ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1108.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1108/2017-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2017 o dovolání obv. J. V. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 9 To 31/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 268/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obv. J. V. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 8 T 268/2014 (č. l. 319), byl obv. J. V. uznán vinným ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl podle §284 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Současně podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu tento soud uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet propadnutých věcí ve svém rozhodnutí taxativně vyjmenoval.
2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť obv. V. proti němu podal v zákonné lhůtě odvolání (č. l. 328), a to do všech jeho výroků. O něm rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 9 To 31/2017 (č. l. 348) tak, že:
· podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a
· podle §259 odst. 3 tr ř. znovu rozhodl tak, že obv. V. při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §284 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 1 (jednoho) roku. V ostatním zůstal výrok soudu I. stupně nedotčen.
3. Pro úplnost je nutné dodat, že tyto rozsudky nejsou v projednávané věci jediné. O projednávaném skutku Obvodní soud pro Prahu 2 vydal nejprve trestní příkaz ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 8 T 268/2014 (č. l. 120), který obv. J. V. odsoudil za spáchání projednávaného přečinu k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na 24 měsíců. Proti němu však obviněný vznesl dne 14. 11. 2014 odpor (č. l. 125), a proto bylo ve věci nařízeno hlavní líčení. Následně dne 3. 6. 2015 rozhodnul Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci tak, že v souladu s §284 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obv. J. V. k totožnému trestu (č. l. 209).
4. Tento rozsudek však nenabyl právní moci, protože proti němu podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání. O něm rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2015 (č. l. 238), tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a v souladu s §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Poté dne 13. 1. 2016 ve věci proběhlo další hlavní líčení a téhož dne Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl o vině obv. V. tak, že jej podle §284 odst. 3 tr. zákoníku znovu odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců (č. l. 250). Ani toto rozhodnutí však nenabylo právní moci, neboť obv. V. proti němu znovu podal odvolání (č. l. 267, 271). O něm rozhodl Městský soud v Praze usnesením dne 28. 4. 2016, sp. zn. 9 To 151/2016 (č. l. 281) tak, že opět podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Poté Obvodní soud pro Prahu 2 pokračoval podle pokynů odvolacího soudu v hlavním líčení, a to dne 2. 11. 2016 (č. l. 299) a dne 9. 11. 2016 v této věci vydal rozsudek sp. zn. 8 T 268/2014 (č. l. 319), jak bylo již popsáno výše.
5. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2 je obv. J. V. vinen, že nejméně 27. 8. 2013 okolo 10 hodin v P., na různých místech v bytě na adrese G., P., přinejmenším pro vlastní potřebu přechovával sušenou rostlinu konopí uvedené v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., o čisté hmotnosti toxikomansky využitelného materiálu 199,326 gramu obsahujícího 20.5 hmotnostních procent delta-9-THC o čisté hmotnosti 40,861 g, uvedeného v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.
6. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 9 To 31/2017, podal obv. J. V. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání . V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že „řízení před soudem již od rozhodování v I. stupni je zatíženo vážnými vadami, jež mají za důsledek nezákonnost rozhodnutí, jež se ani o opakovaném vrácení řízení odvolacím soudem soudu I. stupně nepodařilo odstranit“. Ani poslední rozsudek odvolacího soudu, který obviněný tímto dovoláním napadl, nepovažuje za konformní se zásadami trestního řízení. Dle jeho názoru obsahuje závažné rozpory a nenapravil vady řízení způsobené soudem I. stupně.
7. Dovolatel úvodem podotkl, že odvolací soud potvrdil výrok soudu I. stupně o vině, ačkoliv z provedených důkazů jeho vina nevyplynula. Proti obviněnému totiž nejsou k dispozici žádné přímé ani nepřímé důkazy. Vinu soudy nižších stupňů dovodily pouze ze svých spekulací, které jsou rozporuplné a logicky nepřesvědčivé.
8. V prvé řadě obviněný namítl, že z provedeného dokazování nevyplynulo naplnění skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, protože konopí, které se nacházelo v bytě, nebylo jeho a nesloužilo pro jeho potřebu. Dovolatel sice netvrdí, že by o konopí umístěném v bytě nevěděl, koneckonců proto také na výzvu policie vydal několik skladovaných krabiček s marihuanou (přičemž další konopí bylo umístěno v tzv. skříňové pěstírně). Dovolatel však protestuje proti tomu, že byla marihuana jeho a že ji měl pro sebe.
9. V této souvislosti se staví i proti tvrzením odvolacího soudu, že vyjádření lékaře o tom, že drogu neužívá, není dle soudu odborným vyjádřením, a současně, že tato zpráva pouze dokládá, že v inkriminovanou dobu nebyl ve stavu intoxikace. Dovolatel na základě informací dostupných na internetu namítl, že THC je možné z moči spolehlivě zjistit – a to při jednorázovém užití cca 2 až 3 dny a při pravidelném dlouhodobém užívání cca 1 až 3 měsíce od poslední konzumace. Tím obviněný a jeho obhajoba usilují prokázat, že marihuana nesloužila pro jeho osobní potřebu, a že dovolatel není konzumentem marihuany, protože ji neužil 2-3 dny před screeningovým testem.
10. Dále obv. V. protestuje proti některým výrokům soudu I. stupně. Předně má na mysli tvrzení soudu, že musel svoji obhajobu a výpověď konzultovat se svým bratrem, a výrok, že fotodokumentace na č. l. 101 odhalila, který pokoj obýval obviněný se svým bratrem. Dovolatel oponuje, že hodnotit shodné výpovědi svědků jako domluvené je evidentním porušením trestněprávních zásad. K druhému výroku zase namítl, že marihuana se nacházela prakticky po celém bytě, a že z důkazů nevyplývá, jak soud dospěl k tomu, že konopí náleželo pouze obviněnému, když pokoj, kde došlo k požáru, měli obývat minimálně dva lidé. S těmito námitkami se však odvolací soud již nevypořádal.
11. Obviněný rovněž citoval část odůvodnění rozsudku, ve kterém se obvodní soud zmínil o okolnostech zahoření a kde zmiňuje, že – v bytě bylo cítit marihuanu, že obviněný měl být zmatený a že příchozí policii se snažil z bytu odeslat pryč (s odůvodněním, že v bytě spí nemocná matka), a také že v pokoji bylo zařízení na pěstování konopí, kde právě on sušil marihuanu, v důsledku čehož došlo k požáru. Dovolatel znovu zdůraznil, že tato tvrzení nemají oporu ve spise. Samotná skutečnost, že vydal policistům marihuanu, ještě neprokazuje, že by droga patřila jemu. To, že se nacházel v místnosti, kde došlo k zahoření, nemá co dočinění s předmětem tohoto trestního řízení. Odvolací soud se však k této rozporuplné pasáži nevyjádřil.
12. Závěrem dovolatel shrnul, že odvolací soud neodstranil vážné rozpory v rozhodnutí soudu I. stupně, které spočívají v nerespektování základních zásad trestního řízení. Obžaloba neprokázala, že by obviněný skutek skutečně spáchal. Odvolací soud se rovněž nevypořádal s námitkami obhajoby, přičemž ve zjevných pochybnostech bylo rozhodnuto v jeho neprospěch. Ale především – obviněný byl odsouzen za skutek, jehož skutkovou podstatu nenaplnil. V důsledku toho navrhnul, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 9 To 31/2017, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
13. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 595/2017-8 ze dne 31. 5. 2017) uvedl, že – po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
II. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto nic nebrání projednání jeho dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
16. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
- skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
17. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
III. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
18. Obv. J. V. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vyčerpávajícím způsobem vypořádal již Obvodní soud pro Prahu 2, a poté i Městský soud v Praze. Obviněný ve svém dovolání v podstatě vznesl jedinou zásadní námitku – odvolací soud potvrdil výrok soudu I. stupně o jeho vině, ačkoliv ta dle názoru dovolatele z provedených důkazů nevyplynula. Je proto přesvědčený o tom, že proti němu údajně nejsou k dispozici žádné důkazy, přímé ani nepřímé.
19. Obecně platí, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je pak skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., už nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. I za této situace však Nejvyšší soud zpravidla přezkoumá, zda vznesené námitky obviněného, jsou oprávněné či nikoliv.
20. Dovolatel se ve svém dovolání snaží zpochybnit celé dokazování, když uvádí, že byl neoprávněně odsouzen pro spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Své přesvědčení zdůvodnil tím, že „na základě skutkových zjištění učiněných v tomto řízení nelze vytvořit adekvátní právní závěry“ , a že „obžaloba neprokázala, že by obviněný skutek spáchal“ . Touto argumentací však dovolatel zcela minul předepsaný zákonný požadavek, který vyplývá z §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve smyslu možnosti uplatnění námitky hmotněprávního pochybení v dovolacím řízení – neboť Nejvyšší soud ke skutkovým výhradám dovolatele již nemá právo přihlížet.
21. Ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obv. V. usvědčen výpověďmi hasičů, vyšetřovatelů od hasičského sboru a policisty, a dále ve spise založenými listinnými důkazy – fotodokumentací, úředním záznamem, protokolem o vydání věci a odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie.
22. Přechovávání omamné látky bylo zjištěno během zásahu hasičského záchranného sboru, který vstoupil do bytu (kde bydlel obv. V. společně s bratrem a rodiči) v P., na základě oznámení, že se zde nachází kouř. Spolu s hasiči, kteří uhasili oheň, vstoupila do bytu i policejní hlídka. Výpovědní verzi obviněného, že si sušil vlasy horkovzdušnou pistolí u země na koberci, soud I. stupně neuvěřil pro její absurdnost (fotodokumentace, č. l. 100-106), stejně jako ji nevěřili hasiči, kteří ihned na místě obviněnému oponovali, že takovým způsobem nemohl požár vzniknout. Navíc v bytě bylo cítit konopí, což obviněný nijak uspokojivě nevysvětlil. Na výzvu však vydal několik krabiček a balení s marihuanou, a to bez jakéhokoli upozornění ve smyslu, že vydává drogy, které mu nepatří. Proto pozdější interpretace v tomto smyslu soudy nižších stupňů zcela správně neakceptovaly, neboť se jedná o dodatečné fabulace.
23. V bytě byla navíc nalezena i tzv. skříňová pěstírna se zabudovanou vzduchotechnikou, ve které se nacházely tři rostliny konopí (č. l. 100-101). Obviněný toto zařízení v přítomnosti policistů a hasičů demontoval, což by stěží mohl umět, kdyby nebyl s tímto zařízením dostatečně obeznámen. Obvodní soud pro Prahu 2 na základě provedených výpovědí i řady listinných důkazů, které hodnotil jednotlivě i v souhrnu (a které vytvořily logický celek) uzavřel, že obviněný v pokoji, kde bydlel spolu se svým bratrem, amatérsky sušil marihuanu, v důsledku čehož došlo k zapálení koberce.
24. I přes výše uvedené dovolatel svými námitkami opět usiloval zpochybnit celé dokazování. Nejvyšší soud je však odmítl, protože v rámci dovolacího řízení již nelze relevantně vznášet námitky skutkového charakteru. Mezi námitkami je však jedna, která je hmotně-právní, a tou je tvrzení, že jím odevzdaná marihuana nebyla jeho, a nebyla tedy určena „pro jeho potřebu“. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
25. Obecně platí, že existují pouze dva důvody, pro které pachatelé přechovávají omamnou látku. Buď je to:
· za účelem nelegální distribuce (zahrnující nejen prodej, ale i darování drogy), anebo
· pro vlastní potřebu.
Žádný další důvod pro přechovávání omamných látek není. A protože z důkazů nevyplynulo, že by obviněný pěstoval konopí za účelem další distribuce, soud I. stupně vyhodnotil projednávaný skutek jako přechovávání marihuany pro vlastní potřebu.
26. To, že pěstovaná a sušená marihuana nebyla určena „pro jeho potřebu“ dovolatel usiloval prokázat odkazem na „odborné vyjádření“, které má vyvrátit podezření z toho, že je uživatelem drog. Soud I. stupně se s touto listinou seznámil, ale v rámci dokazování ji vyhodnotil jako zprávu, která byla pořízena kvůli ověření toho, zda je obviněný schopen pobytu v policejní cele a policejních úkonů (viz č. l. 13, Záznam o prohlídce předvedeného. Nejedná se tedy o „odborné vyjádření“, ale o lékařskou zprávu nemocnice Na Bulovce (vystavenou na Oddělení záchytu osob ovlivněných psychotropními látkami), ve které se konstatuje, že v danou dobu (tj. dne 27. 8. 2013) nebyly na obviněném shledány znaky akutní intoxikace, a že výsledek moči na screening drog byl negativní.
27. Obv. V. vydal policii dne 27. 8. 2013 1 sáček a 5 plastových dóz s obsahem zelených sušených vrcholů marihuany (viz protokol o vydání věci na č. l. 14), které byly po bytě uschovány na různých místech, přičemž jednu krabičku měl přímo u sebe v kapse kalhot (č. l. 1). Je tedy nepochybné, že obviněný marihuanu přechovával. Otázka, zda patřila jemu nebo ji vlastnil někdo jiný, je z tohoto hlediska nepodstatná. Pokud jde o otázku, pro koho tuto drogu přechovával, zda pro vlastní potřebu nebo pro jiného, soudy se po vyhodnocení důkazů přiklonily k variantě, že marihuanu přechovával pro sebe, neboť tato varianta je pro dovolatele příznivější.
IV. Závěr
28. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 2 provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil bezvýhradný souhlas také Městský soud v Praze, který výrok o vině potvrdil a upravil jen výrok o trestu, protože jej shledal jako nepřiměřeně přísný – vzhledem k dosavadní bezúhonnosti obviněného a k poměrně dlouhé době, která již uplynula od spáchání skutku.
29. Na základě výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného v jeho prospěch, a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, a proto podané dovolání odmítl.
30. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 11. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu