ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1310.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1310/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 o dovolání obviněného P. R. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. května 2010, sp. zn. 6 To 175/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 164/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. R.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 1 T 164/2008, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., trestným činem úvěrového podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl obviněnému odložen na zkušební dobu s dohledem v trvání čtyř roků. Soud zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. ledna 2008, sp. zn. 1 T 181/2007, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podalo poškozené KLAS, opravárensko-výrobní družstvo Kroměříž, se sídlem v Kroměříži, Kaplanova 1763, odvolání, o němž Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 11. května 2010, sp. zn. 6 To 175/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Kroměříži zrušil ohledně tohoto poškozeného ve výroku o náhradě škody (kterým okresní soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného s celým jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních) a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit tomuto poškozenému na náhradě škody částku 432 895,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tohoto poškozeného se zbytkem jeho nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., tj. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud jednal ve věci v jeho nepřítomnosti, toliko za účasti jeho obhájce, ačkoliv se obviněný ze zasedání předem omluvil pro zdravotní potíže a požádal o jeho odročení. Obviněnému tak bylo znemožněno přednést svou argumentaci ohledně nároku poškozeného KLAS, opravárensko-výrobního družstva Kroměříž, na náhradu škody. Pokud jde o její posouzení, vznik škody nebyl dostatečně prokázán. Soud nevzal v úvahu, že poškozený na obviněného podal i občanskoprávní žalobu, tuto však následně vzal zpět, což svědčí o nedostatku podkladů pro její podání a nijak se nevypořádal ani se skutečností, že obviněný pro poškozeného pracoval i po 31. prosinci 2006 (po skončení svého pracovního poměru) – prováděl servis, záruční práce, vystavoval faktury, o čemž svědčí i řada smluv o dílo (z nichž cena díla byla poškozenému fakturována), jejichž založení do spisu obviněný navrhoval. Poškozený přitom o práci obviněného věděl. Otázkou, zda se jednalo o pracovněprávní nebo o jiný typ právního vztahu, se odvolací soud nezabýval. O nároku poškozeného na náhradu škody tak odvolací soud podle názoru dovolatele rozhodl bez dostatečných skutkových zjištění a bez znalosti skutečného stavu věci. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho dovolací námitky považuje za nedůvodné. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný sice namítá že odvolací soud konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoliv o účast na něm projevil zájem a svou neúčast řádně omluvil svými zdravotními potížemi, z podaného dovolání ovšem nevyplývá, zda svou omluvu také řádně doložil. Jeho nepřítomnost na veřejném zasedání tak za této situace za porušení jeho ústavních práv považovat nelze. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v adhezním řízení zásadně nelze aplikovat např. vzájemné peněžité nároky z neplatné smlouvy podle §457 občanského zákoníku nebo uplatnit protipohledávku podle §580 občanského zákoníku, a byl-li takovýto úkon učiněn, nelze jen z tohoto důvodu postupovat podle §229 tr. ř. Obviněný se posuzovaného jednání dopustil mimo jiné tím, že jako zaměstnanec poškozeného družstva vybíral od jeho zákazníků zálohy a doplatky na sjednané zakázky, aniž by k tomu byl zmocněn a pověřen, a takto vybrané peníze si pak ponechal, čímž na majetku družstva způsobil škodu ve výši 432 895,- Kč. Odpovědnost obviněného tak vyplývá z pracovněprávních předpisů. Soud tedy nepochybil, pokud rozhodl o povinnosti obviněného tuto škodu nahradit, když tím dostál i své zákonné povinnosti podle §228 odst. 1 tr. ř. Námitky vůči skutkovým zjištěním soudů v tomto směru jdou nad rámec uplatněného i jiného zákonného dovolacího důvodu. Po soudu nadto nelze v adhezním řízení požadovat, aby prováděl dokazování nad rámec objasnění skutkového stavu, nezbytného pro správné a spolehlivé rozhodnutí o vině a trestu. Námitky obviněného pak nelze označit ani jako námitky započtení, a ani by jimi v posuzované věci být nemohly. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).
Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v §258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§259 odst. 3 tr. ř., §228 a §229 tr. ř.), není žádným z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. a dovolání podané proti takovému rozhodnutí proto není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C.H.BECK pod označením T 899; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Dovolání obviněného P. R. v posuzovaném případě směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 11. května 2010, sp. zn. 6 To 175/2010, kterým tento soud k odvolání poškozeného KLAS, opravárensko-výrobní družstvo Kroměříž, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto poškozeného zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 1 T 164/2008, ve výroku o náhradě škody, a podle §259 odst. 3 a 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit tomuto poškozenému škodu ve výši 432 895,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozeného se zbytkem jeho nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem odvolacího soudu tak v posuzovaném případě nebylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného (ani nebylo rozhodnuto o upuštění od potrestání, popř. o uložení ochranného opatření), když tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, ale toliko o nároku poškozeného na náhradu škody, nelze jej tedy považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř.
S ohledem na taxativní povahu výčtu rozhodnutí, proti nimž zákon v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. připouští dovolání, Nejvyšší soud musel učinit závěr, že dovolání obviněného P. R. není přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2010
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík