délku. Proto věznici, v níž je vykonáván trest odnětí svobody zásadně nebude možno pokládat za „bydliště“ odsouzeného, a to ani, pokud odsouzenému byl uložen dlouhodobý, popř. doživotní trest odnětí svobody. Ostatně v posuzované věci o skutečném úmyslu odsouzeného Z. V. ve vztahu k výkonu jemu uloženého doživotního trestu a věznici, v němž jej vykonává, svědčí mimo jiné i jeho opakované snahy o dosažení podmíněného propuštění z výkonu tohoto trestu. Je tedy zřejmé, že Věznici Mírov nepovažuje a nehodlá považovat za své bydliště. Proto odsouzený Z. V. nemá v době podání předmětného návrhu na zahlazení svého odsouzení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 4 T 162/86, bydliště ve Věznici Mírov, okr. Šumperk. Proto není k projednání a rozhodnutí o jeho návrhu příslušným soudem Okresní soud v Šumperku.
Jelikož tedy v případě odsouzeného Z. V. nepřichází v úvahu určení příslušnosti soudu podle jeho bydliště v době podání návrhu na zahlazení odsouzení, je třeba jako rozhodující kritérium použít poslední známé bydliště odsouzeného. Toto bylo, jak vyplývá z obsahu spisu, na adrese S., Praha 2. V souladu s §364 odst. 1 tr. ř. je proto soudem věcně a místně příslušným k rozhodnutí o návrhu na zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. Obvodní soud pro Prahu 2.
Nejvyšší soud ale současně v souladu s ustanovením §24 odst. 2 tr. ř. rozhodl o odejmutí věci tomuto soudu a jejím přikázání Okresnímu soudu v Šumperku. K tomuto rozhodnutí jej vedla existence důležitých důvodů ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. V rámci rozhodování o zahlazení odsouzení musí soud (předseda senátu) zejména posoudit, zda odsouzený v době po výkonu trestu odnětí svobody, o jehož zahlazení jde, vedl po celou zákonem stanovenou dobu řádný život (§105 odst. 1 tr. zákoníku), popř. zda před uplynutím této doby prokázal svým velmi dobrým chováním, že se napravil (§105 odst. 3 tr. zákoníku). Nelze tak zcela vyloučit, že za tímto účelem bude třeba objasnit některé okolnosti vztahující se k chování odsouzeného, a to nejlépe, nejhospodárněji a nejrychleji v součinnosti se samotným odsouzeným, který již více než dvacet let, tedy podstatnou část doby po vykonání trestu, jenž má být zahlazen, je umístěn ve Věznici Mírov. Proto podle §25 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl, aby tuto věc projednal a rozhodl Okresní soud v Šumperku, v jehož obvodu se nachází Věznice Mírov, jež je místem výkonu trestu odsouzeného.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. května 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
11 Td 26/2011-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Z. V. vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 Nt 1/2011, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2011 o příslušnosti soudu takto: Podle §24 odst. 1 tr. ř. j e k rozhodnutí podle §364 odst. 1 tr. ř. o zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 4 T 162/86, p ř í s l u š n ý Obvodní soud pro Prahu 2.
Podle §24 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §25 tr. ř. se tato trestní věc odsouzeného Z. V. tomuto soudu o d n í m á a přikazuje se Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Odsouzený Z. V. podal dne 25. srpna 2010 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žádost o zahlazení jeho odsouzení z rozsudku tohoto soudu ze dne 20. 10. 1986, sp. zn. 4 T 162/86, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Obvodní soud pro Prahu 1 věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému, když zjistil, že poslední bydliště odsouzeného před nástupem výkonu trestu bylo na adrese S., Praha 2. Obvodní soud pro Prahu 2 následně věc postoupil Okresnímu soudu v Šumperku s tím, že faktickým bydlištěm odsouzeného je posledních dvacet let Věznice Mírov, okr. Šumperk, kde odsouzený vykonává doživotní trest odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci Městského soudu v Praze, sp. zn. 1 T 6/88. Proto je k řízení místně příslušným Okresní soud v Šumperku, jenž může pro účely zahlazení odsouzení zjistit nejpřesnější údaje ohledně odsouzeného.
Usnesením ze dne 6. dubna 2011, sp. zn. 1 Nt 1/2011, Okresní soud v Šumperku, podle §364 odst. 1 tr. ř. a contrario, rozhodl, že není místně příslušným k rozhodnutí o zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 1986, sp. zn. 4 T 162/86. V odůvodnění svého rozhodnutí Okresní soud v Šumperku uvedl, že bydliště odsouzeného ve smyslu §364 odst. 1 tr. ř. je nutno chápat jako zobecňující pojem, který je nadřazený pojmům místa trvalého nebo jiného pobytu anebo bydliště v cizině. Místem trvalého pobytu se pak rozumí adresa, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Podle názoru Okresního soudu v Šumperku, věznici, kde odsouzený v době podání návrhu na zahlazení odsouzení vykonává trest odnětí svobody, nelze považovat za bydliště odsouzeného. Toto místo si odsouzený jako své bydliště sám nezvolil a délka trestu odnětí svobody odsouzeného je pro tyto účely nerozhodná.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §364 odst. 1 tr. ř. rozhoduje o zahlazení odsouzení předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
Pro určení místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o zahlazení odsouzení je tedy klíčovým výklad pojmu bydliště odsouzeného. V tomto směru lze odkázat na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 3/2006, s. 91, nebo v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. června 2004, sp. zn. Nad 79/2004, publikovaném pod č. 371/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; v těchto rozhodnutích je sice pojem bydliště vykládán pro oblast práva civilního a práva správního, tento výklad je ovšem zcela použitelný i pro oblast práva trestního a není žádného důvodu se od něj v jakémkoliv směru odchylovat.
Za bydliště odsouzeného je tak, i ve smyslu ustanovení §364 odst. 1 tr. ř., třeba považovat obec, resp. městský obvod, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Nejde o pojem totožný s pojmem trvalého pobytu, jak jej užívají předpisy správního práva, ale zpravidla bude místo trvalého pobytu totožné s místem skutečného bydliště osoby. Bydliště je zejména místo, kde má osoba svůj byt, rodinu, práci, pokud v místě práce také bydlí. Okolnosti dočasného charakteru, jako pobyt v nemocnici, v lázních, studium nebo např. výkon trestu odnětí svobody, na bydlišti osoby nic nemění, pokud současně nejsou doprovázeny takovými okolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že se tato osoba v tomto jiném místě zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet.
Podstatným pro závěr, že určité místo je bydlištěm nějaké osoby je tedy mimo jiné existence úmyslu trvale na tomto místě bydlet. Tento úmysl zpravidla nebude dán v případě pobytu odsouzeného ve věznici, kde je donucen vykonávat soudem uložený trest odnětí svobody, a to bez ohledu na jeho délku. Proto věznici, v níž je vykonáván trest odnětí svobody zásadně nebude možno pokládat za „bydliště“ odsouzeného, a to ani, pokud odsouzenému byl uložen dlouhodobý, popř. doživotní trest odnětí svobody. Ostatně v posuzované věci o skutečném úmyslu odsouzeného Z. V. ve vztahu k výkonu jemu uloženého doživotního trestu a věznici, v němž jej vykonává, svědčí mimo jiné i jeho opakované snahy o dosažení podmíněného propuštění z výkonu tohoto trestu. Je tedy zřejmé, že Věznici Mírov nepovažuje a nehodlá považovat za své bydliště. Proto odsouzený Z. V. nemá v době podání předmětného návrhu na zahlazení svého odsouzení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 4 T 162/86, bydliště ve Věznici Mírov, okr. Šumperk. Proto není k projednání a rozhodnutí o jeho návrhu příslušným soudem Okresní soud v Šumperku.
Jelikož tedy v případě odsouzeného Z. V. nepřichází v úvahu určení příslušnosti soudu podle jeho bydliště v době podání návrhu na zahlazení odsouzení, je třeba jako rozhodující kritérium použít poslední známé bydliště odsouzeného. Toto bylo, jak vyplývá z obsahu spisu, na adrese S., Praha 2. V souladu s §364 odst. 1 tr. ř. je proto soudem věcně a místně příslušným k rozhodnutí o návrhu na zahlazení odsouzení odsouzeného Z. V. Obvodní soud pro Prahu 2.
Nejvyšší soud ale současně v souladu s ustanovením §24 odst. 2 tr. ř. rozhodl o odejmutí věci tomuto soudu a jejím přikázání Okresnímu soudu v Šumperku. K tomuto rozhodnutí jej vedla existence důležitých důvodů ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. V rámci rozhodování o zahlazení odsouzení musí soud (předseda senátu) zejména posoudit, zda odsouzený v době po výkonu trestu odnětí svobody, o jehož zahlazení jde, vedl po celou zákonem stanovenou dobu řádný život (§105 odst. 1 tr. zákoníku), popř. zda před uplynutím této doby prokázal svým velmi dobrým chováním, že se napravil (§105 odst. 3 tr. zákoníku). Nelze tak zcela vyloučit, že za tímto účelem bude třeba objasnit některé okolnosti vztahující se k chování odsouzeného, a to nejlépe, nejhospodárněji a nejrychleji v součinnosti se samotným odsouzeným, který již více než dvacet let, tedy podstatnou část doby po vykonání trestu, jenž má být zahlazen, je umístěn ve Věznici Mírov. Proto podle §25 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl, aby tuto věc projednal a rozhodl Okresní soud v Šumperku, v jehož obvodu se nachází Věznice Mírov, jež je místem výkonu trestu odsouzeného.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. května 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík