ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.240.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 240/2016-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2016 dovolání obviněné M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 11 To 212/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 88/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 16 T 88/2014, byla obviněná M. D. uznána vinnou pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku společně s K. P. k trestu propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněná dopustila shora uvedené trestné činnosti tím, že
I. přestože je pervitin pod názvem metamfetamin uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní
a) M. D. v blíže nezjištěné době nejméně od listopadu 2013 do února 2014 v místě bydliště P. V. v obci K., S., okr. K., neoprávněně vyrobila z léku Cirrus, poskytnutého jí P. B., ve dvou případech sama a v osmnácti případech po předchozí domluvě za přítomnosti P. B. v každém z případů nejméně 10 gramů pervitinu, který si rozdělili, a to za pomoci různých chemikálií, zejména hydroxidu sodného, toluenu, acetonu, jodu, kyseliny chlorovodíkové, fosforu červeného a různých komponentů, zejména tyčového mixéru, filtrů, varného skla - trojhrdlé baňky, plastových trychtýřů, přičemž P. V. (odděleně trestně stíhaný) jim vědomě za tímto účelem rodinný dům poskytl, za což mu ve většině případů M. D. bezplatně poskytla vyrobený pervitin, vždy o hmotnosti cca 1 gram, v případech výroby pervitinu bez účasti P. B. to bylo pokaždé 0,3 gramu pervitinu,
b) M. D. v blíže nezjištěné době od začátku roku 2014 do března 2014 v chatě obývané K. P. v obci T. e. č. ..., okr. P.-v., po předchozí domluvě a za přítomnosti P. B. nejméně ve čtyřech případech z léku Cirrus, poskytnutého jí P. B., neoprávněně vyrobila v každém z případů nejméně 10 gramů pervitinu, který si rovným dílem rozdělili, a to za pomoci různých chemikálií, zejména hydroxidu sodného, toluenu, acetonu, jodu, kyseliny chlorovodíkové, fosforu červeného a různých komponentů, zejména tyčového mixéru, filtrů, varného skla - trojhrdlé baňky, plastových trychtýřů, přičemž K. P. jim vědomě za tímto účelem chatu poskytl, za což mu po každém varu poskytli vyrobený pervitin v blíže nezjištěném množství,
c) J. Ch. v blíže nezjištěné době od března do května 2014 v chatě obývané K. P., č. e. ... v obci T., okr. P.-v., po předchozí domluvě a za přítomnosti P. B., kdy tyto osoby seznámila za účelem výroby pervitinu M. D., neoprávněně vyrobil ve čtyřech případech z léku Cirrus, poskytnutého mu P. B., na jehož nákup přispěli oba obvinění finanční částkou, v každém případě nejméně 60 gramů pervitinu, který si rozdělili rovným dílem, a to za pomoci různých chemikálií, zejména hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, toluenu, fosforu a komponentů jako varného skla - baněk, tálu, odměrného válce, trychtýřů, váhy, teploměru a kuchyňského mixéru, přičemž K. P. jim vědomě za tímto účelem chatu poskytl a rovněž jim zajistil kuchyňský mixér na rozdrcení tablet a také ve dvou případech P. B. a J. Ch. na chatu za tímto účelem dovezl vozidlem, za což mu po každém varu poskytli vyrobený pervitin v množství nejméně 1 gramu,
d) J. Ch. v blíže nezjištěné době ve dnech 15. 4. 2014 a 22. 4. 2014 v rodinném domě na ulici P. v K. n. Č. l., okr. K., po předchozí domluvě a za přítomnosti P. B. ve dvou případech neoprávněně vyrobil z léku Cirrus poskytnutého mu P. B., na jehož nákup přispěli oba finanční částkou, v každém případě nejméně 60 gramů pervitinu, který si rozdělili, a to za pomoci různých chemikálií, zejména hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, toluenu, fosforu a komponentů jako varného skla - baněk, tálů, odměrného válce, trychtýřů, váhy, teploměru a kuchyňského mixéru,
e) J. Ch. se dne 7. 5. 2014 od blíže nezjištěné doby do 15:50 hodin v rodinném domě na ulici P. v K. n. Č. l., okr. K., po předchozí domluvě a za přítomnosti P. B. pokusil vyrobit pervitin z 862,25 gramů léku Cirrus a 90 tablet léku přesně nezjištěného názvu s obsahem pseudoefedrinu, poskytnutých mu P. B., na jejichž nákup přispěli oba finanční částkou, kdy tablety tohoto léku rozdrtil v mixéru a dále za tímto účelem na místo přinesl nebo si P. B. nechal přivést všechny chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, a to zejména hydroxid sodný, kyselinu chlorovodíkovou, fosfor, toluen a komponenty jako varné skla - baňky, tály, odměrný válec, trychtýře, váhy, teploměr, kdy samotnou výrobu pervitinu nedokončil, neboť byl spolu s P. B. zadržen na místě policejním orgánem, přičemž bylo zjištěno, že v případě dokončení procesu výroby mohlo být z léku Cirrus vyrobeno až 219,576 g účinné látky metamfetamin a z 90 tablet léku nezjištěného názvu by mohlo být vyrobeno až 7,52 g účinné látky metamfetamin,
f) J. R., A. H. a J. S. společně na žádost P. B., který zajišťoval léky s obsahem pseudoefedrinu pro výrobu pervitinu M. D. a J. Ch., neoprávněně a vědomě za účelem výroby pervitinu opakovaně za úplatu přivezli z města B. v Polsku do České republiky tablety léku Cirrus a léku nezjištěného názvu s obsahem pseudoefedrinu, přičemž P. B. vždy před cestou do Polské republiky poskytl těmto osobám částku ve výši 15 000 Kč až 35 000 Kč na nákup těchto léků, kdy J. S. se tohoto jednání dopustil v jednom případě v blíže nezjištěné době dne 28. 3. 2014, při této cestě navigoval a J. R. a A. H. také ukázal lékárnu ve městě B., ve které následně léčivo nakupovali, a J. R. a A. H. se tohoto jednání dopustili nejméně ve dnech 28. 3. 2014, 1. 4. 2014, 8. 4. 2014, 14. 4. 2014, 28. 4. 2014 a 6. 5. 2014, kdy tablety tohoto léčiva ještě v Polsku vyloupali z obalu a následně je dle instrukcí předali P. B. v místě jeho bydliště v P. na ul. K. před domem č. p. ... oproti finanční odměně ve výši 10 000 Kč, přičemž si byli vědomi toho, že léky jsou určeny k výrobě pervitinu, a J. R. a A. H. celkem do České republiky přivezli lék Cirrus v celkovém množství nejméně 6012 tablet s celkovým obsahem 721,44 gramu pseudoefedrinu, ze kterého by mohlo být vyrobeno až 664,154 gramu účinné látky metamfetamin a J. S. přivezl lék Cirrus v množství nejméně 1002 tablet s celkovým obsahem 120,24 gramu pseudoefedrinu, ze kterého by mohlo být vyrobeno až 110,692 účinné látky metamfetamin,
g) J. R. v blíže nezjištěné době na přelomu měsíců března a dubna roku 2014 poskytl na sídlišti v P.-H. J. S. 3 gramy pervitinu jako odměnu za jeho účast na cestě do Polské republiky na nákup léku Cirrus dne 28. 3. 2014,
přičemž M. D., P. B., J. Ch., P. V. (odděleně trestně stíhaný), K. P., J. R., A. H. a J. S. vždy jednali koordinovaně, plánovaně, s rozdělením jednotlivých úloh, zajištěním pomocných prací, prostředků a prostor k výrobě pervitinu s povědomím o dalších osobách zúčastněných na předmětné trestné činnosti a jejich rolích, kdy koordinaci jednotlivých osob zajišťoval P. B., který v časové souslednosti zajišťoval nákup léků, opatřoval některé prostředky na výrobu pervitinu, plánoval a sjednával místo pro výrobu pervitinu, zajišťoval osobu provádějící samotnou výrobu pervitinu, přepravu osob na místo výroby a podílel se na rozdělování vyrobeného pervitinu,
II. přestože je pervitin pod názvem metamfetamin uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní a konopí je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka omamná a v něm obsažená látka delta-9-tetrahydrocanabinol je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní, tak neoprávněně
a) K. P. nejméně v 5 případech v blíže nezjištěné době v dubnu 2014 na blíže nezjištěném místě poskytl bezplatně pervitin vždy v množství 0,3 gramu Š. T.,
b) P. B. nejméně ve 3 případech v blíže nezjištěné době od poloviny dubna 2014 do 7. 5. 2014 v B., v P.-H. a na dalších nezjištěných místech bezplatně nebo za protislužbu poskytl pervitin v množství nejméně 0,1 gramu L. Ch.,
c) P. B. nejméně ve dvou případech v blíže nezjištěné době na jaře roku 2014 před svým bydlištěm v ul. K., P.-H. poskytl pervitin v množství cca 0,5 gramu za 500 Kč a v množství cca 1 gramu za 1 000 Kč P. V.,
d) P. B. v blíže nezjištěné době na jaře roku 2014 poskytl A. H. v bytě č. ... v místě svého bydliště v ul. K. č. p. ... v P.-H. bezplatně nejméně v jednom případě pervitin v blíže nezjištěném množství „jedné čáry“,
e) P. B. v blíže nezjištěné době na jaře roku 2014 nabídl Š. T., při cestě osobním motorovým vozidlem z chaty ev. č. ... v T. na P.-H., zda chce peníze na benzin nebo pervitin, přičemž jí ukázal igelitový sáček s obsahem bílého prášku, a v blíže nezjištěné době od jara roku 2014 nejpozději do 7. 5. 2014 Š. T. poskytl v obci S., okr. P.-v., zdarma pervitin v blíže nezjištěném množství v hodnotě 200 Kč,
f) M. D. poskytla V. L., v blíže nezjištěné době od začátku roku 2014 do 3. 6. 2014 nejméně v deseti případech na sídlišti v P.-H. pervitin, a to dílem bezplatně jako protislužbu a dílem mu poskytla pervitin v množství vždy cca 0,5 gramu za částku nejméně 600 Kč,
g) M. D. poskytla R. P., v době od 17:50 hodin dne 29. 3. 2014 do 00:32 hodin dne 30. 3. 2014 v k. o. Ř., okr. P.-v., nejméně v jednom případě bezplatně 0,25 g konopí k užití kouřením,
h) J. Ch. poskytl J. K., v blíže nezjištěné době v roce 2014, nejpozději do 7. 5. 2014, na adrese P. č. p. ..., v obci K. n. Č. l., okr. K., nejméně ve třech případech bezplatně pervitin, a to vždy v blíže nezjištěném množství „jedné čáry“ v délce 5 cm.
Proti citovanému rozsudku podala obviněná a spoluobvinění odvolání. Ohledně obviněné rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 11 To 212/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 a §261 tr. ř. zrušil výrok o trestu propadnutí věci, který byl obviněné uložen společně se spoluobviněným K. P. a podle §259 odst. 3 tr. ř. a §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Davida. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že odvolací soud o jejím odvolání nijak nerozhodl, tedy že v jeho rozsudku o něm chybí jakýkoli výrok. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 2 tr. ř. odvolacímu soudu uložil, aby chybějící výrok doplnil.
Z opatrnosti pak obviněná podala dovolání také z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť skutek pod bodem I. byl nesprávně právně kvalifikován, nedopustila se jednání popsaného pod bodem II. písm. f) výroku a jednání popsané pod bodem II. písm. g) není trestným činem. Rozhodnutí soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněné se odvolací soud pouze obecně vypořádal s obsahem jejího odvolání. Obviněná má za to, že byla nesprávně hodnocena výpověď spoluobviněného V. Dává na zvážení soudu, zda se jeho údaj o osmnácti skutcích neměl týkat celkového počtu varů obviněné a spoluobviněného Ch. dohromady, neboť obviněný V. si počet nepamatoval a číslo osmnáct se dověděl od policie. Počet varů tedy podle obviněné nebyl bez pochybností prokázán a právní kvalifikace je nesprávná.
Ke znaku organizované skupiny obviněná uvedla, že jednání její a spoluobviněných se odehrávalo ad hoc, a pokud v něm soud spatřuje jistou organizovanost, ta mohla vzniknout pouze díky tomu, že se jednotlivé osoby z dřívějška mezi sebou znaly. Nešlo proto podle ní o organizovanou skupinu v pravém slova smyslu, ale spíše o ad hoc spojení při více příležitostech. K tomu obviněná odkazuje na nález Ústavního soudu č. III. ÚS 1481/09, podle kterého se k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby přihlédne jen tehdy, je-li splněna materiální podmínka, tedy pokud tato okolnost podstatně zvyšuje nebezpečnost činu pro společnost. Dále pak obviněná z obsahu tohoto rozhodnutí zdůraznila požadavek přiměřenosti trestu.
K jednání uvedenému pod bodem II. písm. g) obviněná uvedla, že zcela absentuje jeho nebezpečnost pro společnost. Pokud by skutek stál osamocen, nemohl by být ani předmětem přestupkového řízení. Závěrem svého dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a řízení mu předcházející a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal.
K dovolání obviněné se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněnou podaného dovolání nejprve uvedl, že námitky obviněné v dílčí části odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, státní zástupce se s nimi však neztotožňuje. Námitku chybějícího výroku lze podle státního zástupce považovat za zjevně neopodstatněnou. Z napadeného rozsudku odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že její odvolání bylo řádně projednáno a bylo o něm rozhodnuto (nečíslovaným) výrokem uvedeným na str. 2 rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo k odvolání obviněné (a v souladu s principem beneficia cohaesionis i ohledně spoluobviněného) rozhodnuto o zrušení oddělitelného výroku o trestu propadnutí věci a následně v tomto rozsahu rozhodnuto o zabrání věci. Je zcela v souladu s ustálenou soudní praxí, že o odvolání jednoho obviněného je rozhodováno jediným výrokem, přičemž pokud z podnětu podaného odvolání dojde ke změně rozsudku soudu prvého stupně, je tak rozhodnuto o celém odvolání a ve zbytku se již odvolání obviněného nezamítá. O chybějící výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se zde nejedná.
V bodě 4a svého dovolání podle státního zástupce obviněná v rozporu s věcným vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů a jimi provedeným hodnocením důkazů. Soud prvého stupně se přitom podle něj pečlivě zabýval obsahově totožnou námitkou (srov. str. 30-31 rozsudku soudu prvého stupně), přičemž vysvětlil, z jakých důvodů vyšel z výpovědi původně spoluobviněného V. z přípravného řízení. Této výpovědi byli přítomni všichni obhájci obviněných a v souladu s názorem soudu prvého stupně tak lze podle státního zástupce vyloučit, že by výpověď tohoto spoluobviněného byla jakkoli manipulována. V tomto směru soudy podle státního zástupce řádně postupovaly podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Tato skutková zjištění pak nalezla adekvátní odraz v použité právní kvalifikaci, když bylo soudy zjištěno, že obviněná v souhrnu vyrobila (v tomto bodě) nejméně 200 gramů pervitinu, tedy takové množství, které lze ve shodě s již ustálenou judikaturou jednoznačně podřadit pod pojem značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
K námitce obviněné pod bodem 4b jejího dovolání státní zástupce uvádí, že ryze formálně ji lze podřadit pod uplatněný hmotněprávní dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., zároveň je však zřejmé, že tato námitka se opírá o již neplatnou právní úpravu. Obviněná zde totiž odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09, který však vychází z odlišného právního stavu existujícího za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“). Tato trestní norma pak byla při stanovení trestnosti založena na zásadě materiálního pojetí trestného činu, jež byla pro případy použití kvalifikovaných skutkových podstat demonstrována konkrétně v ustanovení §88 tr. zák. Nyní posuzovaná trestná činnost obviněné však časově spadá do účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., jenž je však založen na odlišném, tzv. formálním pojetí trestného činu, z čehož (mj.) vyplývá, že ustanovení analogické dřívějšímu §88 tr. zák. v něm již obsaženo není. Navíc je třeba zdůraznit, že obviněnou zdůrazněná východiska Ústavního soudu se vztahují k aplikaci znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., nikoli k aplikaci znaku „jako člen organizované skupiny“, jenž byl shledán v případě obviněné. Východiskem úvah Ústavního soudu o nutnosti aplikace §88 tr. zák. pak byla zejména velmi přísná trestní sazba za trestný čin podle §187 odst. 1, 4 písm. c) tr. zák., což však rovněž není případ obviněné. V současnosti lze případná individuální specifika trestné činnosti za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby zohlednit toliko při posuzování povahy a závažnosti jednání obviněného z hlediska výroku o trestu, nikoli však z hlediska výroku o vině. K tomuto zohlednění podle státního zástupce došlo, neboť obviněné byl trest uložen jen mírně nad spodní hranici zákonné trestní sazby. Naplnění samotného znaku „jako člen organizované skupiny“ pak sama obviněná nijak nezpochybňuje a pouze se v rozporu s platným právním stavem domáhá toho, aby k tomuto znaku kvalifikované skutkové podstaty nebylo přihlíženo.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s námitkou obviněné prezentovanou pod bodem 5 jejího dovolání. Jak z bodu II. g) rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, obviněná bezplatně poskytla R. P. k užití kouřením nejméně v jednom případě 0,25 gramů konopí, přičemž konopí je samo o sobě látkou omamnou a zároveň obsahuje tetrahydrocannabinol (THC), tedy látku psychotropní. Slovy trestního zákoníku tak tímto jednáním obviněná „jinak jinému opatřila omamnou a psychotropní látku“, čímž naplnila objektivní stránku přisouzeného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. Je sice pravdou, že pokud by takové jednání bylo zcela osamocené, ryze hypoteticky by bylo na místě zvažovat princip subsidiarity trestní represe, to však v nyní projednávané věci dle názoru státního zástupce rozhodně nepřipadá v úvahu. Bez ohledu na to, zda bylo toto jednání obviněné dílčím útokem pokračujícího trestného činu (jak jednání obviněné posoudily soudy obou stupňů), nebo pouze dílčí část jediného skutku, je totiž zřejmé, že poskytnutí marihuany R. P. nestálo osamoceně, ale bylo součástí rozsáhlejší aktivity obviněné, jež systematicky po období několika měsíců nedovoleně nakládala s omamnými a psychotropními látkami. Z tohoto hlediska je zřejmé, že tato dílčí část jednání zapadá do širšího kontextu, v němž, posuzováno v celém souhrnu, prvek společenské škodlivosti nijak neabsentuje. Z tohoto důvodu byla proto dle názoru státního zástupce tato dílčí část jednání zcela správně zahrnuta do výroku o vině a v návaznosti na to i správně právně kvalifikována.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podle ustálené judikatury je odvolání z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, tedy přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Proto jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze ho již ve zbylé neúspěšné části podle §256 tr. ř. zamítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002).
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že zejména námitky směřující proti bodu I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Nad rámec dovolacího řízení k nim pak lze dodat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. V případě bodu II. písm. f) výroku pak obviněná žádné námitky neuvedla a pouze konstatuje, že se tohoto jednání nedopustila. K takto formulovanému tvrzení pak opět nelze než odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Uplatněnému dovolacímu důvodu lze podřadit námitku vztahující se k naplnění znaku organizované skupiny, nelze se však s ní ztotožnit. Jak správně uvádí i státní zástupce, obviněná v tomto případě odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu vztahující se k právní úpravě, která na její skutek nedopadá, neboť jej spáchala za účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Ten pak již není (jako předchozí právní úprava) založen na materiálním principu a neobsahuje ustanovení, které by soudu ukládalo zvážit a případně nepřistoupit k aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podobně jako §88 odst. 1 tr. zák. Argumentace obviněné, že organizovanost trestné činnosti byla dána tím, že se obvinění z dřívějška znali, navíc dle názoru Nejvyššího soudu o nižší společenské škodlivosti jejího jednání nijak nesvědčí. Popis jednání obviněné a spoluobviněných jako „ad hoc spojení při více příležitostech“ je pak pouhou snahou o jeho bagatelizaci a sám o sobě vyznívá absurdně. Pokud jde o otázku přiměřenosti trestu, ta není způsobilou dovolací námitkou, nad rámec dovolacího řízení však lze ve shodě se státním zástupcem konstatovat, že obviněné byl uložen přiměřený trest.
Uplatněnému dovolacímu důvodu pak dále odpovídá námitka obviněné, podle které jednání popsané v II. g) výroku rozsudku nevykazuje nebezpečnost pro společnost a nemohlo by být předmětem ani řízení přestupkového. Ani této námitce však nelze přisvědčit. Mimo toho, že dovolatelka opět používá již neaktuální terminologii, nebylo by možno v tomto případě uvažovat ani o aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Popsané jednání obviněné totiž tvoří z hlediska hmotného práva jeden skutek, který nelze dělit na samostatné trestné činy, ale ani na jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu.
Ve svém usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, Nejvyšší soud uvedl, že trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku „lze spáchat více různými způsoby, a to jak výrobou, dovozem, vývozem, průvozem, nabídnutím, zprostředkováním, prodejem, jiným opatřením jiné osobě či přechováním pro jinou osobu. V konkrétním případě se tak může jednat o situaci, kdy pachatel vyrobí např. určité množství pervitinu, které následně rozprodává více lidem, a v mezidobí jej pro tyto osoby přechovává. Právě z tohoto důvodu bylo judikaturou vysvětleno, že výroba tohoto určitého množství je jednotícím prvkem, díky kterému nelze např. v prodeji různým osobám či v tom, že k prodeji docházelo s časovým odstupem, spatřovat důvod pro rozdělení jednání do jednotlivých skutků. Z logiky věci se však podává, že stejným jednotícím prvkem může být také přechovávání určitého množství pro jinou osobu či např. opatření určitého množství drogy najednou, které pachatel následně rozprodává po částech.“.
Nejvyšší soud se danou problematikou zabýval již dříve např. v rozhodnutích sp. zn. 5 Tdo 801/2012, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, sp. zn. 6 Tdo 894/2012 (č. 75/2013 Sb. rozh. tr.) a sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 (č. 6/2008 Sb. rozh. tr.). Uváděná rozhodnutí pokládají jednání pachatele, který distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, za jediný skutek, nikoli však za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku.
V případě obviněné se jednalo o situaci obdobnou citované judikatuře. Při srovnání období, kdy obviněná drogu vyráběla a kdy ji distribuovala dalším osobám, je zřejmé, že se tato období prolínají a tvoří tak z hlediska hmotného práva jeden (trvající) skutek. Dělící okolností z tohoto hlediska podle názoru Nejvyššího soudu nemůže být ani skutečnost, že obviněná nakládala s různými omamnými a psychotropními látkami, neboť její jednání směřovalo proti totožnému chráněnému zájmu, kterým je zejména ochrana zdraví lidí a ochrana společnosti před sociálně patologickými jevy souvisejícím s nekontrolovaným šířením těchto látek. Navíc na straně dotčených osob – odběratelů omamných a psychotropních látek je jednáním spočívajícím v předání různých typů drogy uspokojována stále více méně totožná potřeba ovlivnit svou psychiku, ulevit si od abstinenčních příznaků apod. Tyto látky tak bývají při uspokojování oné potřeby často zastupitelné a také osoby je distribuující nakládají nezřídka s omamnými a psychotropními látkami více druhů současně. Rozdělování jednání těchto osob podle druhu, konkrétního složení či kvality dané omamné nebo psychotropní látky na jednotlivé skutky by pak vyznívalo zcela proti smyslu právní úpravy ustanovení §283 tr. zákoníku.
Jednání obviněné popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně proto tvoří jeden nedělitelný skutek, který byl také soudy jako jeden trestný čin právně posouzen. Samotné předání konopí popsané v bodě II. g) výroku proto nelze posuzovat izolovaně a hodnotit pouze jeho společenskou škodlivost. Právní posouzení jednání obviněné učiněné soudy v předchozím řízení je proto správné.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněné M. D. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu